Pátek Karla Křivana: Politické strany patří do starého železa

V posledních čtrnácti dnech jsem se sešel s pár kamarády, kteří mají mnoho společného. Všem je mezi třiceti a čtyřiceti, pohybují se delší dobu v politice a přemýšlí, že budou svoji energii a čas věnovat něčemu jinému. Když jsme se bavili o důvodech, každý je popisoval odlišně, ale dala se najít ona pověstná červená nit, která procházela jejich odpověďmi.

Zjednodušeně řečeno, tím důvodem pochybností o smysluplnosti politické či spíš stranické aktivity je nulová či velmi malá proměna České republiky v to, co oni považují za moderní zemi. A malá šance, že by dostali v nejbližší době příležitost se o takové změny opravdu pokusit.

Generační problém

Vláda padesátníků pro padesátníky konzervuje zemi a obrazně řečeno neotevírá okna čerstvému vzduchu. Nabídka současných opozičních stran je pro ně nepřijatelná. V byznysu je situace naprosto odlišná. Nemluvě o příležitostech v zahraničí.

Systém tradičních politických stran se již nehodí do rychlé, proměnlivé a netrpělivé čtvrtiny jednadvacátého století.

Mnohý můj vrstevník namítne cosi o tom, že "ti mladší" si svoji šanci musí teprve odpracovat, a bude mít jistě pravdu. Navíc práce v politice není zvlášť dobře placená, přináší naprostou ztrátu soukromí a v porovnání s podnikatelskou či profesní kariérou je téměř nekonkurenceschopná. Přesto je zvláštní, že demokratické politické strany nedokáží najít prostor, který by mladším lidem nabídl lepší příležitosti než čekárnu na nevolitelných místech kandidátek.

Výjimky samozřejmě existují, ale systém stárne. Nejedná se o žádnou českou specialitu. Americké prezidentské volby budou soubojem mužů, kteří by měli psát paměti, přednášet, pokud mají zrovna světlejší chvilku, nebo se věnovat televizním show pro starší a pokročilé. Ale vraťme se domů, zde to ovlivnit můžeme.

Století rychlých změn

Zdá se mi, že systém tradičních politických stran se již nehodí do rychlé, proměnlivé a netrpělivé čtvrtiny jednadvacátého století. Technologie a způsob komunikace nám v běžném životě umožňují okamžitě plnit naše přání a potřeby. Nejsme zvyklí čekat, a kdo není pohotový, mizí z trhu.

Změny jsou tak rychlé, že obchodní modely nemohou být pevné, nýbrž musí být flexibilní. Strany vedle toho působí jako dinosauři. To není konec demokracie. Jen přátelé svobody musí nabídnout jiné základy, na kterých postaví svoje propojení s veřejností. Politické strany, tak jak je známe, vznikly někdy na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Jejich způsob rozhodování mnohdy zůstal ve století páry.

Doba reakce na řešení problémů je dnes ale někde úplně jinde. Technologie proměnily i náš způsob života. Mnoho českých podnikatelů mi v poslední době zdůrazňovalo, jak se stále více rozevírají nůžky mezi digitalizací byznysu a státní správy. Stát zdržuje, je brzdou. Na tom není nic konzervativně úctyhodného. Náš současný způsob organizace společnosti patří do starého železa.

Není pravda, že nejsme moderní zemí. Jen ta naše státní správa není moderní, naše rozhodnutí nejsou na levelu doby, nedostává se nám vizí, protože mluvíme slovy, která neumí popsat to, v čem žijeme. Oprašujeme, slepujeme, opravujeme. Netvoříme, nestavíme, zkrátka neděláme nové věci. Politické strany žijí ve zmizelých světech. A lidem, kteří chtějí pracovat na vlastní budoucnosti, to klasické strany neumožňují. Protože zkrátka té budoucnosti ani lidem, kteří v ní budou žít, nerozumí. Problém současné domácí české politiky není, že dělá chyby, ale že nedělá nic. Nebo velmi málo.