Syndrom Petra Pana: Jak poznat věčné děti a jak vedle nich žít?

„Všechny děti vyrostou. Až na jedno.“ Tak začíná kniha skotského spisovatele a dramatika Jamese Matthewa Barrieho o Petru Panovi, nestárnoucím chlapci, který utekl před dospělostí do fiktivní Země Nezemě, plné her a dobrodružství.

Ačkoli neexistuje žádné skutečné kouzlo, které by dětem bránilo fyzicky dospět, někteří dospělí stále lpí na bezstarostných dnech mládí a citová a finanční odpovědnost je pro ně náročná i v dospělosti. Syndrom Petra Pana, současný název pro tento vzorec chování, se poprvé objevuje v knize Dr. Dana Kileyho z roku 1983 „Syndrom Petra Pana: Muži, kteří nikdy nevyrostli“.

Ačkoli se Kiley zaměřil na toto chování u mužů, syndrom Petra Pana může postihnout lidi jakéhokoli pohlaví nebo kultury. Mnozí odborníci se shodují, že může mít negativní vliv na vztahy a kvalitu života.

Věčné děti doma i v práci

Už jste si někdy řekli: „Dneska nedokážu být dospělý“? Lidé se syndromem Petra Pana mají tendenci žít podle této filozofie každý den. Vzhledem k tomu, že syndrom Petra Pana není klinickou diagnózou, odborníci neurčili žádné oficiální příznaky. Jediným možným vodítkem, které jim pomáhá Syndrom Petra Pana s jistotou definovat, jsou vzorce chování, kterými se postižení projevují ve vztazích, v práci a v osobním postoji k zodpovědnosti.

„Ve vztazích se to nejzřetelněji projevuje rozdílnou úrovní ambicí, očekávání, životních cílů a schopností přijímat závazky,“ vysvětluje Patrick Cheatham, psycholog z Portlandu v americkém Oregonu. Pokud váš partner syndromem Petra Pana trpí, můžete mít dojem, že má problém prosadit se ve světě sám.

Zejména u mladších generací je možnou příčinou jednoduše blahobyt, kdy není nutno o jakákoliv privilegia usilovat.

Ve dřezu se mu může hromadit nádobí. Může se vyhýbat praní prádla, dokud nebude mít nic čistého na sebe. Možná se přistihnete, že mu pravidelně pomáháte s domácími pracemi, jen aby byl jeho domov alespoň trochu obyvatelný. Nejspíš také dříve nebo později, jste-li s takovým člověkem ve vztahu, zjistíte, že:

Mají problém dělat důležitá rozhodnutí
Zanedbávají povinnosti spojené s péčí o děti
Žijí „tady a teď“ a nemají zájem vytvářet dlouhodobé plány
Vykazují známky citové nedostupnosti
Nerozumně utrácejí peníze a jejich finanční gramotnost je obecně velmi nízká
Důsledně se vyhýbají produktivnímu řešení vztahových problémů

Podle Cheathama mají lidé se syndromem Petra Pana také tendenci bojovat s pracovními a kariérními cíli. Zde mohou:

Mít tendenci často měnit zaměstnání kvůli nedostatečnému úsilí, nedochvilnosti nebo absencím
Vyvíjet nedostatečné úsilí při hledání zaměstnání
Být schopni dát výpověď, když se cítí znuděni, vystaveni výzvám nebo stresu
Dávat přednost práci na částečný úvazek a pracovat pouze „do výše svého platu“
Přecházet z jednoho oboru do druhého, aniž by věnovali čas rozvoji dovedností v určité oblasti

V některých případech se tento problém může projevit také v podobě ambiciózních cílů, jako je touha stát se profesionálním sportovcem nebo získat nahrávací smlouvu. Lidé syndromem Petra Pana postižení však nikdy nevyvinou skutečné úsilí k jejich dosažení.

Nálady a chování

Lidé se syndromem Petra Pana mohou působit trochu bezradně. Často je doprovází emoční výbuchy, mají tendenci obviňovat z vlastních neúspěchů druhé a sklony k užívání návykových látek s cílem uniknout obtížným pocitům nebo odpovědnosti. Někteří dokonce vykazují určité rysy narcismu. Ten je pro ně kompenzací nízkého sebevědomí a sebeúcty.

