Pokud jste žena a máte pocit, že v případě útoku nemáte proti pachateli šanci, pak vás tento článek vyvede z omylu. Podle instruktora moderní sebeobrany Pavla Houdka existuje naopak při správném postupu velká šance, že si to pachatel rozmyslí, či v případě útoku nakonec odejde s nepořízenou.
První důležitá informace: Pachatel si svou oběť předem testuje. „Nejčastější podoba testu je verbální, to znamená, že na vás dotyčný začne mluvit. Může to být agresivní, slizké, velmi explicitní. Pak jsou i neverbální testy, kdy se o vás třeba agresor otře v tramvaji, bude na vás zírat a dělat posunky nebo vám někde v davu nebo na eskalátorech sáhne na zadek,“ vysvětluje Houdek.
Ze statistik vyplývá, že pokud jde o sexualizované násilí, tak více než 80 % obětí pachatele dobře zná... Tam to testování také probíhá?
Ano, a takový pachatel má na něj měsíce, nebo dokonce roky. Proto může postupovat velmi pomalu a nenápadně. Čas od času může mít nevhodný vtip se sexuální tématikou, občas se nenápadně dotkne, o něco později se dotkne méně nenápadně, vtipy jsou explicitnější, začne mít nevhodné dotazy na sexuální život, doteky jsou delší a méně skrývané. Zkrátka a dobře, pachatel neustále posunuje hranici, ale zároveň tak, aby kdykoliv mohl bezpečně vycouvat. Protože přeci nic špatného nedělá. A pak, jednoho dne, když jsou k tomu vhodné podmínky, hranici posune až k útoku.
Všechno to testování má jeden cíl: zjistit, jestli jste pro agresora vhodná oběť. Jestli si takové chování necháte líbit. Jestli budete dělat, že se nic neděje, a doufat, že to přejde. Protože pokud si to necháte líbit, tak je obrovská šance, že si necháte líbit i ten útok samotný. A agresor nestojí o problémy. Chce dostat to, co chce, pokud možno rychle a bez větších komplikací. Nechce být chycený, nechce se potýkat se zbytečnými překážkami v podobě vašeho odporu.
Vím, že ženám radíte se v takových „testovacích“ chvílích ohradit. Mě ale hned napadá, že tím útočníka jen ještě víc naštvu...
Tohle je nejčastější obava, kterou slýcháme na našich kurzech a přednáškách. Ale pokud si vás už pachatel vybral, tak je vcelku jedno, jestli ho víc rozčílíte. Protože už jste vybraný terč násilí a teď hrajete jenom o to, jestli k útoku dojde, nebo ne. Proto když se budete snažit násilníka „nerozčílit“, tak mu tím jen dáte signál, že se nebudete bránit. Že nebudete křičet, že to prostě bude mít lehké.
Když se ohradíte, dáváte tím najevo opak: tedy že jste připravená se bránit a že mu to jen tak neprojde. A už jsme si řekli, že pachatel potřebuje, aby celá věc proběhla bez problémů. Je tedy obrovská šance, že od svého záměru ustoupí a stáhne se, jednoduše proto, že ví, že to může zkusit na někoho jiného, u koho mu to zase projde.
A co mám tedy konkrétně v takových chvílích říct?
Ideální je mít dopředu nacvičenou takzvanou nouzovou větu. Univerzální větu, kterou můžete říct takřka kdykoliv a nemusíte o ní dlouze přemýšlet. To může být třeba: „Nechte mě!“ nebo „Dost!“ nebo třeba jednoduché a velmi univerzální „Ne!“. My často říkáme, že ne je celá věta, musíte ji ale říct přísně a jasně. A nedodávat k ní žádné prosby nebo vysvětlení.
Nadávání, shazování a zesměšňování je ve skutečnosti kouřová clona. Znamená, že jste toho člověka chytila „na švestkách“. Že opravdu překračoval vaše hranice úmyslně a teď se snaží to zakamuflovat a hodit na vás.
Jenom dodávám, že celou dobu se bavíme o situaci, kdy už někdo překračuje vaše hranice a je přímo zaměřený na vás. Pokud půjdete někde po nádraží a někdo tam bude vyřvávat do davu, tak to samozřejmě můžete klidně ignorovat.
Ráda bych se zeptala na konkrétní příklad, který se mi kdysi stal. Sedím v tichém autobuse, někdo si sedne vedle mě a začne se mě „nenápadně“ dotýkat. Tehdy jsem mlčela, protože „přece nebudu dělat problémy“ nebo „on to přece nedělá schválně“.
