Jste „jen“ vyčerpaní, nebo už jde o vyhoření? Nenechte si únavu přerůst přes hlavu!

Nový výzkum mezi více než tisícem náhodně vybraných australských pracovníků zjistil, že téměř dvě třetiny (63,6 %) respondentů se samy označily za vyhořelé a že většina z nich (89,9 %) se tak v určitou dobu cítila. Ve svém textu pro Psychology Today o tom informuje psycholožka a autorka výzkumu Michelle McQuaidová.

Psycholožka Danielle Jacobsová nicméně v článku upozorňuje, že vyhoření můžeme pociťovat, aniž bychom vyhořelí skutečně byli. Je totiž potřeba rozlišovat mezi vyhořením a vyčerpáním. „Na obojím záleží, ale pochopení rozdílu mezi nimi podle mého názoru zaměstnancům a pracovištím skutečně pomáhá udělat něco, co bude mít dopad na to, co prožívají,“ vysvětluje.

Světová zdravotnická organizace uvádí, že příznaky vyhoření člověk prožívá delší dobu a posuzují se podle úrovně následujících faktorů:

Vyčerpání: Prvním z faktorů je pocit fyzického, psychického a emocionálního vyčerpání. Chronické vyčerpání nakonec vede k tomu, že se od práce emocionálně a kognitivně distancujeme, abychom se s přetížením vyrovnali.
Cynismus: Druhým příznakem je distancování se od ostatních v práci. Kolegové nás začnou nadměrně dráždit a vnímáme je spíše jako problémy než jako lidi, s nimiž bychom měli spolupracovat.
Neefektivita: Třetím aspektem je pak pocit, že ničeho nedosahujeme. Jakkoliv se snažíme, je pro nás stále těžší dosahovat výsledků a máme čím dál větší pocit, že naše úsilí nemá smysl.

Každému pracovníkovi, který se cítí vyhořelý, by mělo jeho pracoviště nabídnout podporu. Typ podpory, kterou potřebuje někdo, kdo se cítí trochu vyčerpaný, se však ve srovnání s někým, kdo je vyhořelý, značně liší.

Vyhoření může být například způsobeno dlouhodobou nerovnováhou mezi nároky, které na nás práce klade, a zdroji, které máme k dispozici – jako je například motivace, energie, možnost učení se a podpora. Vyhoření může být vyvoláno řadou faktorů – včetně nepřiměřené pracovní zátěže, nedostatku kontroly nad prací, nedostatečné podpory nadřízených a kolegů, nespravedlivého zacházení nebo špatné rovnováhy mezi pracovním a osobním životem.

Při dlouhodobém hodnocení přítomnosti vyčerpání, cynismu a neefektivity by ve výzkumu McQuaidové bylo 21,2 % dotázaných australských pracovníků diagnostikováno jako vyhořelých. „Každému pracovníkovi, který se cítí vyhořelý, by mělo jeho pracoviště nabídnout podporu. Typ podpory, kterou potřebuje někdo, kdo se cítí trochu vyčerpaný, se však ve srovnání s někým, kdo je vyhořelý, značně liší,“ podotýká Jacobsová. Výzkum McQuaidové naznačuje, že proti vyčerpání by mohly pomoci některé nástroje:

1) Nahraďte sebekritiku soucitem se sebou samým: Pracovníci, kteří ve studii uváděli vysokou míru vyčerpání, k sobě byli v práci častěji extrémně kritičtí. Výzkumy podle McQuaidové ukazují, že nahrazení takového přístupů praktikami sebesoucitu (mluvení se sebou jako s moudrým a laskavým přítelem nebo koučem) a růstového myšlení (zaměření se na učení a úsilí a ne jen na výsledky) může snížit stres a zlepšit pohodu.

2) Nastavte si zdravé hranice: Pracovníci, kteří uváděli vysokou míru vyčerpání, také častěji považovali práci, kterou vykonávali, za tak důležitou, že pro ně bylo obtížné vypnout. Studie upozorňují, že pokud k práci přistupujeme s „obsedantní vášní“, máme tendenci si nakládat více projektů, pracovat více přesčasů a odkládat dovolenou. „Nastavení jasných hranic pracovní a mimopracovní doby a podpora smysluplných aktivit mimo práci může pomoci obnovit naši schopnost vypnout,“ říká McQuaidová.

Vyhoření může být vyvoláno řadou faktorů – včetně nepřiměřené pracovní zátěže, nedostatku kontroly nad prací, nedostatečné podpory nadřízených a kolegů, nespravedlivého zacházení nebo špatné rovnováhy mezi pracovním a osobním životem.

3) Dejte si pauzu: Lidé, kteří ve výzkumu mluvili o vysoké míře vyčerpání, také častěji uváděli horší úroveň fyzického zdraví. Metaanalýza více než osmdesáti studií zjistila, že mikropřestávky během pracovního dne mohou zlepšit naši pohodu i výkonnost. Obzvláště účinné jsou například krátké přestávky ráno a dlouhé přestávky odpoledne, během nichž pobudeme na čerstvém vzduchu.

4) Rozvíjejte pozitivní smýšlení a emoce: Účastníci studie uvádějící vyčerpání častěji upozorňovali na nižší míru pozitivních emocí. Výzkumy naznačují, že prožitky pozitivních emocí, jako je radost, naděje, láska, zájem, hrdost, pobavení, klid, vděčnost, inspirace či úcta, se objeví nejpravděpodobněji, pokud si záměrně vybíráme nebo vytváříme situace, které tyto pocity vyvolávají. Pomoci může například plánování posezení u kávy s kolegou, učení se každý den něčemu novému nebo užívání si toho, co se nám zrovna daří.