Konspirační teorie v průběhu historie prokázaly pozoruhodnou odolnost a přizpůsobily se vyvíjející se politice, technologiím i globálním událostem. Nejjednodušší by bylo je prostě vyignorovat. Ale v dnešním světě sociálních médií je to někdy výkon hodný Titána.
O konspiračních teoriích jsme se většinou v hospodách moc nebavili. Až do doby, než svět přepadla pandemie covidu a s nimi, jako by se roztrhl pytel. Jenže covid máme za sebou, respektive stal se najednou běžnou nemocí, a konspirační teorie se stále rojí jako houby po dešti.
Od celosvětových spiknutí po setkání s mimozemšťany – tyto teorie využívají naši vrozenou zvědavost a skepsi a nabízejí alternativní možnosti k zavedeným „pravdám“. I když na některých konspiracích může být zrnko pravdy nebo mohou podporovat zdravý skepticismus, nekontrolované šíření dezinformací může mít pro společnost hluboké důsledky.
Kdy to všechno začalo
Pandemie covidu byla za poslední dobu „zlatou érou“ konspirací. Od tvrzení, že virus je biologická zbraň, až po tvrzení o masovém sledování prostřednictvím trasování kontaktů. Svět měla napadnout armáda, všichni jsme měli být uvrženi do lágrů, očipováni, sledování. A už nikdy neměli být svobodní.
Stejně jako příznivci OOPArts vidí v každém „jejich“ předmětu důkaz, že mainstreamová věda přichází o kolosální kusy poznání, tak i milovníci konspiračních teorií jen dále rozvíjejí svá přesvědčení, aniž by si uvědomovali, co tím mohou způsobit.
Přiznejme si ale: v době, kdy pandemie vypukla, jsme zhusta byli vystrašeni. Koho z nás alespoň na chvíli některá z konspiračních teorií nepohltila? A právě v tom tkví jejich síla a nebezpečí. Celosvětová zdravotní krize se stala katalyzátorem dezinformací a odhalila sílu konspirací v době, které dominují sociální média a okamžitá komunikace. Bezprecedentní povaha pandemie zanechala mnoho lidí hledajících odpovědi a vytvořila prázdné místo, které konspirátoři až příliš ochotně zaplnili.
Jenže byly tu mnohem dříve
Svět konspiračních teorií však sahá daleko za období pandemie. Některé z nejtrvalejších a nejvlivnějších konspiračních teorií se týkají i klíčových okamžiků v historii. Snad žádná událost v moderních dějinách nezplodila tolik konspiračních teorií jako atentát na prezidenta Johna F. Kennedyho v roce 1963. Oficiální verze, podle níž byl Lee Harvey Oswald osamělým střelcem, nedokázala potlačit šíření alternativních teorií, zahrnujících tajné vládní spiknutí, realizace zájmů mafie nebo mezinárodní intriky.
Také přistání na Měsíci v roce 1969 se setkalo se skepticismem – po desetiletí přetrvávala tvrzení o zinscenovaných záběrech a skrytých záměrech. Velmi často je tomu i dnes u údajných objektů na Marsu či Měsíci, o dvou Měsících, obíhajících Zemi, a u celé řady archeologických vykopávek – tzv. OOPArt předmětů (out-of-place artefacts), jejichž stáří, místo nálezu nebo materiály, z nichž byly vyrobeny, si nedokážeme vědecky vysvětlit.
Co jsou OOPArt předměty?
Pojďme se u nich na chvíli zastavit. Jejich povaha je vlastně řadí na úroveň konspiračních teorií. Také ony jsou mystické a lákavé nejen pro milovníky senzací. Představte si to: kopete na nějakém místě, očekáváte, že najdete pozůstatky skromné starověké civilizace, a bum – objevíte zařízení, které jako by přeskočilo několik kapitol v učebnici dějepisu. Jako by se doba kamenná potkala se sci-fi, a najednou se celé vaše vnímání minulosti trochu otřese.