To je velmi dobrý příklad a je to mimochodem jedna z modelových situací na našem kurzu, protože se ženám děje pořád. A je to přesně ten moment, kdy je na místě se ohradit. Otočit se na toho člověka a říct mu: „Nedotýkejte se mě takhle!“ Samozřejmě všichni víme, co bude následovat. On odpoví něco ve smyslu: „Ježiši, co děláš, já jsem se o tebe opřel omylem, protože je tady málo místa.“ A nejspíš vás ještě začne shazovat, říkat něco o hysterkách a dovezeném americkém feminismu. Ale nejspíš se zvedne a půjde pryč a rozhodně na vás sahat přestane.
To nadávání, shazování a zesměšňování je ve skutečnosti kouřová clona. Znamená, že jste toho člověka chytila „na švestkách“. Že opravdu překračoval vaše hranice úmyslně a teď se snaží to zakamuflovat a hodit na vás. Tehdy si můžete být jistá, že jste narazila na agresora a tohle byl skutečně test. O to víc by vás to mělo utvrdit v tom, že jste udělala dobře, že jste se ozvala.
Je fakt, že kdyby to někdo dělal omylem, reakce bude asi jiná... Někde na sociálních sítích jsem viděla tip, jak se žena může v noci dostat bezpečně domů. Byla tam dáma, která podivně poskakovala, máchala rukama a v obličeji měla šílený výraz. Myslíte, že tahle taktika může fungovat?
Já bych zůstal u toho, že to je jen vtip. Z toho, co už jsme si řekli, je jasně vidět, že pachatel hledá slabý terč. A naneštěstí psychicky nemocní lidé tady jsou terčem agresorů velmi často, výrazně více než zdravá populace.
Ještě mě zajímá jedna konkrétní situace. Jdu ztemnělým městem a najednou zjistím, že mě sleduje nějaký muž. Všechny obchody už jsou zavřené, na ulici živáčka a domů daleko. Jak se v tu chvíli zachovat? Mám ho oslovit, nebo se raději dát na útěk?
Útěk je dobrá rada. Naneštěstí v praxi málokdy realizovatelná. Abyste agresorovi utekla, tak musíte umět běhat. Pokud jste deset minut zadýchaná po tom, co doběhnete autobus, tak útěk asi není vhodná varianta pro vás. Záleží i na tom, jak jste oblečená. Pokud máte úzkou sukni, boty na podpatku a přes rameno brašnu s notebookem a papíry z práce, tak se vám asi moc dobře běžet nebude.
Nezbyde vám tedy než udělat něco jiného: otočit se a něco říct je skvělá varianta. Pokud si vás ten člověk vybral jako terč útoku, tak doposud nezaútočil nejspíš proto, že pro to ještě nemá vhodné podmínky. Čím déle budete čekat, tím to pro vás bude horší. Ideální varianta je, pokud mezi sebe a útočníka předtím, než mu něco řeknete, umístíte nějakou překážku, například auto. Obejděte ho tak, aby bylo mezi vámi, a předstírejte, že do něj chcete nastoupit. Pak se na daného člověka můžete podívat. A uvidíte, co se stane.
Z žen, které se rozhodly bránit, se ubránilo osmdesát procent. To platí pro všechny taktiky, které využily, včetně útěku nebo volání o pomoc.
Nejpravděpodobnější varianta bude, že onen muž bude dál pokračovat v chůzi. Možná měl skutečně plán vás nějak napadnout, ale pak uviděl, že jdete k autu a chystáte se odjet. Nejpravděpodobnější varianta tedy je, že svůj plán opustí a půjde pryč.
A pokud by byl tak odhodlaný nebo zoufalý, že vás přesto chce napadnout, tak mezi sebou máte překážku, která vám dává čas. Pokud by se tedy zastavil na místě a začal na vás mluvit, je na místě s ním opět začít jasným hlasem komunikovat: „Nechte mě na pokoji!“ A pokud by šel k vám, tak musí překonat auto. Připomíná to takovou hru na honěnou okolo překážky, ale velmi dobře to funguje. Zdržuje to a vytváří to tlak na agresora, aby se raději otočil a šel si po svých.
Vypadá to, že těch preventivních opatření je celkem dost. Přesto někdy může dojít i na fyzický boj. Má v takových chvílích vůbec netrénovaná žena šanci?