Syndrom Petra Pana je z velké části spojován s muži (a to již od počátku). Stojí však za zmínku, že většina Kileyho výzkumu byla provedena v 70. a 80. letech 20. století, kdy byly genderové role o něco pevněji dané než dnes. Chování spojené se syndromem Petra Pana nemá jedinou příčinu. Pravděpodobně jde o důsledek následujících komplexních faktorů:

Zkušenosti z dětství

„Určité výchovné styly mohou vést k tomu, že se lidé nenaučili životním dovednostem na úrovni dospělých, umí se vyhýbat odpovědnosti a závazkům, příliš se zaměřují na hledání senzací a hédonismus a romantizují si svobodu a únik,“ říká Cheatham. Lidé se syndromem Petra Pana mají často příliš ochranitelské nebo velmi tolerantní rodiče.

Snaha změnit partnerovu úroveň odhodlání nebo ambicí vás oba pouze frustruje. V takovém případě máte jen dvě možnosti: Buď ze vztahu odejdete, nebo radikálně snížíte očekávání, která od vztahu máte.

Výsledkem neúměrně tolerantní výchovy je, že dítě vyrůstá v přesvědčení, že je v pořádku dělat si, co chce. Rodiče se totiž v případě potřeby postarají o „uhlazení“ následků jeho chování, aby ho ochránili.

Ochranářští rodiče naopak mohou v dítěti vyvolat pocit, že svět dospělých je děsivý a plný obtíží. Tvrdí, že dítě si má především „užívat dětství“, a neučí ho dovednostem, jako je hospodaření s penězi či úklid domácnosti.

Zejména u mladších generací je pak možnou další příčinou jednoduše blahobyt, kdy není nutno o jakákoliv privilegia usilovat. Jinými slovy, „dospělost“ se jim může jevit těžší. „K osamostatnění a nalezení vhodného zaměstnání je zapotřebí více píle, sebemotivace a sociálních dovedností než v minulosti,“ uvádí Cheatham.

Země Nezemě u vás doma

Udržování hravého životního nadhledu může pomoci snížit stres a zlepšit dlouhodobé duševní zdraví, takže mít dětskou, zvídavou povahu rozhodně není na škodu. Nic se však nesmí přehánět.

Žít spontánněji a povzbuzovat okolí, aby se radovalo z maličkostí, je znakem milé povahy. S takovým člověkem si pravděpodobně užijete spoustu legrace. Syndrom Petra Pana však přesahuje rámec každodenní hravosti a zahrnuje obcházení povinností. Když se tento způsob myšlení začne vkrádat do dalších oblastí života, mohou se objevit problémy. Zde končí legrace a začíná poměrně vážný problém.

Zdá se vám tohle všechno až příliš podobné vašemu partnerovi? I když je možné pozitivní změny povzbuzovat a podporovat, nelze změnit někoho, kdo na to není připraven nebo změnu odmítá. „Snaha změnit partnerovu úroveň odhodlání nebo ambicí vás oba pouze frustruje,“ vysvětluje Cheatham. V takovém případě máte jen dvě možnosti: Buď ze vztahu odejdete, nebo radikálně snížíte očekávání, která od vztahu máte.

Když jste Peter Pan

Žít dospělý život zkrátka není snadné. Je docela normální, že si přejete vrátit se do svých teenagerských let, kdy byly vaší hlavní povinností zkoušky z biologie, mytí nádobí a hlídání mladší sestry. Pokud si uvědomíte, že máte tendenci vyhýbat se nezbytným součástem dospělosti, jako je hledání stálé práce nebo vyřizování pochůzek a domácích prací, je důležité pochopit proč.

Klíčem k úspěšné identifikaci příčin vašeho postoje je terapie. Terapeuti vám mohou nabídnout podporu a pomohou vám prozkoumat vzorce chování, které ovlivňují vaše vztahy a šance na jejich úspěch. V terapii pak můžete prozkoumat další obavy, které vás vedou k tomu, že se spoléháte na svého partnera, pokud jde o citovou a finanční rovinu, včetně úzkosti nebo strachu z osamělosti.