Jsem na pár věcí pověrčivý. A třináctka mezi ně patří. Co má takový člověk psát v pátek třináctého? Zkusí být pozitivní a hledá, co se ten den stalo dobrého. Nevím, jestli v pátek, ale 13. listopadu 1850 se narodil Robert Louis Stevenson. Skotský spisovatel, který je myslím alespoň názvy dvou svých knih známý i těm, kdo knihy považují za podobně významné pro svůj život jako telefonní budky nebo videopřehrávače. Dobrodružný román Ostrov pokladů byl mnohokrát zfilmován a jména Jekyll a Hyde se staly symbolem dvou odlišných charakterů v jedné osobě. Naší světlé a temné stránky. Tedy něčeho, co máme každý v sobě, a vlastně celý život se s tím snažíme nějak fungovat.
Dnes i díky sociálním sítím v sobě objevujeme a různě odhalujeme spoustu různých pánů Hydů. Pro úspěch na každé sociální síti potřebujeme jinou tvář či odlišný způsob vystupování. Zjednodušeně řečeno: pro Facebook přátelsky sdílnou, na X konfrontační, pro LinkedIn prezentačně vyumělkovanou a na Instagram rozverně přitažlivou.
Sebeovládání přestalo být ctností. Buď autentický, a objevil-li jsi v sobě kreaturu, jen ji vypusť na veřejnost. A běda, nazve-li někdo to, jak tě vidí, pravým jménem. Pak tě omezuje v tvém právu se vyjádřit.
Dnes by k napsání podobného hororu, jakým byl Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda, stačilo Stevensonovi otevřít nějakou z našich diskusí na „sockách“ a měl by spoustu charakterů v jednom. Každá část našeho já se tam projevuje.
Proměna dávno nevyžaduje laboratoř, ale digitální zručnost, pochopení fungování algoritmů a ztrátu soudnosti. Temné stránky v nás – to není nic nového. Nový je snadný přístup k publiku, které je dokáže ocenit. Sebeovládání přestalo být ctností. Buď autentický, a objevil-li jsi v sobě kreaturu, jen ji vypusť na veřejnost. A běda, nazve-li někdo to, jak tě vidí, pravým jménem. Pak tě omezuje v tvém právu se vyjádřit. Svoboda slova bez svobody kritické reflexe a osobní odpovědnosti. Tak se dnes vytváří páni Hydové. Ti mají ještě jednu obrovskou výhodu: Jsou vesměs zajímavější nebo dokážou rychleji upoutat pozornost – a o tu dnes běží – lépe než nudní Jekyllové. Zdrženlivost patří do století páry.
Stevensonův příběh není totiž jen o dvou lidech v jedné osobě. Ptá se na naši odpovědnost za vlastní démony a temné stránky. Sociální sítě nám nejen nenastavují zrcadlo, ale utvářejí nás. Tím, jak přistupujeme na hru jiných, uvolňujeme v sobě vlastnosti, které by jinak zůstaly „nevyužity“. Podobně jako na tribuně fotbalového stadionu vykřikneme mnohdy slova, která běžně nepoužíváme. Většina fanoušků je pak ale doma od toho rozčileného křiklouna k nerozeznání. Sociální sítě jsou s námi ale stále. A tak i pan Hyde v nás je častěji součástí našeho jednání, než je nám i ostatním libo.
Neviňme technologie z toho, jací jsme či jak se také dokážeme projevit. Kdybychom nechtěli, ať už z jakýchkoliv důvodů, takoví být, kdyby nám získaná pozornost nedělala dobře, tak bychom přece neznámé lidi neuráželi a nesdíleli s posměšným komentářem text jen na základě titulku, aniž bychom ho četli.
Vůbec neříkám, že lidé byli za Stevensona lepší. Nebyli. Jen se umenšuje od jeho doby vůle či odvaha ke kultivaci nás samotných i našeho okolí. Na civilizaci jim víc záleželo.
