V dubnu proběhly přijímací zkoušky. Trend u přihlášek je stejný už několik let: stále více žáků se hlásí na gymnázia a střední školy. Praktické obory, ač třeba maturitní, čekají spíše na ty, kteří nebudou přijati na školu podle svého přání, a stanou se tedy jakousi nutnou volbou. Přitom dnes stále víc a víc dospělých utíká od počítačů a sedavých zaměstnání k povoláním či alespoň zájmům, kde vypnou hlavu a zapojí celé své tělo, ruce především.
Medituj tam, kam tě ruce táhnou
Ve větších městech se aktuálně rozmáhá trend dílen a workshopových míst, kde si vyzkoušíte různé tvůrčí činnosti. Můžete navštívit keramické nebo výtvarné dílny, učit se vázat květiny, vyrobit si vázu, opravovat rozbité přístroje, malovat na textil nebo se naučit tetovat.
K tomu, aby si náš přetížený mozek odpočinul, je vhodná meditace. Pro někoho, kdo je netrpělivý, komu hlavou lítají myšlenky sem a tam, může být velmi náročná. Meditačně ale mohou působit i jednoduché manuální činnosti, které mají určitý rytmus stimulující mozek. Tento názor zastává třeba psychiatrička Carrie Barron: za vyhovující činnosti považuje pletení či háčkování. Ty mají svůj pravidelný rytmus a ihned vidíte výsledky, což působí podobně jako antidepresivum.
Reklama
Jde o to, že hlavu zaměstnáte jinak než obvykle – pokud se do těchto jednotvárných činností ponoříte, hlava má pak možnost uniknout od každodenního shonu a mozek se odpoutá, čímž si odpočine. Psychologové toto někdy nazývají „stav flow“. Představitel pozitivní psychologie Mihaly Csikszentmihalyi k tomu říká: „Pokud jste určitou aktivitou pohlceni, na ničem jiném v tu chvíli nezáleží. Nepřemýšlíte nad tím, jak se cítí vaše tělo, vaše problémy jsou upozaděny. Flow je takovou tajnou cestou ke štěstí.“
Manuální práce jako životní poslání i koníček
Tomuto trendu „odpočinek rukama“ propadla i Katka: „Mě to neskutečně uvolňuje. Pročistím si hlavu. S kamarádkou jsme začaly vyhledávat různé manuální činnosti – workshopy, kde si vyzkoušíme něco nového, nebo se vrátíme do dětství. Byly jsme třeba vyrábět bižuterii z korálků. To bylo spojené s popíjením prosecca, tak to nás bavilo,“ dodává s úsměvem. Vyzkoušely také sprejování obrazů, vázání květin, výrobu a glazování keramiky, zúčastnily se workshopu s mechovými obrazy či výrobou dekoračních věnců. Bere to jako vhodný protiklad ke svému hektickému povolání event managerky. U ruční práce má možnost se soustředit na novou činnost a nemyslet na to, co se děje v práci.
Svůj životní obrat se mnou sdílel i Robert: „Jako analytik jsem pracoval přes 10 let. Práce s čísly mě bavila, ale postupně mě to nesmírně unavovalo – denně stres, tlak od vedení. Řešení nepříjemných situací s kolegy a podřízenými. Cítil jsem se jak sevřený v pomalu se přivírajících nůžkách. Postupně jsem dospěl k chronické únavě, která v podstatě byla neřešitelná, doma jsem byl protivný na svou partnerku, na děti jsem v podstatě neměl čas. Veškerá péče o ně i chod domácnosti byly na ní, takže docházelo ke konfliktům i mezi námi.
Povedlo se mi najít práci v nábytkářské firmě a jsem spokojený. Ze začátku jsem si připadal jak po škole, učil jsem se vše v podstatě od začátku. Nyní montuji nábytek na míru. Sice je to práce fyzicky náročná, ale za tu čistší hlavu mi to stojí.
