V roce 2007 vydali rappeři Flo Rida a T-Pain singl Low. Pro Flo Ridu to byl breakthrough. V klipu bylo všechno, co tehdy ke klubovému hitu patřilo, od drsňáka v tmavých brýlích přes taneční parket až po holky v pekelně krátkých sukních.
O devatenáct let později pak někomu, kdo stojí za projektem Music 2 Win, proběhla hlavou absurdní myšlenka: co kdyby se tohle hrálo na Broadwayi? Low Low Low The Musical je součást série, ve které stejnou kúrou prošly třeba Move Bitch od Ludacrise a Party Up od DMX.
Při poslechu originálu nikdo nepochybuje, co by Flo Rida s tou holkou v džínách na pořádný zadek nejradši dělal. V muzikálové verzi i jeho „I invented rubber bands“ zní, jako když se disneyovská princezna rozhoduje, jestli se kvůli lásce vzdá trůnu. Je to výborný fór. Tak dobrý, že si ho k 18.11.2026, tedy během dvou týdnů po zveřejnění, na YouTube poslechlo téměř 950 tisíc lidí.
Necelý milion lidí, kteří si (nejspíš všichni) řekli totéž: „Počkejte, až tu princeznu zahraju já!‟
Výborně. A teď totéž s Red Bullem
Zvuk máte. Pointu taky. Váš tvůrčí vklad je zatím hrnek, o který jste opřeli telefon. Tak ještě Red Bull do ruky, nacvičit muzikálovou mimiku a můžeme předstírat originální humor. Na čtvrtý pokus už to třeba bude vypadat, že vás to přepadlo naprosto spontánně.
A TikTok vám s tím ochotně pomůže. Diana Zulli a David James Zulli ve studii pro New Media & Society popsali, jak na TikToku vzniká bublina lidí, kteří se ani nemusejí znát osobně, a stejně patří do stejného „kmene‟. Stačí, že všichni znají stejný fór. A zápisné? Natočit ho taky.
Pod popiskem videa v aplikaci běží vedle ikonky noty název zvuku. Klepnete na něj a otevře se stránka plná dalších verzí stejné skladby. U spodního okraje obrazovky je tlačítko „Použít tento zvuk“. A voilá! Můžete být další disneyovská princezna.
A my se na to samozřejmě nedíváme
Máme přece vkus. Proto jsme to osmnácté video dokoukali až do konce, abychom mohli kvalifikovaně posoudit, že je ze všech nejtrapnější. Pak jsme ho poslali do skupiny s lakonickým „prosím vás“. A když se nikdo neozval, přihodili jsme ještě jedno. Tohle už fakt musíte vidět.
A když už jsme u toho, kolikrát jsme sami na návštěvě vytáhli historku, kterou půlka stolu zná nazpaměť? Stačí, že se někdo nový zeptá, jak jsme se seznámili, a už říkáme „počkej, já to povím“. Partner vedle nás zatím dolévá víno. Ví totiž přesně, kde uděláme pauzu a kde se obvykle někdo zasměje. Ještě že u toho nikdo nepočítá zhlédnutí.
Jednou za čas se mezi těmi videi objeví někdo, kdo opravdu trefí gesto, při kterém se smějeme i posedmnácté. A pak nás samozřejmě napadne, jak přesně bychom ten refrén zahráli my.
Podrž mi telefon. Já to udělám jenom jednou.