Pátek Karla Křivana: Proč teď ve volbách vítězí šašci

V další zemi vyhrál volby muž, který vsadil v kampani na zábavu přesahující hranice šaškování. Ostatně podívejte se sami na „komunikační“ kousky nového argentinského prezidenta Javiera Mileie. Zdá se, že po image „obyčejný chlapík od vedle“, která fungovala uplynulá desetiletí, je pro úspěch u voličů nutné sáhnout k mnohem barvitější směsi. Nic ale není tentokrát tak prosté, milý Watsone. Ona pro mnohé nemístná show je jen důsledek způsobu, jak konzumujeme informace my sami, a také důsledkem činů i vystupování vládnoucích politiků.

Ti, kteří ve své prezentaci na veřejnosti vsadili na výstřednost, jen pokračují v již dříve nastoleném trendu. V době, kdy veřejný obraz ovládala fotografie a film, stačilo několik snadno zapamatovatelných gest či prvků, abyste vyjádřili to, co potřebujete. Sledujte válečné záběry Winstona Churchilla a uvidíte stále se opakující momenty: rychlá chůze, pohyb, véčko tvořené prsty a práce s buřinkou. Muž dynamický, akční a současně hravý. Žádný nudný patron.

Boj o pozornost

Tehdy a ještě dlouho potom mohli ovšem politici mnohem víc kontrolovat svůj veřejný obraz. Což dnes nejde. Alespoň ne v zemích, kde probíhají svobodné volby. Vladimir Putin to řešit nemusí. Kandidáti soupeří o pozornost na displejích vašich mobilních telefonů se stovkami dalších nabídek. Není pro ně jednoduché vás přesvědčit, abyste je sledovali.

Příliš se soustředíme na hru a málo se ptáme, proč lidé tak zdánlivě snadno skáčou showmanům na lep.

Nové generace vyrostlé na vizuální kultuře sociálních sítí si zvykly rolovat a přeskakovat z videa na video. Musíte být sakra zajímaví, aby zrovna na tom vašem vydrželi o pár vteřin déle. Což se vystoupení vážného pána v obleku jistě nezadaří. Sledování a analýzy průzkumů veřejného mínění naučily volební štáby předkládat voličům to, co chtějí slyšet. Současná mediální kultura je pak přivádí k myšlence nabízet lidem obraz kandidátky či kandidáta tak, aby byli vůbec ochotni je vnímat. U nás se o to pokouší hnutí ANO na sociální síti TikTok. Za posměchu „solidních“ komentátorů na jiných sociálních sítích. Ukáže se, kdo lépe umí zanechat větší stopu v myslích lidí.

Divadlo jako důsledek neúspěchu

Ale žádná forma, byť sebemodernější, nedokáže prorazit bez obsahu. Příliš se soustředíme na hru a málo se ptáme, proč lidé tak zdánlivě snadno skáčou showmanům na lep. Základní chybou všech poražených ve volbách je, že podceňovali voliče. Špatně analyzují úspěch soupeřů ve volbách a příliš se soustředí na jejich nástroje a méně na hlubší příčiny příklonu lidí k jejich zdánlivě chaotickým programům.

Všimněte si, že teatrální kampaně mají úspěch tam, kde dosavadní způsob vlády neuspěl. Fico by nevyhrál na Slovensku, kdyby předchozí vláda splnila očekávání voličů. Argentina není země v pohodě. Trump jako fenomén, který se jiní snaží napodobovat, je reakcí části veřejnosti, která se cítí být mimo a má pocit, že z tradiční nabídky vyzkoušela již všechno, co mohla, a stejně to nikam nevedlo. Nikdo nás neposlouchá, mají mnozí pocit, a tak volí zcela odlišnou variantu, protože jednoduše chtějí, aby si jejich problémů už konečně někdo všimnul.

Není nutné se nechat vtáhnout do hry na politiku, stačí dělat pořádně tu politiku samotnou. Musíte při tom samozřejmě rozumět způsobu, kterým svoje myšlenky a řešení nejlépe dostanete k lidem. Obávám se ale, že u poražených je a bude problém v obsahu, a nezajímavý obal pak zůstane jen výmluvou na zmanipulované a svedené voliče. Kdepak, když špatně vládnete, porazí vás kdejaký šašek. Když vládnete dobře, donutíte šašky vrátit se tam, kam patří. Do kabaretu.