Často jsem pak raději místo domů šel po práci do hospody, abych měl chvíli klidu. Začal jsem pít přes míru. No, dopadlo to tak, jak asi čekáte. Vztah se mi rozpadl, léčil jsem se s depresemi, z práce jsem nakonec musel odejít. Naplánoval jsem si půlroční regenerační pauzu. Chtěl jsem se dát dokupy psychicky i fyzicky, a pak se poohlédnout po nějaké další práci. Nakonec má pauza trvala daleko déle, protože přišel covid, a firmy zaměstnance příliš nenabíraly. Já jsem měl aspoň prostor si uvědomit, že do stejného kolotoče už naskočit nechci. Přivydělával jsem si jako hodinový manžel, to mě bavilo. Pak se mi povedlo najít práci v nábytkářské firmě a jsem spokojený. Ze začátku jsem si připadal jak po škole, učil jsem se vše v podstatě od začátku. Nyní montuji nábytek na míru. Sice je to práce fyzicky náročná, ale za tu čistší hlavu mi to stojí.“
Ondřej usedá za volant autobusu brněnského dopravního podniku už od dob studií na vysoké škole. „Mě jejich řízení hrozně baví. Začal jsem s ním jako s brigádou během studií, teď to mám jako koníček a relax. Nyní mě živí práce u počítače pro mezinárodní firmu. Nemám danou pracovní dobu, někdy musím pracovat i v noci kvůli časovým posunům u zahraničních kolegů. Beru tedy jízdy jak noční, tak i denní. Vyhovuje mi, že se nemusím vlastně o nic starat. Přijdu na depo, autobus mám nachystaný, stejně tak po jízdě. Prostě ho tam zaparkuji, zapíši cesťák a jdu s čistou hlavou domů. Jasně, u jízdy se musím soustředit, ale je to jiné soustředění než v práci a díky tomu nemyslím na nic jiného. Tady mám dobrý pocit z práce hned, třeba když vezu ráno dělníky do práce. Má to pro mě smysl.“
Práce rukama předchází demenci
Stejné pocity jako Robert nebo Ondřej zažívá mnoho z nás. Americký spisovatel a filozof Matthew Crawford ve své knize The Case for Working with Your Hands vysvětluje tento jev tím, že kancelářská práce je ve většině případů stereotypní a dnes virtuální. Nevidíme tedy žádné výsledky.
Je třeba, aby práce v sobě měla prvky kreativity. Aby člověk musel používat mozek a řešit nové problémy.
Tím se stává velmi neuspokojivou a pro lidi může být až frustrující. To po čase vyvolává pocity prázdnoty a zmaru. Upozorňuje ale, že ne veškerá manuální práce může přinášet uspokojení. Práce dělníka či dělnice u pásové výroby může být stejně ubíjející jako kancelářská. Je třeba, aby práce v sobě měla prvky kreativity. Aby člověk musel používat mozek a řešit nové problémy např. při opravě auta, instalatérských pracích, zahrádkaření, pletení, navlékání, míchání barev. Pak lze očekávat uspokojení a pocit odvedené práce. Díky řešení nových problémů a situací si také bystříte svoji hlavu a předcházíte tím demenci.
Máte stres? Upleťte ponožky!
V roce 2016 provedli američtí vědci experimentální studii, která potvrdila, že ruční práce mají vliv na snížení stresového hormonu kortizolu v krvi. Studie se zúčastnili zaměstnanci a studenti jedné univerzity. Manuální činnosti se věnovali 45 minut. Po skončení práce byla naměřená hodnota tohoto hormonu nižší. Jak již bylo zmíněno výše – člověk díky soustředění se na činnost upozadí aktuální problémy, ovlivňující jeho psychiku. Manuální práce může být využívána i jako terapie. Tzv. pracovní terapie se hodně rozšířila po 1. světové válce, kdy byla využívána jako pomoc pro muže, u kterých se po návratu z bojů projevila posttraumatická porucha. Dnes se využívá třeba při pomoci u pacientek s poruchami příjmu potravy, v domovech důchodců pro aktivizaci jejich klientů, ve školách se vrací předměty jako dílny či vaření jako součást praktické výchovy.
Meditační účinek manuálních činností má také vliv na vyplavování hormonu dopaminu, který patří mezi tzv. hormony štěstí. Tyto hormony (serotonin, dopamin, oxytocin a endorfiny) jsou spojovány zejména s pohybem či jídlem. Dopamin se ale vyplavuje i při zklidnění mozku, když dokončíme úkol, nebo když se nám něco podaří – k tomu všemu se snadno dostanete, když tvoříte rukama.
Dělám rukama, relaxuji hlavou
Zajímalo mě, jak to mají s ručními pracemi ti, co se rukama už živí.
Kateřina se věnuje fyzioterapii a jí práce rukama jako relaxace nevadí. „Tím, že se věnuji fyzioterapii, nepoužívám ruce u každého pacienta. Takže manuální práce mi po práci nevadí. Chodím hrát volejbal, na zahradě se hrabu v hlíně. Jen vyhledám odlišnou činnost.“ Naopak masérka Věra už doma tzv. nehne ani prstem: „Když mám náročný den, tak doma už nezapnu ani varnou konvici,“ směje se. „Já jsem pak opravdu vyřízená, takže jakoukoli manuální činnost omezím na minimum. Musím si hlídat denní počet klientů.“
Robert, který svůj příběh sdílel výše, naopak zaměstnává hlavu: „Já se v práci namakám fyzicky celkově, takže po práci si prostě rád sednu. Naopak ocením aktivitu, při které zaměstnám hlavu. Třeba rád luštím nebo vymýšlím šifry. Probírám se aktuálním děním v politice a dohledávám si podrobnější informace.“
Profesionální trombonista Pavel dodává: „Já relaxuji jízdou na motorce. Nebo v přírodě na procházce, kde je klid a ticho.“
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek