To, že se klima globálně mění, je fakt, ať už si Václav Klaus říká, co chce. Otázkou „co s tím?“ se zabývají všichni, kterým to není ještě tak úplně jedno. Což v sobě nese dvě polohy: na jednu stranu spoustě lidí záleží na tom, jestli nás budou naši imaginární potomci nenávidět, protože jim necháme spálenou poušť, na druhé straně (protože jsme lidé) je spousta těch, kteří se na zelené vlně chtějí svést. Všichni říkají, „záleží nám na životním prostředí“, protože je prostě hanba to neříct, ale když přijde na lámání chleba, často zůstanou jen greenwashingová slova. Pak jsou ale ti, kteří o tom moc nekecají, kteří se tím nechlubí na plakátech, ale kteří dělají, co můžou. „My v tom máme trochu ulehčenou pozici, protože hospodaříme v areálu, který máme v celoroční správě. Což nám umožňuje dělat docela zásadní ekologická rozhodnutí, a není to jen naoko,“ říká Michael Thomes, výkonný ředitel festivalu Rock for people.
Když jste v polovině devadesátých let začínali, bylo to pro vás také takové téma?
Tehdy o tom neměl nikdo moc ponětí, dnes to samozřejmě řeší všichni daleko víc. My jsme se k ekologii dostávali postupně, hlavně nám hned na začátku vadilo, že po festivalu zůstane vždycky obrovský nepořádek. Nikomu není příjemné, když se musí brodit odpadky. Takže jsme s ekologickým přístupem začali kvůli tomu, abychom neměli tolik prošlapaných kelímků. My jsme byli také první festival v Česku, který začal kelímky vykupovat. Pak jsme začali separovat odpad, nejdříve klasicky papír, plasty, dnes separujeme 17 druhů odpadu.
Jak vyrábíte elektřinu z vodíku? To mi pardon zní trochu jako sci-fi.
No, my experimentujeme rádi. Na svozu odpadu třeba spolupracujeme s firmou Hradecké služby, která to má na starosti v celém městě. A co se energetiky týče, letos to bude potřetí, kdy budeme zkoušet vodíkový generátor. Z klasického dieselového generátoru je spousta kouře a znečištění, jediným odpadem z vodíkového generátoru je čistá voda. Je to bezemisní výroba energie, samozřejmě pokud nepočítáme přivezení agregátu do areálu. Byli jsme první na světě, kdo k pohánění scén používal vodíkové generátory. To samé bylo loni se solární scénou, kde se energie ze solární střechy ukládala do baterií, a z toho se pak hrálo. Zkoušíme také recyklovat vodu ze sprch, proženeme ji pískovou filtrací, zbavíme ji mechanických nečistot a použijeme ji na splachování keramických toalet. A těch věcí, co děláme, je spousta: máme partnerství s Toyotou, která nám poskytuje elektrovozy pro kapely… my děláme malé krůčky. Zkoušíme to a zjišťujeme, kudy by to mohlo jít. A doufáme, že jednou dospějeme do stavu, kdy přes rok budeme energii vyrábět, v něčem ji budeme akumulovat a pak ji budeme na festivalu používat.
A dává vám to smysl? Vzhledem k obřím nákladům na infrastrukturu a provoz?
Funguje to tak, že se energie ze solárních panelů prožene elektrolyzérem, který z čisté vody vyrobí vodík. Odpadním produktem je kyslík, který normálně unikne do ovzduší. Pak máte v nádržích stlačený plyn, a když se rozhodnete, že ho proměníte na elektřinu, tak to je ta varianta, kterou testujeme v malém měřítku. Otázkou je, jestli by to šlo někdy použít k pohonu těch největších scén. Tam jsou obrovské odběry, jen u světel se bavíme třeba o 300 kW generátoru, to samé je u zvuku. U vodíkového generátoru je zatím výkon třeba desetkrát menší. Ale v tomhle věřím technologickému pokroku, který nás k tomu jednou dovede. Před dvaceti třiceti lety byly počítače obrovské bedny, dnes jsou to miniaturní placičky.
Možná jednou na RFP...
"Jak festival roste, tak si pořád člověk dává nové mety a laťky. Když bych se vrátil do úplné prehistorie, tak jsme na první ročník chtěli přivézt kapelu Sluníčko. Hrála tam Lenka Dusilová, byli skvělí a zábavní, a my jsme je chtěli jako headlinery. Na konci devadesátých let jsme přivezli Guano Apes, které jsme brali jako velké hvězdy. Tehdy jsme se začali směřovat více do zahraničí, na druhý pokus jsme přivezli vytoužené Faith No More. Hrozně intenzívním zážitkem bylo vystoupení Karla Gotta, který hrál na festivalu poprvé v životě. On byl hrozně nervózní, a dopadlo to skvěle, bylo to hrozně silné, jak všichni ti pankáči a rockeři křičeli Karel! Karel! Další sen se splnil po covidu v roce 2022, kdy u nás hráli Green Day. A další vytoužené mety? System Of A Down, a Red Hot Chilli Peppers."
To je fakt, pokrok nezastavíš. Jak dlouho třeba trval úklid po RFP před těmi skoro 30 lety a jak dlouho trvá dnes?
To samozřejmě záleží na velikosti. Čistotě v areálu výrazně pomůžete tím, když začnete vykupovat kelímky, nebo když používáte omyvatelné. Když máte jednorázové, všichni to hází pod sebe a je z toho velký nepořádek. Tohle už jsme eliminovali dávno, ale ten úklid areálu po festivalu samozřejmě pár dní trvá. Mění se také očekávání návštěvníků, co se týče uklizenosti, ale také v kulturních toaletách, takže my vlastně uklízíme festival průběžně. Fakt si na tom dáváme záležet, nejen proto, abychom si ulehčili práci, až festival skončí. Co se úklidu týče, jsme docela extrémisti, každý den přicházíte do čistého areálu, kde nevidíte pohozenou věc. Loni jsem třeba zaslechl, že máme čtvrtý den festivalu areál čistější než jiné festivaly na začátku. Ale je to i o kultuře návštěvníků, kteří odpad předseparujou, dávají to do určených pytlů. Nikdo už dnes nehází pod sebe věci, které se mu nehodí, to se fakt změnilo. Lidem nedělá problém zajít na nejbližší místo s tříděným odpadem. V tomhle se festival posunul naprosto diametrálně.
Ono to s těmi kelímky říkáte, jako by to bylo hrozně jednoduché, ale evidentně se i tam může dost věcí podělat – viz nedávná aféra u jednoho nejmenovaného festivalu s problémy při vracení peněz.
Záleží také na tom, jaký používáte systém placení. Když máte cashless open loop systém, můžete platit svou kartou. Problém je ale v tom, když vám tam po vrácení kelímku mají vracet zálohy. Je velmi obtížné a skoro to nejde zařídit tak, aby to mohl dělat každý barman. My využíváme uzavřený systém, kdy platíte přednabitým čipem, a na kontaktních pointech vám pak můžou na ten čip nahrát zálohu zpátky. Ta kauza, která se stala, spočívala v tom, že zálohu za kelímek zaplatili cashless, ale vraceli ji v hotovosti, protože brigádníci neměli možnost vracet peníze zpátky na karty. Vrátit peníze na čip je přitom procedurálně daleko jednodušší než vrátit je na kartu, která má od banky jinou úroveň zabezpečení.
Kolik vlastně kelímků se za festival „spotřebuje“?
Bavíme se o statisících a to nemáte šanci zvládnout umýt sami. Musíte je naložit do kamionu, někam odvézt, pak zase přivézt zpátky… a my bychom si chtěli jednou v areálu vybudovat vlastní mycí linku. Tím bychom si ušetřili práci a zase o kousek snížili uhlíkovou stopu. Navíc by ji pak mohly využívat během roku další festivaly a pořadatelé z okolí.
Já té vaší snaze o čistotu rozumím, je to fajn a příjemné mít vlastně pořád uklizeno, ale upřímně řečeno… nechybí vám ten punk někdy?
Haha… ono je tam toho punku pořád dost. O tom to není, jestli je punker v bordelu nebo uklizeným. Člověk může být duší punker, a chodit přitom v obleku.
Reklama
foto: Zdeněk Strnad, zdroj: Autorský článek