Reliéf katedrály ve španělské Salamance, vybudované v letech 1513-1733. (zdroj: iStock)
OOPArt je v podstatě archeologický nebo paleontologický předmět, který se rozhodl objevit na tom nejpodivnějším místě a donutil historiky škrábat se na hlavě. Je to jako najít chytrý telefon ve 2000 let starém hrobě na Sibiři, nebo narazit ve starém Egyptě na podivný disk či na mezopotámské USB disky, staré 5500 let.
Díky OOPArt objektům vstupujeme do říše okrajové vědy, kde se kryptozoologové a teoretici starověkých astronautů předhánějí v pátrání po artefaktech, které si pohrávají s našimi historickými časovými osami. K večírku se připojují také Kreacionisté mladé Země a nadšenci do paranormálních jevů, čímž se vytváří shromáždění mozků, nad nímž by skuteční vědci asi jen mávli rukou.
Jak konspirační teorie fungují?
Stejně jako příznivci OOPArts vidí v každém „jejich“ předmětu důkaz, že mainstreamová věda přichází o kolosální kusy poznání, tak i milovníci konspiračních teorií jen dále rozvíjejí svá přesvědčení, aniž by si uvědomovali, co tím mohou způsobit.
Pochopit, proč lidi konspirační teorie přitahují, je složité. Psychologové se domnívají, že jejich půvab spočívá v touze po pocitu kontroly a porozumění v chaotickém světě. Konspirace nabízejí zjednodušený příběh, který složité události přisuzuje tajemné a zlovolné síle. Kromě toho může být lákavý pocit exkluzivity, zasvěcení do skrytých znalostí.
„Konspirační teorie zjednodušeně nabízejí řešení nebo příběh, které vysvětlují události jako výsledek tajných, zlovolných sil, působících v zákulisí,“ vysvětluje pro Flowee „milovník zvláštností i reality“, jak sám sebe nazývá, Josef Nemela. „Tyto teorie často získávají na síle v dobách nejistoty, krize nebo nedůvěry v zavedené instituce. Pochopení mechanismu konspiračních teorií vyžaduje zkoumání psychologických, sociálních a kognitivních faktorů, které přispívají k jejich vzniku a šíření.“
Konspirační teorie často vznikají jako způsob, kterým jednotlivci dávají smysl složitým událostem, a poskytují narativ, který je v souladu s jejich světonázorem. Daří se jim v prostředí, kde se lidé cítí úzkostní, bezmocní nebo marginalizovaní.
Podle Nemely existuje dokonce jakási anatomie konspiračních teorií, která má 4 fáze:
- Kognitivní předsudky: Lidský mozek je nastaven tak, aby odhaloval vzorce a hledal vysvětlení událostí, a to i v případě, že chybí konkrétní důkazy. Konspirační teorie využívají kognitivní předsudky, jako je rozpoznávání vzorců, potvrzovací předsudek a tendence přisuzovat náhodným událostem záměrnost.
- Pocit kontroly: Konspirační teorie poskytují zdání kontroly v chaotických situacích. Věřící mohou najít útěchu v myšlence, že události řídí skrytá skupina, protože to naznačuje určitý řád a účel zdánlivě náhodných událostí.
- Skupinová identita: Přijetí konspirační teorie může u jejích stoupenců vytvořit pocit sounáležitosti a společné identity. Často odděluje „nás“ (ty, kteří jsou osvícení) od „nich“ (těch, kteří jsou nevědomí nebo jsou součástí spiknutí). Tento sociální aspekt posiluje oddanost teorii.
- Epistemická uzavřenost. Tu Nemela vysvětluje tak, že „zastánci konspiračních teorií často fungují v uzavřených informačních ekosystémech, vyhledávají zdroje, které potvrzují jejich přesvědčení, zatímco informace, které jsou s nimi v rozporu, odmítají nebo jim nedůvěřují. Tím se vytváří sebeposilující cyklus konfirmačního zkreslení.“
A ještě pár moderních konspirací navíc…
V době po druhé světové válce zavedl historik Richard Hofstadter termín „paranoidní styl v americké politice“, aby popsal horlivé přijímání konspiračních teorií. Rudý strach v 50. letech 20. století podnítil obavy z komunistické infiltrace, což vedlo k McCarthyho slyšením a nechvalně proslulé hollywoodské černé listině. Konspirační teorie se v tomto kontextu staly silnou zbraní, která dokázala pošpinit pověst a změnit politickou scénu.
