Když se řekne pirát (nyní se bavíme o mořských korzárech, nikoli o členech politické strany), většinou si představujeme stejný typ postavy. Buď je to Jack Sparrow z Pirátů z Karibiku, John Silver z Ostrova Pokladů, případně Sandokan nebo typově podobná postava rozervaného atraktivního dobrodruha. Pirátství přitom zdaleka nebylo výhradně doménou mužů. Ženy velely lodím po celá staletí. A i když mezi námořníky převládali muži, mít v posádce ženu nebyla žádná výjimka. A někdy šel z pirátek ještě větší strach než z jejich mužských kolegů. Představujeme vám čtyři, před kterými se třásli nejen nepřátelé, ale také jejich vlastní posádky.
Pirátka ze Středomoří: Sajída al-Hurra
Sajída al-Hurra (vlastním jménem Lalla Aicha bint Ali ibn Rashid al-Alami) se narodila někdy koncem patnáctého století, v době, kdy do té doby muslimské království Granada dobyli španělští vládci, král Ferdinand II. Aragonský a královna Isabella. Bohaté muslimské rodiny, včetně té, z níž pocházela Sajída al-Hurra, se staly ze dne na den nepřáteli Koruny a uprchly do severní Afriky. Katoličtí Španělé je totiž nutili ke konverzi ke křesťanství, o což samozřejmě nikdo z nich nestál.
Sajída měla šťastné dětství, vyrůstala v dostatku a byla velmi vzdělaná. Mluvila několika jazyky a svému o třicet let staršímu manželovi pomáhala v podnikání. Po útěku z Granady před španělskými vojsky se Sajída al-Hurra provdala za guvernéra městského státu Tétouan, který byl před desetiletími vypleněn Kastilci. Spolu se snažili oživit zašlou slávu města, a když její manžel Sidi al-Mandri II. v roce 1515 zemřel, Sajída al-Hurra se stala de facto neomezenou vládkyní.
A právě tehdy se obrátila na tureckého admirála Barbarossu, aby ji naučil, jak se pomstít Španělům. Pak začala její dvacetiletá pirátská kariéra. Ve Středomoří patřila její flotila právem k nejobávanějším. Se španělskými uzurpátory neměla totiž žádné slitování, nemohla jim zapomenout, že ji vyhnali z rodné Granady. Její piráti přepadávali evropské lodě, ale také loupili ve vesnicích, brali zajatce a dělali z nich otroky. To trvalo až do chvíle, kdy souhlasila se sňatkem se sultánem Ahmedem al-Wattasim. Jeden z jeho synů ji z pozice guvernérky Tétouanu sesadil a ona přišla i o svou pirátskou armádu. Nutno říci, že Španělům se v té chvíli velmi ulevilo.
Pirátky z Karibiku: Anne Bonnyová a Mary Readová
Je rok 1720 a před jamajským soudem stojí dvě mladé, zhruba dvacetileté ženy. Obě jsou těhotné a obě jsou obžalovány z hrůzných zločinů ve službě „Calico Jacka“ Rackhama, jednoho z nejobávanějších pirátů z Karibiku. Podle výpovědí svědků byly Anne Bonnyová a Mary Readová extrémně kruté a při loupení a vraždění si počínaly hůř než muži. U soudu vypovídal také lovec lidí, který v roce 1720 Rackmana a jeho posádku zajal. Muži se jeho vojákům podle něj vzdávali vcelku ochotně a byli smířeni se svým osudem, obě pirátky se ale bránily, seč mohly, a chtěly bojovat dál a dál.
I když sloužily spolu, nemohly být rozdílnější. Znaly se rok, seznámily se právě v Rackmanově posádce. Pro chudou Mary Readovou bylo pirátství způsobem, jak přežít v drsném světě. Anne Bonnyová byla naopak dcerou bohatého obchodníka z Jižní Karolíny, která se spustila s chudým námořníkem a utekla z domu, protože ji to tam prostě nebavilo. Jenže pak potkala slavného piráta Rackmana a přešla k němu. A byla s ním až do doby, kdy se všichni ocitli před soudem. Rackman a spousta pirátů z jeho posádky dostali trest smrti, ale protože obě ženy byly těhotné, soud jim odložil popravu až do doby, kdy porodí. Anne čekala dítě s vůdcem bandy Rackmanem, Readová ho měla s jiným pirátem. Mary Readová se dítěte nedočkala – zemřela ve vězení. A pro Anne Bonnyovou si přijel její bohatý tatínek, vyplatil ji a odvezl zpátky do Jižní Karolíny.
Pirátka z Jihočínského moře: Čeng I Sao
Čeng I Sao je považována za jednu z nejúspěšnějších pirátek vůbec. V letech 1795–1810 byla téměř neomezenou vládkyní čínské provincie Kwangtung. Měla k dispozici obrovskou armádu 1200 lodí a 70 000 pirátů. Narodila se okolo roku 1775 v Kantonu. Původně byla prostitutkou, ale pak se provdala za piráta Čenga-I a odjela s ním na moře.
A velmi brzy se ukázalo, že to byla dobrá volba. Čeng byla velmi aktivní a zdatnou velitelkou a po smrti svého manžela v roce 1807 se chopila velení rodinného pirátského byznysu. Byla úspěšná také proto, že k práci přistupovala velmi systematicky. Své lodě, rozdělené do šesti flotil, odlišovala barevnými vlajkami a podle barev také řídila jejich pohyb.
Čeng I Sao a její lidi nešlo zastavit. Bezohledně plenili obchodní lodě a přepadávali bohaté vesnice. Kdo nechtěl mít problémy, musel platit výpalné, tedy „poplatek za ochranu“. Platily ho rybářské lodě i pobřežní vesnice. Čínská vláda se dlouho snažila královnu pirátů zlikvidovat, a když to nešlo po zlém, zkusili se s ní dohodnout. Čeng I Sao si ovšem kladla tvrdé podmínky. Všichni její piráti a pirátky museli zůstat na svobodě, všichni si mohli nechat naloupené poklady, navíc si řekla o spoustu peněz pro sebe a svého nového manžela.
A čínská vláda v roce 1810 neviděla jinou možnost, než na tvrdé podmínky přistoupit. Její druhý manžel zemřel v roce 1822 a pak se i stopa Čeng I Sao pomalu ztrácí. Podle jedněch pramenů provozovala herny, podle druhých nevěstince. A možná taky pašovala opium. Ovšem jedno je jisté: Čeng I Sao zemřela jako velmi bohatá žena.
Reklama
foto: Shutterstock, Wikimedia Commons, zdroj: Discover Magazine