Pátek Karla Křivana: Vidím zemi úřadům zaslíbenou, papíry oplývající

Nejen mě zaujala informace o tom, že na Ukrajině si založíte firmu za den, neb k tomu mají příslušnou aplikaci. Nejde o Ukrajinu, jeden den ani aplikaci. Jde o to, proč u nás stále úřad potřebuje nějaké papíry, navíc ještě takové, které již jednou má, nebo si je může vzít od jiného úřadu.

Počet úředníků se již pár let zvyšuje, což dodává snadné argumenty kritikům vládních škrtů: Proč nezačínají u sebe? Není ale potřeba být lacině útočný. Znám úředníky příjemné a nepříjemné, stejně jako takové hostinské či řidiče tramvají. Nelze si ovšem nevšimnout, kolik zbytečných návštěv úřadů musí stále probíhat, kolik papírů je požadováno a jak dlouhá uplyne doba, než na ně razítko dopadne. Jednoho pak napadá otázka: Jak to, že jinde to jde a proč ne u nás.

Úřednictvo českých pověstí

Tady nemám na mysli jen srovnání zemí, ale i srovnáni napříč českými obory. Srovnávat třeba takovou komunikaci klienta s bankami a vůbec se soukromým sektorem a oproti tomu se státem je smutné podívání i povídání.

Kdy jste byli naposledy na přepážce v bance? A kdy na úřadě?

Technologická vyspělost přitom musí být u nás samozřejmostí. Proč? Inu, protože, jak všichni víme, chceme být mozkovnou a ne montovnou. Čehož nelze dosáhnout tak, že firmy budou špičkové a úřednictvo zůstane mentálně na úrovni starých pověstí českých.

Mám pocit, že se zapomnělo, k čemu úředník je. On má poskytovat službu. Dodal bych, že na nejvyšší možné úrovni. Což by samozřejmě mělo obecně znamenat i přemýšlení, jestli nejde daná věc udělat jednodušeji a příjemněji pro občana. A zjistíme, že ano. Nepřekvapivě nám ze hry vypadne i onen úředník. Kdy jste byli naposledy na přepážce v bance? A kdy na úřadě?

Ráj neambicióznosti

Toto nemá být filipika proti lidem pracujícím pro stát. Právě naopak. Jen tyhle lidi nepotřebujeme za přepážkami, ale ve strategických týmech, které posunou naše školství a energetiku. Například.

Někdy si říkám, že praotec Čech byl ve skutečnosti praotec Úředník a dlouho se se svými podřízenými toulal Evropou, ale nikde nebyla tak úrodná půda v podobě poddajné veřejnosti, neambiciózních vladyků a hor kolem, které neumožňovaly místním rozhlížet se po okolí a zjistit tak, že to lze dělat i jinak. I usadil se nakonec praotec Úředník u nás a po něm vládla jeho dcera Kontrola, která pronesla onu pověstnou věštbu o štosu nařízení, který hvězd se bude dotýkat.

O českém poddanství jako národní vlastnosti neumožňující opravdu svobodné občanství psali již jiní a lépe. Souvisí to i s pojetím úřadu jako vrchnosti a ne služby. Technologie by to mohly pomoci změnit. Kdyby je měl odvahu někdo zavést.