Běžte radši na procházku. Popracovní stres se může podepsat na těle i duši

Den plný schůzek, jednání s otravnými kolegy a stres z deadlinů… Někdy je skutečně těžké tohle všechno ustát. Jakmile za sebou konečně zabouchnete domovní dveře, můžete mít nepřekonatelné nutkání plakat, křičet nebo se před celým světem schovat pod peřinu. Poradkyně a lektorka pro rodiče Andrea Loewen Nair ová tuto zkušenost u dětí nazvala „poškolní zadržovací kolaps“. Děti musely trávit celý den se svými protivnými vrstevníky, chovat se slušně a namáhat si mozek. Je pochopitelné, že se po příchodu domů mohou najednou rozplakat nebo působí mrzutě. Stejné pocity ale mohou zažívat i dospělí.

„V dnešním světě se po nás chce, abychom zvládali všechno: vynikali v práci na plný úvazek, měli naplňující osobní život, našli si čas na cvičení, vařili zdravá jídla, cestovali a usilovali o rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem,“ popisuje pro HuffPost psychoterapeutka z organizace Forward in Heels Jenny Maenpaaová. Když musíme sladit priority, zvládat emoce a přinášet solidní výsledky, může nás práce někdy opravdu vyčerpávat. „V určitou chvíli nám dojde energie a vůle zůstat v klidu,“ popisuje odbornice. To může nastat zejména na konci dne. „Když přijdeme domů, cítíme se v bezpečí a můžeme uvolnit své skutečné emoce,“ vysvětluje terapeutka ze společnosti LifeStance Health Nicholette Leanza ová.

Úzkost nebo popracovní kolaps?

Vzhledem k tomu, že jde o poměrně nový koncept, neexistuje pevně stanovený seznam příznaků popracovního kolapsu, upozorňuje pro HuffPost licencovaná klinická psycholožka ze společnosti Choosing Therapy Emily Treichlerová. Přesto se domnívá, že mnohé z nich lze shrnout jedním slovem: vyčerpání. To se může projevovat jako pocit, že vám nezbývá čas ani energie na další aktivity. „Dokonce ani na věci, které by vás mohly opravdu bavit – jako je cvičení, trávení času s rodinou nebo jiné společenské aktivity či koníčky,“ nastiňuje Treichlerová.

Když dáte negativním emocím průchod, vytvoříte prostor pro ty pozitivní.

Po emocionální stránce se můžete cítit vyhořelí nebo zranitelní. „Může to zahrnovat i mnoho dalších faktorů – například větší citlivost, podrážděnost nebo menší trpělivost. Možná máte i nižší sebekontrolu a řeknete partnerovi něco, co jste nechtěli,“ dodává Treichlerová. Dopady ale nejsou jen psychické. „Může to vést i k fyzickým příznakům, jako jsou bolesti hlavy, žaludku, zad a podobně,“ upozorňuje Leanzaová.

Maenpaaová podotýká, že tyto příznaky jsou samy o sobě často také známkou úzkosti, deprese nebo jiné poruchy nálady. „Ale pokud se pravidelně objevují ve stejném časovém okně, mohou být známkou specifického spouštěče souvisejícího s prací a s koncem pracovního dne,“ říká.

Prevence je základ

Pokud chcete popracovnímu zadržovacímu kolapsu zabránit, začněte už ráno. Podle Maenpaaové je prvním krokem úprava očekávání. „Místo toho, abychom bojovali sami se sebou a říkali si: ‚Rozhodnu se, že až se vrátím domů, budu mít skvělou náladu!‘ a pak se na sebe zlobili, že se nám to nepodařilo, můžeme přijmout realitu,“ říká. Doporučuje také připravit si věci, které máte pocit, že budete po návratu domů z práce potřebovat – ať už je to odpolední svačina nebo uklidňující playlist.

Jednou z možností prevence je výběr povolání a pracoviště podle jejich schopnosti vytvářet a udržovat pro své zaměstnance zdravé prostředí.

V práci dbejte na to, abyste měli správně nastavené hranice a během dne si dělali přestávky, které mohou zmírnit vaše pocity přetížení, radí Leanzaová. Cestou domů se zkuste odreagovat. Leanzaová zmiňuje například poslech oblíbeného podcastu, playlistu nebo klidně i ticho. Zkrátka dělejte cokoliv, co vám vyhovuje.

Treichlerová vybízí k dlouhodobějšímu přístupu. „Jednou z možností prevence je výběr povolání a pracoviště podle jejich schopnosti vytvářet a udržovat pro své zaměstnance zdravé prostředí,“ říká. V rámci zaměstnání doporučuje zvážit, co k popracovnímu kolapsu vede a jak by bylo možné ho řešit. To může klidně vypadat tak, že si nejotravnější úkoly odbudete ráno a na oběd si zajdete s kamarádkou.

Když nic nefunguje...

A co dělat, pokud na vás i přes veškerou snahu po příchodu domů všechno dolehne? „Důležité je uznat, jak se v danou chvíli cítíte – prostě přiznání: ‚Páni, dneska jsem toho měl opravdu moc a teď jsem opravdu vyčerpaný.’ Péče o sebe znamená respektovat to, jak se cítíte,“ zdůrazňuje Treichlerová. Následně se věnujte sami sobě. „Možná se potřebujete jít projít do přírody, podniknout něco zábavného s kamarádkou nebo si prostě pustit nějaký film,“ navrhuje Leanzaová. Skvělou volbou je podle ní také uvolňující koupel.

Nebojte se ani dát průchod svým emocím – křičte několik minut do polštáře nebo se z pocitů vypište v deníku, říká Maenpaaová. Zkusit můžete také meditaci.

Jakkoliv vám mohou pomoci nejrůznější aktivity, nezapomínejte na význam odpočinku. „Krátké zdřímnutí, cvičení mindfulness nebo čas věnovaný relaxačním činnostem, jako je například hlazení psa nebo poslech uklidňující hudby, jsou dobrými způsoby, jak si odpočinout,“ připomíná Treichlerová. V konečném důsledku jde o to vnímat své pocity a dát jim volný průchod. „Když dáte negativním emocím průchod, vytvoříte prostor pro ty pozitivní,“ vzkazuje Maenpaaová.