Karel Křivan
Články autora:
Sociální sítě dávají prostor našim nejhorším vlastnostem. Proč jsme začali zaměňovat hulvátství za autenticitu a sebeovládání za slabost?
Saháme po mobilu, i když se nic neděje. Mozek nikdy nevypne a volný čas nás neosvěží. Proč jsme zapomněli na nudu a co nám její návrat může dát?
Umělá inteligence za nás může pracovat i hledat řešení. Odpovědnost za rozhodnutí ale zůstává na člověku. AI jen ukazuje, jací doopravdy jsme.
Podzim je rychlík s konečnou na Vánoce. Přichází čas seznamů, prvních dárků, hromadných nákupů i přemýšlení, čím vlastně druhým udělat radost.
Jára Cimrman slaví 60 let od prvního veřejného vyslovení svého jména. Proč jeho humor nestárne a stále funguje jako český návod na přežití světa?
Malíři kdysi uchovávali barvy v prasečích měchýřích. Pak přišla kovová tuba a nenápadný vynález pomohl změnit dějiny umění. Co nám jeho příběh říká o dnešní AI?
Náhodné setkání po více než deseti letech připomnělo jednu nepříjemnou pravdu: minulost nejde opustit. Ovlivňuje nás, i když si myslíme opak.
Netopýři mají jednu z nejhorších pověstí v živočišné říši. Přitom jsou užiteční. Proč se jich bojíme a co náš vztah k nim říká o strachu z jinakosti?
Socialismus se vrací v nové podobě. Ne násilím, ale regulacemi, dotacemi a pohodlím, za které dobrovolně odevzdáváme státu stále větší kus svobody.
Zvykli jsme si považovat pohodlí za samozřejmost a technologie za příslib světa bez námahy. Jenže civilizace je křehčí, než si připouštíme.
Proč se dnešní veřejná debata změnila v parodii? Komentář o zmizelé sebeironii, politické satiře i společnosti, která se bere až příliš vážně.
Festival skončil, město se ukládalo ke spánku. Pak přišlo pozvání na půlnoční vernisáž v podzemí, která ukázala, že největší kulturní zážitky často vznikají mimo hlavní reflektory.
Setkání s kamarádkou vracející se z Izraele a psem z tamního útulku přináší zamyšlení nad válkou, odolností i tím, proč si v Česku často neuvědomujeme, jaké máme štěstí.
Proč nás právě léto nutí toulat se světem a proč se nevyplatí vracet na místa, kde jsme byli šťastní? Fejeton o cestování, nostalgii a dobrodruhovi, který dřímá v každém z nás.
Jan Hus je jedním z největších českých národních symbolů. Proč jsme z jeho odkazu udělali historický mýtus a co nám dnes může skutečně říct?
Proč dnes dáváme přednost emocím před fakty? Publicistická úvaha o informačním přetížení, sociálních sítích, ztrátě pozornosti a emoční kocovině moderní společnosti.
Umělá inteligence v titulcích: proč AI zvyšuje čtenost a jak ji firmy využívají jako marketingový tahák.
Slavíme svátky jen proto, že máme volno? Velikonoce jako příběh naděje, oběti i zapomenutého smyslu v době nákupů a prodloužených víkendů.
Veřejnou debatu dnes formují dva extrémy – přecitlivělost a agresivní konfliktnost. Proč kvůli nim ztrácíme schopnost se domluvit a co to znamená pro budoucnost demokracie?
Výlet k nejmladší české sopce u Chebu otevírá úvahu o Sudetech, paměti minulosti a křehkosti svobody. Esej o krajině, dějinách a tom, co v nás stále doutná.
Příběh Josefa Toufara a Číhoště jako součást české paměti. Osobní vzpomínka na Vysočinu, únor 1948 a krajinu, kde se víra, domov a historické násilí prolínají i po desítkách let.
Kultura není jen divadlo a galerie. Jak La Putyka v Jatkách78 a fotbalové kluby vytvářejí genius loci města, posilují komunitu a formují pocit domova?
O Spejblovi, Hurvínkovi, médiích a technologiích. Proč nostalgie nestačí, co nezvládne umělá inteligence a kde leží hranice mezi lidskou tvorbou a digitální efektivitou.
o lednovém zkoušení, prezentacích a nejistotě na obou stranách katedry. Text o studentech, marketingu, PR, dojmech, trémě i tom, proč se skutečný obsah často schovává za sebevědomý projev.
Praha na pár dní ztichla pod sněhem. Když roztál, zůstalo město bez směru, odvahy a vize. O hlavním městě, které se bojí být velké.
Proč mají kamenné obchody a „nakupování naživo“ o Vánocích hlubší smysl než pár kliků na e-shopu. O rituálu, zážitku a hodnotě cesty za dárkem.
Zkušenost může být oporou i překážkou. Esej o tom, proč s věkem odmítáme nové věci, kde končí moudrost a začíná zabedněnost.
Zapomenutý příběh z roku 1197, kdy se dva Přemyslovci dokázali dohodnout bez boje. Vladislavovo dobrovolné ustoupení trůnu umožnilo nástup Přemysla Otakara I. a položilo základ českého království. Jeden z nejpozitivnějších momentů našich dějin, o kterém se neučíme.
Slovo roku 2025 je „parasociální“. Karel Křivan vysvětluje, proč žijeme iluze vztahů, jak toho využívá marketing a co znamená trendy výraz „six-seven“.
Nové oblečení českých olympioniků rozděluje veřejnost. Jedni vidí porušení tradice, druzí moderní estetiku a ambici vítězit. Tento komentář hledá hlubší příčiny toho, proč se Češi tolik bojí změn — a co o nás celý spor vypovídá.
Konec listopadu tlačí na psychiku. Tma, budgety, předvánoční shon. Proč je pomalé vaření tou nejlepší terapií a jak vývar někdy funguje líp než meditace.
Transformative Teal má být barvou roku 2026. Modrozelený klid světa, který se vybarvuje do temnějších tónů. Mezi mořem a Mordorem.
Mladí všechno vědí, staří všechno zažili — a střední generace to celé odmaká. Satirický text o tom, jak si na sítích maskujeme strach sebevědomím.
Praha se bojí výšek. Metropolitní plán brzdí odvahu města růst a snít. Kam zmizela Libušina vize o slávě dotýkající se hvězd?