Co chtějí mladí lidé v oblasti kariéry? Podle řady nedávných průzkumů jim nejde ani tak o dobré postavení či tučnou výplatu. Hlavní prioritou je mít práci, která má pozitivní dopad na svět a je v úzkém souladu s jejich hodnotami. A pokud tomu tak není? Zřejmě rádi dají výpověď.
Téměř polovina mladých profesionálů tvrdí, že odešla z práce, protože neodpovídala jejich hodnotám. Tento trend prognostici nazvali „vědomý odchod“. Dvě třetiny z dotázaných tvrdí, že v určitých odvětvích by z etických důvodů zkrátka odmítli pracovat. To však samozřejmě není vždy možné, popisuje článek na webu Dazed.
Mám pocit, že jsem zodpovědná za to, že si mladí lidé myslí, že všechny tyto věci potřebují. Osobně bych to ale nikdy nikomu nepropagovala, protože tomu nevěřím.
Podat výpověď, aniž byste měli zajištěnou jinou práci, je často nereálné, zejména uprostřed současné krize rostoucích životních nákladů. Získat novou práci je také obtížné, protože na trhu práce panuje konkurence, dochází k rozsáhlému propouštění a navíc je jen málo možností, jak se rekvalifikovat, aniž abyste na to museli vynaložit tisíce korun nebo se zadlužit. Chtít tedy pracovat jen v čistě etických firmách zažíná být pouhou idealistickou představou.
Když na univerzitě klima neřeší
Tomuto dilematu v současné době čelí například i dvacetiletá Anna. V posledních několika letech se velmi nadchla pro klimatickou spravedlnost. Ale na univerzitě, kde pracuje, jí prý řekli, že to není klíčová priorita. „Když je klimatická krize perspektivou, skrze kterou vidíte svět a žijete v něm, a když se to neodráží v jednání ostatních lidí, je to neuvěřitelně frustrující... máte pocit, že by to mělo být na pořadu dne všech,“ říká.
Anna si chce hledat práci, která by byla více v souladu s jejími hodnotami, ale odejít zrovna teď nepřipadá v úvahu. „Brzdí mě finanční zabezpečení a to, že musím platit účty, abych mohla existovat,“ říká. „Chci se vrátit k nějaké formě vzdělání a co nejvíce si zvýšit kvalifikaci pro budoucnost. Ale je to o hledání rovnováhy; můžu si vůbec dovolit znovu studovat?“
Nevěřím tomu, co prodávám
Čtyřiadvacetiletá Elly je podobně demoralizovaná. Její práce v marketingu zahrnuje vytváření reklam pro wellness společnosti, které propagují produkty, jako jsou koktejly nahrazující jídlo, pilulky na hubnutí a procedury na zmrazení tuku a výplně. To vše v ní vyvolává pocity viny. „Prostě mám pocit, že jsem zodpovědná za to, že si mladí lidé myslí, že tyto věci potřebují. Osobně bych to ale nikdy nikomu nepropagovala, protože tomu nevěřím,“ říká. „Myslím, že to neuvěřitelně poškozuje sebevědomí a duševní zdraví lidí, a já k tomu nechci přispívat. Tíží mě to.“
Říká, že zůstat v této práci je „naprosté peklo“, a ráda by odešla, ale obává se, že na nic jiného nemá kvalifikaci. Zhoršuje to i fakt, že na malém městě, kde žije, je málo příležitostí. „Dokud si nenajdu práci v něčem jiném, jsem zaseknutá,“ říká.
Americký antropolog David Graeber popsal „psychologické násilí“, které způsobuje práce, o níž se tajně domníváte, že je zbytečná a světu nepřináší nic smysluplného. Podle Graebera to vyvolává pocit hlubokého vzteku a odporu.
V současném ekonomickém klimatu je zkrátka lepší mít práci, která drtí duši, než vůbec žádnou. Průzkum z roku 2022 ukázal, že kvůli hrozící recesi dávají téměř tři čtvrtiny příslušníků generace Z přednost jistotě a stabilitě zaměstnání před vším ostatním. Navíc ne všichni mladí lidé zastávají názor, že práce by měla být místem, kde najdou smysl a cíl svého života. Myšlenka, že práce by měla být zdrojem naplnění, je stále rozšířená (jak poznamenává autorka Sarah Jaffeová ve své knize Práce vám lásku neopětuje), ale v posledních letech došlo k překopání této představy. Není pochyb o tom, že někteří mladí lidé budou práci vnímat čistě jako způsob obživy a svůj volný čas možná využijí k tomu, aby našli uplatnění a bojovali za sociální spravedlnost a pokrok.
