Velmi často je obtížné i partnerské soužití a život s dospívajícími dětmi. A teď si představte, že se k tomu přidají ještě prarodiče, vše pod jednou střechou. Tento typ soužití může fungovat snad jen buddhistickým mnichům. Pokusili jsme se najít a oslovit páry nebo jednotlivce, kteří takto žijí.
„Matka měla velký byt v lukrativní části Prahy, ale byla v něm sama. Za peníze, které jsme utržili z jeho prodeje, jsme koupili dům 80 kilometrů za Prahou. Třígenerační. A dnes jsme v něm čtyři generace. Matka, já, moje dcera s manželem a jejich dcera,“ popisuje svou situaci paní Jana Miková (50 let). „A musím říct, že je to peklo. Zetě, který žije s pěti ženskýma, moc nechápu a často ho lituju. Problém není jeho žena, nejsem to snad ani já, ani moje vnučka. Ale moje matka. Vyžaduje neustálou pozornost, považuje se za chudinku, sama nic nedělá, ale mě nutí dřít prakticky neustále. Přitom je doma a je úplně fit. Nepodílí se na nákladech, protože nám pořád připomíná, že ten dům jsme koupili za její peníze…“
Příběh paní Jany je jen zlomek a příklad takového generačního soužití. Kdysi jsme s dobrými kamarádkami žertovaly, že si jednou pořídíme dvojdomek a budeme tam společně, abychom si hlídaly děti, mohly si užívat a vzájemně si vypomohly. Neměla jsem ani tušení, jak daleko jsem od pravdy.
Harmonie anebo sálání ohně pekelného?
Soužití tří generací přináší mnoho výhod. Můžete se podělit o náklady, vzájemně si pomoci, pokud je potřeba. Ale na druhou stranu je to prostředí daleko náchylnější ke konfliktům. I proto, že zde chybí to důležité – soukromí. Generační rozdíly mohou být obzvláště složité v moderní době, kdy každá generace má své vlastní životní styly a očekávání.
Související…
Reklama
Soužití tří generací může být velmi obohacující, pokud se rodině podaří najít rovnováhu mezi individuálními potřebami a společnými cíli. Klíčem je otevřená komunikace a vzájemný respekt. Jak uvádí psycholog a manželský poradce Lucian Kantor: „Společné soužití má obrovskou výhodu, která spočívá v různosti pohledů při výchově dětí. Na vlastní oči vidí, jak se na svět dívají rozdílné generace. A pokud to doopravdy funguje, učí se naslouchat harmonii různých hlasů. Pokud se rodina nehádá, dítě se naučí vnímat různé vzory.“
Odborníci se shodují, že ačkoliv to není vždy snadné, existují způsoby, jak tento typ soužití učinit úspěšným.
Inspirace minulostí
Jak tedy říká psycholog, soužití několika generací pod jednou střechou může být pro děti velmi prospěšné. Historicky přitom bylo běžné, hlavně z ekonomických důvodů. Mladé rodiny často žily s rodiči, dokud nezískaly vlastní byt. Dnes se však mladé páry často nejprve snaží zajistit si vlastní bydlení a až poté plánují rodinu. Soužití pod jednou střechou se tak stává vzácnějším a přetrvává hlavně tam, kde se nemovitosti dědí z generace na generaci.
Lucian Kantor zdůrazňuje, že generační soužití je pro děti obohacující, pokud nedochází k častým konfliktům. Děti mají možnost sledovat různé generace, které vzájemně tolerují své názory. To je učí naslouchat, třídit myšlenky a formovat vlastní pohledy na svět.
Podařilo se to našim dotázaným?
Příběh první: Naučili jsme se dělat kompromisy
Helena Tomková (41), její manžel Tomáš (43) a jejich dvě děti se před pěti lety rozhodli přestěhovat k Tomášovým rodičům do velkého rodinného domu. Helena vzpomíná: „Zpočátku jsem měla obavy, ale rychle jsem si uvědomila, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsme kdy udělali. Moje děti mají denně blízko ke svým prarodičům, kteří jim mohou předávat své zkušenosti a moudrosti. A my s Tomášem máme více času na práci a na sebe.“
Často si připadám, že jsem zase malá holka, která musí poslouchat své rodiče. Je těžké najít rovnováhu mezi respektem k nim a udržením našeho vlastního prostoru a autonomie.
