Jednou za čas se stane, že při sledování filmu nestíháme žasnout nad výkony, které ze sebe herci dokáží v rámci dané roli dostat. Za až neuvěřitelně realistickým ztvárněním postav a jejich emocí v některých případech stojí technika, zvaná metodické herectví – mnohými považovaná za velmi kontroverzní, a dokonce nebezpečnou.
Matka všech metod
Metodické herectví, ve filmové branži často nazýváno jako „The Method“, spočívá v částečném nebo naprostém odloučení od své vlastní osoby a ponoření se do mysli ztvárňované postavy. Herec ji nejen hraje, ale žije. Přemýšlí a reaguje stejně, jako by přemýšlela a reagovala ona. V extrémních případech pak nejen na natáčecím place, ale i v soukromém životě.
Pokud herci chtějí techniku využívat, musí se postavě co nejvíce přiblížit hlavně po emocionální stránce, ideálně s pomocí vlastních životních zkušeností a zážitků. Někteří herci využívají pomoci psychologů a psychoterapeutů, aby odkryli již dávno ztracené vzpomínky nebo traumata, a mezi jejich životem a životem filmové postavy tak našli paralelu.
Legendární americký divadelní režisér Lee Strasberg, otec metodického herectví, zastával názor, že pro podání opravdu kvalitního hereckého výkonu je to naprosto nezbytné. Tedy, alespoň v určité míře. Autentické prožití emocí na straně herce podle něj představovalo nejlepší způsob, jak tyto pocity promítnout přímo do duše diváka.
Všeho s mírou
Není ale metodické herectví jako metodické herectví. Míra, se kterou se herci do svých postav vžívají, se totiž může zásadně lišit. Méně extrémní způsob je známý jako povrchové metodické herectví, a ačkoliv spočívá v prožívání reálných emocí v rámci role, neovlivňuje hercovo myšlení a celkově způsob jeho života. Naopak u druhého způsobu, hlubokého metodického herectví, se herec do své postavy vžije se vším všudy. A vlastně se jí i stane.
Heath Ledger strávil celý měsíc zavřený ve svém bytě, kde trénoval Jokerův šílený smích a do deníčku si zapisoval jeho myšlenky a úvahy.
Většina herců praktikujících tuto techniku mysl postavy skutečně opustí ve chvíli, kdy odejdou z natáčecího placu, případně z divadelního pódia. Ale najdou se i tací, kteří jsou ochotni zajít mnohem, mnohem dál. Pro zcela autentický výkon tak často obětují nejen své fyzické, ale i psychické zdraví.
Časté a velmi intenzivní prožívání emocí vede v řadě případů k únavě, spánkové deprivaci a celkovému vyčerpání herce. A to ještě v těch lepších případech. Představte si situaci, kdy prožíváte strachy, strasti a neduhy nejen jedné osoby, tedy sebe, ale rovnou dvou – své vlastní a ty předepsané scénářem postavě, kterou ztvárňujete. Aby se podobným situacím vyhnuli, někteří herci zcela potlačí své pravé já po celou dobu natáčení a žijí takový život, jako by žila právě jejich postava. To ale posléze může vést ještě k daleko hlubším problémům.
Ti nejlepší: Robert De Niro
Považován za jednoho z nejlepších herců všech dob Robert De Niro se metodickému herectví učil u samotného Lee Strasberga. Při natáčení filmu Zuřící býk (1980) De Niro doslova seděl u nohou italského boxera Jakea LaMotty, jehož ztvárnil. Mimo to americký herec kvůli roli přibral neuvěřitelných 50 kilogramů a na vlastní kůži zažil několik opravdových zápasů v ringu. Při přípravě na film Taxikář (1976) De Niro trávil každý den 12 hodin ježděním po New Yorku jako opravdový taxikář a kvůli roli psychicky nemocného stalkera ve filmu Mys hrůzy (1962) si dokonce nechal obrousit zuby.
Robert de Niro ve filmu Zuřící býk. (zdroj: ČSFD)
Heath Ledger
Australský herec Heath Ledger a jeho ztvárnění role Jokera ve filmu Temný rytíř (2008) se stalo legendárním a dodnes je Ledgerův výkon považován za jeden z nejlepších, které jsme kdy měli tu možnost na filmovém plátně vidět. Ledger zemřel bezprostředně po skončení natáčení předávkováním léky na předpis, což mezi fanoušky vyvolalo obrovský smutek a zároveň mnoho otázek ohledně toho, jak vážně roli kriminálního maniaka bral. Herec totiž strávil celý měsíc zavřený ve svém bytě, kde trénoval Jokerův šílený smích a do deníčku si zapisoval jeho myšlenky a úvahy.
Heath Ledger jako Joker. (zdroj: ČSFD)
Jim Carrey
Ačkoliv za roli Andyho Kaufmana ve filmu Miloše Formana Muž na Měsíci (1999) získal Jim Carrey Zlatý glóbus a celému světu dokázal, že není jen potrhlým komikem, omezeným na hraní určitého typu rolí, čtyři měsíce natáčení snímku představovaly pro zbytek štábu naprosté peklo. Carrey byl sice díky metodickému herectví schopen podat výkon, o kterém se nejspíš ani jemu samotnému nikdy nesnilo, avšak po skončení natáčení měl obrovské obtíže se z charakteru vymanit a zažíval tak dlouhou dobu vážné problémy s vlastní identitou.
Jim Carrey ve filmu Muž na Měsíci (zdroj: ČSFD)
Leonardo DiCaprio
Ani nejslavnější hollywoodský herec Leonardo DiCaprio se metodickému herectví nevyhnul. Ačkoliv čekal na svého prvního Oscara celých čtyřicet let, ve snímku Revenant (2015) si ho právě díky této technice bez debat konečně zasloužil. Jinak zapřisáhlý vegetarián a milovník zvířat během natáčení v roli hraničáře Hugha Glasse snědl syrového bizona, nasoukal se do zvířecí mrtvoly a také riskoval svoje zdraví vystavením životu nebezpečnému mrazu.
Leonardo DiCaprio jako Revenant. (zdroj: ČSFD)
Natalie Portmanová
Metodické herectví samozřejmě není jen výsadou mužů. Vedle legendární Meryl Streepové nebo Anne Hathawayové se mezi metodické herečky zařadila i Natalie Portmanová, ačkoliv sama tvrdí, že životní styl kvůli svým rolím nikdy neměnila a za metodickou herečku se v žádném případě nepovažuje. Pokud si ale vzpomeneme například na její roli ve filmu Černá labuť (2010), věří se tomu opravdu těžko. Nejenže Portmanová trénovala balet 16 hodin denně a zhubla více než dvacet kilogramů, ale během natáčení navíc utrpěla několik více či méně závažných zranění.
Natalie Portmanová ve filmu Černá labuť. (zdroj: ČSFD)
I přestože někdy jen nevěřícně kroutíme hlavou nad tím, co všechno jsou herci ochotni obětovat kvůli jedné jediné roli, hlavním nebezpečím není kontroverzní technika sama o sobě. Ve finále záleží jen a jen na daném herci a na tom, kam až je schopen zajít.
Reklama
foto: Shutterstock, ČSFD, zdroj: Autorský článek
