V práci už vás sledují pořád. A monitorovacích nástrojů bude čím dál víc

Čtyřiatřicetiletá Courtney Hagen Fordová opustila svou práci bankéřky, protože být pod neustálým dozorem pro ni bylo, citujme, „dehumanizující“. Její zaměstnavatel zaznamenával stisk každé klávesy a pomocí speciálního softwaru byla vyhodnocována její efektivita při vyřizování půjček. To na ni podle článku BBC prý vyvíjelo až totalitní tlak. Zcela nelogicky si po opuštění práce v bance udělala doktorát v oblasti dohledových technologií. A to přesto, že se jí dohled na zaměstnance a snaha o maximální efektivitu práce za použití technologií vlastně příčí. Jenže teď už o něm ví všechno.

Podle výzkumu společnosti Gartner už v roce 2018 víc než polovina firem s ročním obratem přesahujícím 750 milionů dolarů využila netradiční techniky monitorování zaměstnanců. Patří mezi ně nástroje pro analýzu e-mailů, konverzací, používání počítačů a pohybu zaměstnanců po kanceláři. Některé firmy také monitorují u zaměstnanců i srdeční frekvence a spánek, aby zjistily, jak tyto vlivy působí na jejich pracovní výkon. V roce 2015 těchto technik využívalo 30 % velkých firem, příští rok to má být až 80 %. Analytici tvrdí, že do roku 2025 bude toto odvětví generovat zakázky v hodnotě 1,87 miliardy dolarů.

Jak humanizovat

Ben Waber, výkonný ředitel bostonské analytické firmy Humanyze, říká, že dává firmám možnost posoudit, jak jejich zaměstnanci pracují, což může být dobré pro firmu i samotné zaměstnance. Tato společnost shromažďuje výstupy zaměstnanců v poštovních a chatovacích aplikacích, využívá dat z osobních čipů a mikrofonů. Zjišťují, kolik času tráví lidé mluvením, analyzují hlasitost a tón řeči a také to, kdo dominuje konverzaci. Zastánci systému mají k poměrně strašidelnému monitoringu i netradiční argumenty v jeho prospěch – může prý také chránit před šikanováním a sexuálním obtěžováním. Firma Humanyze každopádně svůj produkt nazývá „kariérním Fitbitem“…

Skutečnost, že velikost stolů v kantýně může zajistit lepší výkon až o 10 %, by bez analýzy nebyla asi nikdy odhalena.

Co se týče opravdových přínosů pro produktivitu práce ve firmě, Ben Weber uvádí příklad technologické firmy, ve které analýza ukázala, že programátoři sedící při obědě u stolu pro 12 lidí byli efektivnější než ti u stolu pro čtyři. Všichni pak byli usazeni při jídle u větších stolů, což prospělo sdílení nápadů a lépe fungujícímu týmu. Skutečnost, že velikost stolů v kantýně může zajistit lepší výkon až o 10 %, by bez této analýzy nebyla asi nikdy odhalena.

Očipujte se, prosím

Coworkingový prostor Epicenter ve Stockholmu zašel ještě dál. Lidé, kteří zde pracují, si mohou nechat implantovat identifikační RFID mikročipy o velikosti rýžového zrnka, které slouží třeba k automatickému otevírání dveří, výměně kontaktních informací nebo sledování toho, jak rychlost psaní koreluje s tepovou frekvencí. Implantát prý nemůže přenášet žádná data, pokud jej tedy nepřiložíte do čtečky, takže osoba s implantátem má pod kontrolou, kdy se mohou data načíst.

Ačkoli mnoho monitorovacích systémů používá anonymizovaná data a účast je dobrovolná, většina zaměstnanců zůstává skeptických a obává se ohrožení občanských svobod.

Profesor Jeffrey Stanton z University of Syracuse, který zkoumá kromě jiného pracovní stres, nevidí na čipech nahrazujících průkaz totožnosti nic špatného, ale nezdají se mu systémy, které pomocí této technologie budou odhalovat zaměstnance, kteří se flákají. Pokud nástroje dohledu nad pracovníky nějakým způsobem narušují jejich autonomii, jsou ale pochopitelně velmi nepopulární.

V roce 2016 instalovaly britské noviny Telegraph zařízení pro monitorování tepla a pohybu pod pracovními stoly zaměstnanců. Zatímco vedení říkalo, že chtějí zjistit, které stoly byly obsazeny pro účely energetického managementu, zaměstnanci si mysleli, že jsou sledováni, a vzbouřili se. Zařízení byla druhý den odstraněna. Obecně skoro polovina zaměstnanců nemá s podobnými systémy problém, tedy pokud se jejich činnost netýká jich samotných. Ačkoli mnoho monitorovacích systémů používá anonymizovaná data a účast je dobrovolná, většina zaměstnanců zůstává skeptických a obává se ohrožení jejich občanských svobod. V méně liberálních zemích pak nemají pracovníci žádnou volbu.

Lék na narkolepsii

Monitoring zaměstnanců může být ale přece jen někdy i k jejich prospěchu. Jessica Johnsonová z Canberry v Austrálii má narkolepsii, nečekaně usíná a zakrátko se probudí zcela dezorientovaná. V pojišťovně, kde pracuje, jsou zaměstnanci monitorováni, protože jsou placení podle toho, kolik toho skutečně udělají. Systém Timely jí po probuzení navádí tam, kde v bdělém stavu skončila. Dohled nad tím, co a jak dlouho člověk dělá, často využívají jednotlivci dobrovolně a pak svůj čas analyzují a snaží se ho využívat efektivněji.

Grafy ukazující, kolik času strávíme neproduktivně, pak působí velmi sugestivně nejen na případného šéfa, ale i jedince samotného. Dohled na pracovišti by ideálně měl být užitečný pro zaměstnance i firmy, které chtějí být efektivnější a ziskovější. Často je ale vnímán pouze jako nástroj útlaku a reálně působí spíš kontraproduktivně.