Tomáš dodává: „Moji rodiče nám hodně pomáhají, zvláště co se týče péče o děti. Výměnou za to jsme jim pomohli s modernizací domu a zvládáním každodenních úkolů, které pro ně už nejsou snadné.“
I když toto soužití je na rozdíl od paní Jany harmonické, i zde dochází ke konfliktům. „Naučili jsme se je řešit, jak bych to řekla... otevřenou komunikací. Všichni se musíme snažit chápat potřeby druhých a dělat kompromisy. A musím říct, že jako rodina máme k sobě opravdu velmi blízko.“
Příběh druhý: Autoritativní otec je naprosto nezlomný
Petr a Jana Nesvorní (oba 36 let) se po narození druhého dítěte rozhodli přestěhovat k Janiným rodičům. Jana vysvětluje: „Mysleli jsme si, že to bude snadné, protože máme s rodiči dobrý vztah. Ale brzy jsme narazili na problémy. Můj otec má velmi autoritativní přístup a často se snaží diktovat, jak bychom měli naše děti vychovávat. To vede k častým hádkám a napětí. Navíc máme málo soukromí, protože dům je relativně malý. Často si připadám, že jsem zase malá holka, která musí poslouchat své rodiče. Je těžké najít rovnováhu mezi respektem k nim a udržením našeho vlastního prostoru a autonomie. Přemýšlíme, že se odstěhujeme, ale zatím hledáme způsob, jak zlepšit naši komunikaci a stanovit jasné hranice.“
V tomto případě jde o klasickou ukázku nefungujícího soužití, které může časem vyústit i v rozpad manželství, pokud se situace nevyřeší.
Navíc, jak ukazuje nedávný výzkum, situace je podobná nejen u nás, ale i ve světě. Například mladí dospělí v USA jsou dnes mnohem častěji než před 50 lety součástí vícegeneračních domácností. V roce 2021 žila čtvrtina Američanů ve věku 25 až 34 let v domácnosti s více generacemi, což je nárůst oproti 9 % v roce 1971. Tento trend je obzvláště patrný mezi mladými lidmi bez vysokoškolského vzdělání, pro které je multigenerační bydlení trojnásobně běžnější než mezi jejich vrstevníky s bakalářským titulem. Finanční tlaky, jako jsou rostoucí dluhy studentů a náklady na bydlení, jsou hlavními důvody, proč se mladí dospělí k tomuto typu bydlení uchylují.
Příběh třetí: Když soužití funguje na jedničku
Anna (21 let) a její partner Milan (36 let) se rozhodli přestěhovat k Anniným rodičům, protože Milan přišel o práci. „Bylo to těžké období, ale žít s rodiči nám pomohlo překonat finanční krizi. Rodiče nám nejen poskytli střechu nad hlavou, ale také nám pomohli psychicky. Já jsem si s nimi hodně povídala a myslím, že nebýt jich, možná by to náš vztah nevydržel. Díky soužití s nimi jsme si opravdu uvědomili, jak důležitá je rodinná podpora. Teď, když máme oba stabilní práci, přemýšlíme o tom, jak bychom mohli rodičům oplatit jejich laskavost a péči. Nikdy bych nevěřila, že se to stane.“
Počet domácností se třemi generacemi žijícími společně je nejvýraznější ve státech jižní Evropy, kde tradiční rodinné hodnoty hrají stále významnou roli.
Podle socioložky Marie Johnson „soužití tří generací může být velmi náročné, ale zároveň nabízí mnoho příležitostí k růstu a vzájemné podpoře. Klíčové je nastavit si jasná pravidla a hranice, aby každý člen rodiny měl svůj vlastní prostor a čas pro sebe. Výzkumy ukazují, že rodiny, které zvládnou soužití tří generací, mají často silnější sociální vazby a větší finanční stabilitu. Důležité je, aby všichni členové rodiny byli ochotni spolupracovat a komunikovat.“
Multigenerační soužití bude asi stále častější
Studie provedená Pew Research Center ukazuje, že v posledních deseti letech došlo ve Spojených státech k nárůstu vícegeneračního bydlení o 30 %. Podobný trend lze pozorovat i v Evropě, kde rostoucí náklady na bydlení a péči o starší členy rodiny vedou k tomu, že stále více rodin volí společné bydlení. Podle výzkumu cambridgeského Centra pro výzkum bydlení a plánování počet multigeneračních soužití již nějakou dobu roste. Odhady Úřadu pro národní statistiku naznačují, že počet domácností se třemi generacemi žijícími společně vzrostl z 325 000 v roce 2001 na 419 000 v roce 2013. A tento vzestupný trend stále pokračuje. Nejvýraznější je ve státech jižní Evropy, jako je Itálie a Španělsko, kde tradiční rodinné hodnoty hrají stále významnou roli.
Soužití tří generací v jednom domě může být náročné, ale také velmi obohacující. Klíčem k úspěšnému soužití je otevřená komunikace, vzájemný respekt a ochota dělat kompromisy. Příběhy několika dotázaných ukazují, že i když mohou nastat konflikty a napětí, je možné najít způsob, jak žít společně v harmonii. Přece jen, rodina je – nebo měla by být – nejdůležitější oporou v našich životech. I když je někdy těžké najít rovnováhu, společné soužití může přinést hluboké uspokojení a posílit naše vzájemné vztahy.
Ať už se rozhodnete pro vícegenerační bydlení z finančních důvodů, nebo kvůli rodinným vazbám, je důležité pamatovat na to, že každý člen rodiny má své potřeby a očekávání.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