Tragické události z 11. září 2001 vyvolaly množství konspiračních teorií od tvrzení o řízených demolicích až po obvinění ze spoluúčasti vlády. Tyto teorie využily kolektivního traumatu a poskytly alternativní vyprávění, které se snažilo dát smysl světu, jenž byl náhle plný nejistoty. Konspirační teorie o 11. září zdůrazňují, jak hledání smyslu tváří v tvář tragédii může vést k alternativním interpretacím.
Dvojčata jsme si strhli sami! hlásá nápis na tričku protestujícího proti americké vládě. (zdroj: Shutterstock)
A konečně: jedním z nejklasičtějších případů „úspěšně aplikované“ konspirace jsou i „vysvětlení“ pandemie covidu. Od tvrzení, že virus byl biologickou zbraní, až po „zaručené“ zprávy o „skutečném účelu vakcín“, všechny přispěly ke zpomalení vakcinace a podkopaly úsilí v oblasti veřejného zdraví. Pandemie ilustruje reálné důsledky dezinformací a zdůrazňuje potřebu kritického myšlení v době, které dominují online diskuse.
Dejme si na ně pozor
„Všichni jsme se rozhodli, že se budeme snažit, abychom se dostali do situace, ve které se nacházíme,“ charakterizuje konspirační teorie doktorka Karen Douglasová, profesorka sociální psychologie na univerzitě v Kentu a přední odbornice na psychologii konspiračních teorií. Dále doplňuje, že „konspirační teorie často vznikají jako způsob, kterým jednotlivci dávají smysl složitým událostem a poskytují narativ, který je v souladu s jejich světonázorem. Daří se jim v prostředí, kde se lidé cítí úzkostní, bezmocní nebo marginalizovaní. Pochopení a řešení základních sociálních a psychologických potřeb, které konspirační teorie naplňují, má zásadní význam v boji proti jejich vlivu.“
Dopad konspiračních teorií na společnost je hluboký. Mohou ovlivňovat veřejné mínění, formovat politický diskurz, a dokonce podněcovat skutečné činy. Víra v určité konspirace může vést jednotlivce k odmítání vědeckého konsenzu a podkopávat důvěru v zavedené instituce. V extrémních případech mohou taková přesvědčení přispět k násilným činům nebo nepokojům, jak o tom svědčí například vtrhnutí do amerického Kapitolu v lednu 2021.
Motor konspirací
Digitální věk šíření konspiračních teorií ještě zesílil, přičemž sociální média fungují jako mocný vektor. Komory ozvěn a algoritmy, které posilují již existující přesvědčení, vytvářejí živnou půdu pro rychlé šíření dezinformací. Jakmile konspirační teorie jednou zapustí kořeny, může být náročné ji vyvrátit, protože její zastánci často odmítají protidůkazy a považují je za součást údajného utajování.
Abychom se tedy zorientovali ve složitém prostředí konspiračních teorií, musíme používat vhodnou kombinaci kritického myšlení, mediální gramotnosti a otevřeného dialogu. Podpora zdravého skepticismu a zároveň podpora prostředí, v němž jsou fakta ceněna více než nepodložená tvrzení, může vliv konspirací zmírnit.
I když, buďme upřímní, s lidskou zvědavostí, která je našemu druhu vlastní, budou konspirační teorie pravděpodobně i nadále hrát v našich životech svou roli. Ať už jsou tyto narativy poháněny historickými událostmi, vědeckými záhadami nebo nejnovější globální krizí, bez rozdílu odrážejí naši kolektivní fascinaci neznámem.
Související…
Reklama
foto: Shutterstock, iStock, zdroj: Autorský článek