Fenomén blbé práce
Přesto mnohým záleží na tom, kde trávíme většinu našeho týdně. Anna a Elly jsou očividně frustrované, když věnují tolik času práci, která je zcela v rozporu s jejich osobními hodnotami. Americký antropolog David Graeber ve své eseji Fenomén blbé práce popsal „psychologické násilí“, které způsobuje práce, o níž se tajně domníváte, že je zbytečná a světu nepřináší nic smysluplného. Podle Graebera to vyvolává pocit hlubokého vzteku a odporu.
Ropný a plynárenský průmysl – pravděpodobně nejvíc neetické odvětví pro práci – se potýká se značným nedostatkem talentů. Průzkum ukázal, že mileniálové hodnotí toto odvětví jako nejméně atraktivní ze všech.
Elly je jasné, že pro ni bude do budoucna životně důležité pracovat pro společnost, jejíž hodnoty se shodují s jejími. Jak snadné je ale takovou firmu najít? Podle Anny to rozhodně není jednoduché, zvláště když tolik společností velmi vytrvale provádí greenwashing nebo youthwashing. Je opravdu těžké poznat, jak to daná organizace ve skutečnosti má. „Ono ani organizace, které se tváří jako etické, nemohou zcela uniknout rozporům, které přináší fungování ve společnosti zaměřené na zisk. Stále se opakují stejné kapitalistické tendence, a to i třeba v charitativních společnostech,“ říká Anna.
…a skutek utek
Clover Hoganová, třiadvacetiletá klimatická aktivistka a zakládající výkonná ředitelka Force of Nature, neziskové organizace pro klimatické aktivisty, se nediví, že mladí lidé chtějí pracovat zejména v zaměstnáních, která jsou šetrná ke klimatu. 70 % z nich totiž pociťuje ekologickou úzkost. Říká také, že v mnoha případech podniky „investují více času a energie do toho, aby bylo vidět, že dělají správnou věc, než aby ji skutečně začaly dělat“. Chce větší transparentnost a regulaci, pokud jde o greenwashing a wokewashing.
Když chodíte každý den do práce s hlubokým vnitřním nesouhlasem s tím, jak firma funguje, je čím dál těžší žít sám se sebou. Můj morální kompas stále ukazoval na srdce.
Neochota mladých lidí ustupovat ze svých hodnot už má svůj dopad. Ropný a plynárenský průmysl – pravděpodobně nejvíc neetické odvětví pro práci – se podle zprávy společnosti Accenture potýká se značným nedostatkem talentů. Průzkum ukázal, že mileniálové hodnotí toto odvětví jako nejméně atraktivní ze všech. A vzhledem k úspěchu kampaní vedených britskými studenty, jejichž cílem je zakázat náborářům fosilních paliv účast na kariérních veletrzích v kampusech, je pravděpodobné, že tato antipatie ještě vzroste.
Temná strana charity
Těm, kteří se ocitli v morálně pochybných nebo neetických zaměstnáních, se může zdát možnost „vědomě odejít“ jako výsada. Někteří si však tuto cestu zvolili navzdory obtížím, které přináší. Elisa odešla ze své „práce snů“, když pracovala ve velké charitativní organizaci, protože nesouhlasila s tím, jakým způsobem utrácí peníze darované z veřejných zdrojů. „Plat byl skvělý, lepší, než jsem kdy předtím vydělávala. Kancelář byla krásná a výhody dobré. Takže opustit tuto jistotu nebyla snadná volba,“ říká.
„Nepatřím k lidem, kteří mají finanční polštář z vlastnictví nemovitostí nebo z rodinných peněz. Jsem dcera přistěhovalců,“ pokračuje. „Ale když chodíte každý den do práce s hlubokým vnitřním nesouhlasem s tím, jak firma funguje, je čím dál těžší žít sám se sebou. Můj morální kompas stále ukazoval na srdce.“
I když neměla připravenou jinou práci, věděla, že by si mohla najít práci v restauraci. Od té doby začala pracovat jako šéfkuchařka v kuchyni – z příjmu přes 50 tisíc liber ročně se dostala k téměř minimální mzdě a čtrnáctihodinové práci na dvě směny. Přesto Elisa říká, že ničeho nelituje. „Za svým rozhodnutím si stojím,“ říká. „Jsem vnitřně klidná.“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Dazeddigital.com
