„V posledních měsících si můj třináctiletý syn stěžuje, že pro něj čas běží příliš rychle. Myslím, že s tímto pocitem se můžeme ztotožnit všichni. Než se nadějeme, víkend uteče jako voda a už je čas vrátit se do školy nebo do práce. A říká se, že s přibývajícím věkem roky běží rychleji,“ píše ve svém textu pro Psychology Today docent psychiatrie Kurt Ela, který se rozhodl podívat se na tento jev zblízka, a navrhl způsoby, jak vnímání času zpomalit.
Je zřejmé, že hodiny tikají každý den stejnou rychlostí, rok co rok. Není to tedy čas, který se zrychluje nebo zpomaluje, ale spíše to, jak ho vnímáme. Pandemie ohrozila mnoho aspektů našeho běžného života. A jednou z obětí se stal právě i čas. V britské studii osmdesát procent účastníků uvedlo, že se jejich vnímání času v raných fázích pandemie změnilo. „Je možné, že se všichni stále ještě přizpůsobujeme tomuto kolektivnímu traumatu,“ píše Ela.
Může za to stárnutí?
Mnozí z nás také mají pocit, že s přibývajícím věkem roky ubíhají rychleji. A psychologům se podařilo prokázat, že tomu tak skutečně je. Přesněji řečeno – naše subjektivní vnímání času se zrychluje. Existuje pro to několik teorií, včetně uznávané teorie profesora Adriana Bejana, založené na zpracování nervových signálů. Ukazuje se, že s přibývajícím věkem se rychlost, s jakou zpracováváme vizuální informace, zpomaluje, což přispívá ke zrychlení našeho vnímání času. „Jinými slovy, čas se nezrychluje, jen my se z kognitivního hlediska zpomalujeme,“ vysvětluje psychiatr.
Emeritní profesor matematiky na Marlboro College Joseph Mazur ve svém textu pro Psychology Today v tomto kontextu upozorňuje na starou teorii, připisovanou francouzskému filozofovi 19. století Paulu Janetovi – tedy, že čas se zrychluje podle podílu prožitého života. Čas se nám dnes zdá jiný, než když jsme byli mladší.
Ukazuje se, že s přibývajícím věkem se rychlost, s jakou zpracováváme vizuální informace, zpomaluje, což přispívá ke zrychlení našeho vnímání času. Jinými slovy, čas se nezrychluje, jen my se z kognitivního hlediska zpomalujeme.
„Možná je to prostě tak, že s každým dalším rokem života se naše každodenní zážitky více opakují, jsou všednější a nových zážitků s trvalejším dopadem je méně. Rutinním zážitkům nevěnujeme velkou pozornost, ale těm významným, jako je první polibek, první auto, maturitní ples nebo pád, při kterém si vylomíme přední zub, věnujeme značnou pozornost. Jsou to mezníky na cestách životem,“ vysvětluje Mazur. Takovéto významné momenty se však s postupujícím věkem objevují stále méně. „Možná je to jeden z důvodů, proč si myslíme, že se čas s přibývajícím věkem zrychluje, i když to zdaleka není důvod jediný,“ dodává.
Mazur se také domnívá, že v 50. a 60. letech minulého století běžel čas pomaleji než nyní. „Vezměte si jen rychlost osobní komunikace prostřednictvím pošty a telefonu. Jako mladý chlapec, který v roce 1961 studoval ve Francii, jsem jednou týdně chodil do kanceláře American Express, abych zkontroloval, zda mi z domova nepřišla nějaká pošta. Volat domů? Na to zapomeňte. V té době mohl tříminutový hovor stát padesát dolarů (což nyní odpovídá asi pěti stům dolarů),“ nastiňuje.
Co s tím?
Ačkoliv tento přirozený proces není možné zastavit, existují určité strategie, které by nám mohly pomoci naše subjektivní vnímání času změnit. Ela doporučuje následující:
- Pište si deník: Přemýšlení o každém dni může výrazně posílit a upevnit vzpomínky na zážitky v něm obsažené. Navíc je skvělé mít bohatý soupis všech svých myšlenek, pocitů a činností, které by jinak byly zapomenuty. „Například když se můj syn zeptá: 'Co jsme dělali v dubnu?' Mám pro něj odpověď,“ dává příklad Ela.
- Každý den dělejte něco nového nebo jiného: Psychiatr radí trochu pozměnit rutinu. „To nutí náš mozek, aby zpracovával další informace, což může v daném okamžiku prodloužit naše subjektivní vnímání času. Vyzkoušeli jsme si to nedávno, když jsme se cestou z koupaliště spontánně zastavili v nedalekém parku na patnáctiminutovou procházku. Ten den byl jiný, a proto výjimečný,“ vysvětluje.
- Zpomalte: Ela také doporučuje koncept „zastavení se a přivonění k růžím“. Ať už jde o pobyt v přírodě nebo odpočinek v kavárně, zdá se, že když zpomalíme, zpomalí se i čas. „Svět je rušný a hektický a někdy je nejlepším způsobem, jak skutečně prožít život, nedělat po určitou dobu téměř nic,“ říká Ela.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
