Je to jen pár dní, co mnoho dětí poprvé zasedlo do školních lavic. Pomyslný začátek to ale znamená i pro rodiče předškoláků. Je totiž nejvyšší čas školu začít vybírat. Jak se zorientovat v možnostech? O tom jsme si povídali s vedoucím komunikace vzdělávacího think tank Edu-In Bobem Kartousem.
Pro mnoho rodičů se samozřejmě nabízí zvolit spádovou školu. Co mají ale dělat rodiče, kteří s modelem výuky ve veřejných školách nesouhlasí a raději by svému dítěti dopřáli individuální přístup?
Nekladl bych v první řadě čáru mezi soukromé a veřejné. Existují školy veřejné, které jsou dobré, mají dobré výsledky, i naopak.
V obou případech by schéma mělo začínat tím, že si rodiče zjistí, jaké jsou spádové školy v místě bydliště, a alespoň dvě si mezi sebou porovnají. To mnoho rodičů opomíná a je to špatně. I některé veřejné školy totiž mohou požadavky rodičů a dětí uspokojit stejně dobře jako neveřejné školy, jako je Scio, Montessori, Waldorf…
Když to přenesu tedy do konkrétního příkladu. Vím, že mnoho rodičů řeší, že jejich dítě nevydrží sedět v lavici a že ani nechtějí, aby bylo takto omezováno.
Tak jednak si rodiče musí určitě zjistit, jakým způsobem je vedena výuka v dané škole. Veřejné školy samozřejmě reagují na zájem rodičů o volnější přístup, takže šance, že už děti nebudou sedět jako v kostele, odkud se tento model převzal, je o mnoho vyšší než za dob, kdy chodili do školy oni sami. Takže v první řadě se samozřejmě informujte, shánějte reference, popřípadě se zkuste s danou školou domluvit, jestli by k tomu nebyli například svolní.
A tedy správně je, že teprve ve chvíli, kdy zjistíme, že to škola neumožňuje, přichází do hry školy neveřejné?
Tak pokud se nedaří ani domluva s ředitelem nebo kantorem, pak ano. I když dnes už je poměrně běžné, že se i kantor ve veřejné škole snaží pracovat s prostorem a třídou, a jsou učitelé, kteří rozbíjí stereotyp lavic, aby zapojili více žáků a podpořili týmovou práci. Stačí, když se z lavic například vytvoří kruh. A tak vznikne prostředí, kde diskuse probíhá daleko lépe.
Co by mělo být pro rodiče zásadním hodnotícím kritériem při výběru školy ať už veřejné nebo neveřejné? Hodně rodičů se přeci jen rozhoduje dle dojmu z prostředí, dle moderního vybavení a podobně…
Jednoznačně doporučuji jít po tom, jací učitelé na dané škole jsou. Na prvním stupni, který je rozhodující, mají děti většinou jen jednu učitelku. Ideální je, když je vám škola schopná říct, jakého kantora děti budou mít. Pak je určitě dobré pátrat po tom, jestli učitel na škole po dobu 4 let vůbec zůstane (nepůjde na mateřskou, do důchodu aj.) Vybavení školy je skutečně nepodstatné, a zvláště na prvním stupni.
Kolik rodičů volí alternativy hned?
Z dat, která máme k dispozici, vzešlo, že se jedná o 1,2 dětí ze 100, které jsou umístěny na komunitních, elitních školách či jiných alternativních školách.
A když zmíníme rodiče, který je přesvědčen, že nic lepšího pro jeho dítě jednoznačně neexistuje, odmítá známkování, skladbu předmětů i například neustálé se podřizování tempu výuky s ohledem na ostatní děti, a tedy zvolí školu neveřejnou. Na co by měl myslet zase on?
Při výběru takové školy je určitě vhodné nejprve zhodnotit rizika, a to s dlouhodobým výhledem, i například finanční. Rád bych upozornil, že největší problém přichází až po ukončení prvního stupně. Je opravdu nutné přemýšlet dlouho dopředu. Ve chvíli, kdy by se dítě z alternativy dávalo do klasické školy, může nastat, že bude zvyklé na jiný přístup a už se nebude umět adaptovat.
zdroj: EDUin
