Beta paradox: Proč jsou ty největší problémy lepší než ty méně hrozné?

„Dno se stalo pevným základem, na kterém jsem postavila svůj život,“ tvrdí autorka nejprodávanější knižní série v historii J. K. Rowlingová. Než se stala miliardářkou, byla prý tak chudá, jak jen to v moderní Británii bylo možné, aniž by byl člověk bezdomovcem. Žila ze státních dávek a psala z kavárny, kde ji nechali sedět, jak dlouho chtěla, i když si koupila jen jednu kávu. Při psaní první knihy o Harrym Potterovi vynechávala jídlo, aby zajistila výživu své malé dceři. Byla navíc čerstvě rozvedená, trpěla depresemi a její matce byla diagnostikována roztroušená skleróza. Nyní je jednou z nejslavnějších autorek na světě.

Zdá se, jako by extrémně špatná situace Rowlingovou vybičovala k těm nejlepším výkonům. Jak je ale něco takového možné? Vždyť i mnohem menší potíže, neštěstí a neúspěchy nás spíše demotivují. Vysvětlení spočívá v jevu známém jako region-beta paradox, píše The Guardian. Poprvé ho popsal psycholog Dan Gilbert a jeho kolegové ve studii nazvané The Peculiar Longevity of Things Not So Bad, což v překladu znamená Zvláštní životnost věcí, které nejsou tak zlé.

Když se nám stanou opravdu špatné věci, překročí to určitý práh. Tím se spustí mechanismy, které nám pomáhají se zotavit. Gilbert to ilustruje na příkladu: Když člověk zjistí, že měl jeho partner poměr, může zapojit všechny své racionalizační schopnosti a přesvědčit sám sebe, že to bylo něco, co ze sebe zkrátka partner musel dostat, nebo že jde o krizi, ze které pár vyjde silnější. Naopak pokud je jediným proviněním partnera to, že nechává ve dřezu špinavé nádobí, naše kognitivní obranné mechanismy se neprojeví, takže hněv může probublávat déle a náš vztah nahlodávat nenápadně, a s o to horšími následky.

Silná bolest nás nutí konat

Obecně předpokládáme, že funguje rovnice – čím větší trauma, tím trvalejší trápení. Gilbertova studie však ukazuje, že je tento předpoklad často mylný. Její účastníci se totiž rychleji zotavili z urážky namířené proti nim samotným, tedy relativně závažné události, než když byli svědky urážení někoho jiného. Někteří odborníci také tvrdí, že lidé těžce zasažení teroristickými útoky mohou méně trpět dlouhodobým traumatem než ti méně zasažení. A tento vzorec se opakuje v mnoha aspektech života.

Ačkoliv si tedy někdy můžeme připadat hloupě, když nás rozhodí banality, region-beta paradox nám připomíná, že neexistuje žádné čistě objektivní měřítko, na jehož základě by bylo možné posoudit reakci kohokoliv na cokoliv jako přehnanou. Každá bolest bolí. Nebo jak se moudře říká: „Nejhorší věc, která se vám kdy stala, je nejhorší věc, která se vám kdy stala.“ Nemusí to být ale věc, která nakonec bolí nejdéle.