Každý den usedne milion Čechů za volant svého vozu či nastoupí do vlaku nebo autobusu a vyrazí za prací. Na této cestě stráví často několik hodin denně a nejspíš ani netuší, že dojíždění s sebou nese mnohem více rizik než pouhou ztrátu času.
Jako první nebezpečí vás nejspíš napadne autonehoda, ale tuto možnost ponechme protentokrát stranou. Jde o nebezpečí nenápadná a skrytá, která si nejspíš s nudným dojížděním vlastně ani nespojujeme. Při delší cestě do práce si totiž zaděláváme nejen na zbytečných pár kilo navíc, ale i na další zdravotní komplikace.
Přibývá lidí, kteří trpí kvůli dojíždění depresemi, mimo jiné i proto, že se cítí vnitřně vykořeněni, neboť většinu dne tráví na cestách a desítky kilometrů od domova, kam se vracejí prakticky jen vyspat.
Cestování plné stresu
Ne všichni z nás mají to štěstí, že pracují z domova nebo mají své pracoviště tak říkajíc na dohled. Nezbývá nám tedy, než obětovat nějakou tu hodinku cestě za prací. Podle různých průzkumů většina dojíždějících považuje tuto dobu za promarněný čas a nepomáhá ani to, že si můžeme číst nebo poslouchat hudbu. Z těchto činností moc velký požitek stejně nemáme, protože nás ruší zvuky dopravních prostředků a hlasy ostatních cestujících. A pokud zrovna řídíme vůz, můžeme si maximálně pustit rádio nebo nenáročnou audioknihu. Ovšem pokud strávíme většinu tohoto času průjezdem většími městy, což znamená systémem „semafor od semaforu“, stejně nebudeme mít při vzteklém bouchání do volantu chuť ani na to. Všechny výše popsané situace bychom pak mohli shrnout pod heslo „stres“. Mnozí dojíždějící se stresují i obavami, že nedojedou do práce včas, nebo se nestihnou vrátit včas domů. V souvislosti s tím se nelze divit, že přibývá lidí, kteří trpí kvůli dojíždění depresemi, mimo jiné i proto, že se cítí vnitřně vykořeněni, neboť většinu dne tráví na cestách a desítky kilometrů od domova, kam se vracejí prakticky jen vyspat.
Trpí štíhlá linie i páteř
Hodně lidí řeší nudu při dojíždění mlsáním sladkostí a jiných nepříliš zdravých „dobrůtek“, na které dojde především tehdy, když čekají na autobus nebo vlak. Velmi rychle si na tento nešvar vypěstují návyk, kvůli kterému začnou jít kila rychle nahoru. A sportováním si od nich nepomohou, protože na ně nebudou mít kvůli dojíždění čas. A aby toho nebylo málo, nepohodlné sezení v dopravních prostředcích může také za rozlíčné bolestí páteře a pohybového aparátu. A čtení v kymácejícím se voze nebo vagonu, navíc ne vždy při ideálním osvětlení, zase kazí zrak.
Hodně lidí řeší nudu při dojíždění mlsáním sladkostí a jiných nepříliš zdravých „dobrůtek“, na které dojde především tehdy, když čekají na autobus nebo vlak. Velmi rychle si na tento nešvar vypěstují návyk, kvůli kterému začnou jít kila rychle nahoru.
Italové, ti se mají…
Možná si myslíte, že by se podobnými problémy měli zabývat hlavně obyvatelé zemí jako USA, kde se tradičně dojíždí za prací denně i na delší vzdálenosti. Zdaleka nejhůř jsou na tom ale v současnosti Londýňané, kteří stráví dojížděním denně v průměru 79 minut a tímto číslem hravě předstihli obyvatele takových amerických velkoměst jako New York nebo Los Angeles. Pražané si „užijí“ denně 48 minut strávených v městské hromadné dopravě, což je asi o 15 minut více, než je republikový průměr. A tak můžeme jen závidět Italům, kteří mají nejspíš skutečně sladký život, protože jejich „cestovatelský“ průměr je pouhých 23 minut.
foto: Shutterstock, zdroj: Independent
