Oldschool autoři v nevýhodě: Umí technologie zjednodušit psaní knih?

Věhlasný Mark Twain přímo pohrdal lidmi, kteří tvrdili, že psaní je dovednost, která se dá naučit. „Člověk, který se s tímto darem nenarodil, má o příběhu, který chce papíru svěřit, jen mlhavou představu. Vlastně žádnou. Nemá žádnou představu ani žádný příběh,“ prohlásil.

Každoročně je ve světě vydáno přes 2 miliony knižních titulů, z nichž si Česká republika ukrajuje něco pod 15 tisíc. Pocit autorů, kteří za textem své knihy právě píší poslední tečku, se od Twainových dob nezměnil. Ale ti současní mají oproti svým předchůdcům nesrovnatelně více možností, jak si tvůrčí proces zjednodušit, ulehčit.

Jak poskládat puzzle

Američan Michael Green, kterého psaní odvedlo od jeho původní profese datového analytika, vzpomíná, že ho myšlenka na využití technologií napadla někdy uprostřed psaní první knihy. „Právě jsem pracoval na editaci a začal jsem mít pocit, že ten příběh má možná až příliš mnoho postav a zápletek. Všechny poznámky jsem měl napsané na hromadě papírů a zdálo se mi, že už se v tom ztrácím. A tak jsem sáhl po zkušenostech ze své původní profese a vymyslel jsem první verzi nástroje, který mi všechny myšlenky a nápady pomohl utřídit a dotáhnout do konce. Jestli využít analýzu dat byl nebo nebyl dobrý nápad, jsem nevěděl. Ale mí přátelé byli nadšeni a tak vznikl komplexní pracovní nástroj pro každého spisovatele“. Výsledkem Michaelova snažení je Lynit – platforma, kde dle slov nejen autora, ale i uživatelů zapadnou všechny dílky skládačky příběhu do sebe snadněji, rychleji a přesněji.

O tom, jestli příběh čtenáře zaujme, rozhoduje jeho struktura a provázanost jednotlivých prvků. Pokud něco z toho není tip top, čtenář může pochybovat, jestli knihu vůbec stojí za to číst. Michael Green je přesvědčen o tom, že mnoho autorů románů začíná na svém příběhu pracovat s jen základní představou o něm nebo o jeho aktérech. Jeho virtuální dítko bylo stvořeno, aby byla tato základní představa rozpracovávána, doplňována a její jednotlivé stavební kameny byly smysluplně logicky propojovány a vizualizovány.

Co se mladým autorům nedá upřít, je fakt, že využívání technologií vnímají spíše jako nástroj a prostředek k získání nebo rozvoji svých literárních schopností než jako otravnou práci navíc.

Obdobných platforem s různou mírou sofistikovanosti vzniklo již velké množství. Autoři některých oplývají zcela nepochybně kromě lásky k psaní příběhů také smyslem pro humor: jak jinak si vysvětlit, že se můžete v rámci realizace svého uměleckého počinu nechat třeba i šikanovat, pokud nedodržíte termíny, které jste si sami stanovili? Pro začátek třeba decentním zvukovým signálem v hujerovském stylu: Pane profesore, už je čas! – aneb konec přestávky, zpátky ke strojům. Pokud máte ale skutečně silně vyvinutou slabou vůli, může vám šikovná appka třeba zablokovat přístup na internet nebo nechat zčervenat monitor, než svůj úkol splníte.

Oldschool spisovatel tyto funkce zřejmě nevyužije, ačkoliv se bude muset i s tímto problémem poprat, pokud bude chtít udržet krok s nastupující technologicky zdatnější generací autorů. Technologie byly součástí jejich životů odjakživa a podle Michaela Greena je tak například autoři z Generace Z dokážou využít mnohem efektivněji. „Co se mladým autorům nedá upřít, je fakt, že využívání technologií vnímají spíše jako nástroj a prostředek k získání nebo rozvoji svých literárních schopností než jako otravnou práci navíc,“ říká.

Z nástroje autorem

Odpověď na otázku v titulku článku je tedy jasná. Ano, technologie psaní knih zjednodušit dokážou, a dokážou i víc. V roce 2020 vznikl projekt Digitální spisovatel, jehož výstupem je série povídek, které pro Český rozhlas napsala umělá inteligence pomocí rozsáhlé neuronové sítě.

K vytvoření algoritmu bylo nejprve zapotřebí „nakrmit“ umělou inteligenci základním datasetem. „V něm je zadáno 175 miliard parametrů, získaných načtením tisíců knih. Je to ekvivalent dvou nebo tří lidských mozků,“ objasňuje Anna Vošalíková, která na projektu spolupracovala. Umělá inteligence pak vyprodukovala originální texty, odpovídající pravidlům pěti žánrů: sci-fi, detektivka, horor, milostné drama a historický román. Ve druhém ročníku, představeném v prosinci 2021, se do tvůrčího procesu zapojili i čeští autoři a výstupem je povídek sedm.

Pedagožka a filozofka Dita Malečková a odborník na umělou inteligenci Jan Tyl (oba na projektu také spolupracovali) se shodují na tom, že „Digitální spisovatel je výzvou lidské tvořivosti, ve které nemusí obstát každý“.