Zadlužený Ladislav Vrábel měl financovat demonstrace Česko na 1. místě pomocí příspěvků od svých fanoušků, kteří kvůli jeho insolvenci posílali peníze na účet jeho ženy. Insolvenční správce se ale k penězům nakonec dostane a peníze vlastenců půjdou na splacení Vrábelových dluhů.
Říkáte si, že si musí rvát vlasy a pořádně se stydět. Omyl, na videu proruské Raptor-TV.cz bez uzardění vysvětluje fanouškům, že na něj elity ušily boudu. Stal se obětí vládní diktatury, která nemilosrdně pronásleduje své odpůrce, a spolu s Volným, Bojkem a dalšími se přirovnává k disidentům před rokem 89. „Hlavně, lidičky, přijďte17. listopadu na demo, prachy posílejte dál a sejdeme se na pochodu do České televize. Musíme svrhnout tuhle diktaturu dřív, než bude pozdě!“ apeluje. V diskusi pod videem se to hemží vlaječkami a vřelými slovy podpory. Jak je možné, že mu stále důvěřují? Vrábel působí jako narcis, který dokáže manipulovat a lhát bez mrknutí oka, protože mu v tom nebrání svědomí a empatie.
Jeho fanoušků, tzv. „dezolátů“, vám je možná líto. Mnoho vědeckých prací však potvrzuje hypotézu, že konspirativní chápání světa je spojeno s narcistickými charakterovými znaky – s nafouknutým egem, přeceňováním svojí výjimečnosti, neustálou potřebou pozornosti a s dalšími vlastnostmi, o kterých se dočtete níže. Narcistní poruchou osobnosti trpí v populaci 0,1–6,2 % lidí, ale nebezpečně vysoko na narcistickém spektru se jich pohybuje daleko víc. S Vrábelovými demonstracemi souhlasí zhruba 20 % Čechů.
Padouch nebo hrdina?
Všeobecně se rozeznávají dva hlavní druhy narcismu – grandiózní a skrytý. Grandiózního narcise poznáte celkem snadno – čiší z něj sebevědomí, charisma arogance. Má také megalomanské plány a velké ambice. Trump například ve svých politických projevech nešetří sebechválou. Vrábel zase na první pohled působí přesvědčivě, má dobré vystupování. To, že splácí dluhy z prostředků té nejnižší vrstvy, která často nemá ani na zuby, už je druhá věc. Stále dokáže dělat velkolepé plány a naslibovat lidem hory doly.
Skrytý narcismus („covert narcissism“) na první pohled vidět není. Spíš je vám daného jedince líto a chcete mu pomoct – prezentuje sám sebe kontinuálně jako oběť, na rozdíl od grandiózního narcise, který je obětí jen tehdy, když se mu podaří nějaký průšvih.
Typická emoce skrytého narcise je závist. Sice je na tom špatně, ale kdyby mu pořád někdo neházel klacky pod nohy, tak by to někam dotáhl. Nepřijímá žádnou zodpovědnost, za jeho neštěstí může jeho blízké okolí, vláda, nebo celý svět.
Pro „dezoláty“ i dezinformátory platí, že výrazně přeceňují své kognitivní schopnosti. Jsou hrdí na to, že získali přístup k privilegovaným tajným zdrojům, jsou schopní si dát všechno do souvislostí a v mainstreamových zprávách čtou mezi řádky. Jako jediní zjistili, o co těm elitám ve skutečnosti jde.
Smutné je to, že do určité míry je to pravda, ale to, že měl někdo smůlu, třeba onemocněl a dostal se do dluhové pasti, jeho příklon ke konspiracím a hlavně k nenávisti neomlouvá.
Konspirační teorie skrytému narcisovi pomáhají obviňovat druhé ze svých neúspěchů, identifikovat strůjce svého neštěstí.
Vysoká škola života
Pro „dezoláty“ i dezinformátory platí, že výrazně přeceňují své kognitivní schopnosti. Jsou hrdí na to, že získali přístup k privilegovaným tajným zdrojům, jsou schopní si dát všechno do souvislostí a v mainstreamových zprávách čtou mezi řádky. Jako jediní zjistili, o co těm elitám ve skutečnosti jde. „Dezoláti“ se považují za odvážné a psychicky odolné lidi, kteří si nenechali vymýt mozky. K průměrným Čechům, „ovcím“, v lepším případě přistupují paternalisticky a v horším jimi opovrhují.
Jak grandiózní, tak skrytí narcisové mají sklony k paranoie. Možná proto, že v hloubi duše to s ostatními taky dobře nemyslí, tak od nich očekávají to samé. Vlastenci se ztotožňují se svojí skupinou „obyčejných, slušných lidí“, kteří jsou utiskováni elitou. Osobnostní narcismus tak transformuje v narcismus kolektivní – skupina sama sebe nadhodnocuje a dbá hlavně na svoje zájmy na úkor skupin ostatních. Tyto jevy můžeme například pozorovat v diskusi na Facebooku, Češi, táhněme za jeden provaz. Lidé s oblibou sdílejí šokující odhalení, pozvánky na demonstrace, posílají si vlaječky a vzájemně se poplácávají po zádech, jak jsou chytří.
Narcis se také vyžívá v tom, když dostane pozornost. Rád v lidech vyvolává emocionální reakce, a to jakékoliv. Tak se však může chovat i nešťastný člověk. Narcisa ale poznáte tak, že není možné si s ním nastavit hranice. „Je mi líto, mám jiný názor a v rámci zachování dobrých vztahů se už o tom s tebou nechci bavit.“ On ale schopný přestat není a stále do vás hučí. Obviní vás, že jste neschopní rozumné diskuze.
Nemůžeme říct, jaké procento z Vrábelových příznivců má narcistické sklony. Proto je nedehumanizujme a snažme se je neházet všechny do jednoho pytle, i když jsme si vědomi uvedených studií. Pokud se k vám někdo celý život choval slušně, je nesmysl ho odepsat jenom kvůli tomu, že má opačný názor než vy.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