To si myslí spousta žen, ale opak je pravdou. Existuje studie, kde kriminologové zkoumali několik set případů napadení žen s cílem je znásilnit. A z žen, které se rozhodly bránit, se ubránilo osmdesát procent. To platí pro všechny taktiky, které využily, včetně útěku nebo volání o pomoc.
A když si vezmeme jenom případy, kdy se žena bránila fyzicky, to znamená, že použila údery a kopy, tak se ubránila většina žen, konkrétně šedesát procent. Pokud se rozhodnete bránit, tak máte výrazně větší šanci, že se ubráníte, než že se vám to nepovede. A pozor, bavíme se o netrénovaných ženách. Když absolvujete i krátký kurz moderní sebeobrany, vaše šance vzrůstají až na devadesát procent!
Jaké jsou v takovém případě nejúčinnější techniky obrany?
Když se musíte bránit, zarazte agresorovi do oka palec nebo kterýkoliv jiný prst. Oko je dostupné a nemusíte na to vyvinout velkou sílu. Agresor potom neuvidí, to znamená, že vás nemůže ohrožovat, a vy můžete z místa utéct.
Když na takovou USB nabíječku se skrytou kamerou za šera posvítíte svým mobilem a budete s ním hýbat, i malý objektiv bude odrážet světlo. Na takový bod, který odráží světlo, se pak stačí podívat z blízka; čočka kamery je jasně viditelná. Vypadá velmi podobně jako přední fotoaparát vašeho mobilu.
Teď k jiné části sebeobrany. Zaujalo mě, že na Instagramu jste nedávno ukazoval trik, jak poznat, že nás za zrcadlem, například v hotelu, někdo sleduje. Můžete ten trik popsat i pro čtenáře?
Propustná zrcadla, tedy ta, která známe třeba z výslechových místností z filmových kriminálek, mají z důvodu lomu světla odrazovou vrstvu nanesenou na vnější straně. Klasické zrcadlo má odrazovou vrstvu nalepenou na vnitřní straně a ta je krytá sklem. Pokud si tedy chci ověřit, jestli je zrcadlo z druhé strany průhledné, stačí k němu přiložit nějaký předmět. Pokud se jeho odrazy nedotknou, je mezi nimi mezera, znamená to, že odrazová vrstva je až za sklem a jde o klasické zrcadlo. Pokud se dotknou, znamená to, že odrazová vrstva je nalepená na vnější straně a takové zrcadlo může být z druhé strany průhledné.
To samozřejmě hned neznamená, že vás někdo sleduje. Pro použití takového zrcadla může být legitimní důvod, může to být třeba zrcadlová fólie, která je také velmi tenká. Když je třeba nalepená na dveřích od skříně, tak za nimi logicky nikdo a nic není. Ale pokud to je zrcadlo nalepené na stěně, nejde se za něj podívat, může to být určité vodítko, že za ním může být třeba kamera.
Je tohle podle vašich zkušeností časté? A kde všude bychom si takto měli zrcadla ověřovat?
Ruch okolo sledování na ubytování se spustil loňský podzim poté, co Airbnb ve svých podmínkách oficiálně zakázala skryté kamery. Do té doby ten, kdo do svého ubytování kamery dal, neporušoval podmínky Airbnb, přestože tato společnost věděla o desítkách tisíc případů skrytého sledování, ale nějak je neřešila. Podle průzkumů mezi uživateli této služby našlo skrytou kameru v ubytování deset procent lidí. V dalším průzkumu pět procent poskytovatelů ubytování přiznalo, že skryté kamery v ubytování má.
Reklama
CNN mezi lidmi, co ubytování poskytují, odhalila i odsouzené sexuální predátory. Objevila se také celá řada výpovědí lidí, především žen, které se majitelé ubytování pokoušeli kontaktovat, „náhodou“ je potkávali na odchodu, nebo jim dokonce lezli do ubytování v době, kdy byli venku. Řada záznamů nahých lidí nebo lidí zachycených při sexu ale také skončila na stránkách darknetu, kde mezi sexuálními predátory frčí výměnný obchod, nebo na porno stránkách hostovaných na čínských serverech.
Když zjistím, že mám na pokoji kameru, nebo mám podezření, že je za zrcadlem, co s tím? Volat majitele, který to stejně popře? Nebo jen zakrýt?
Překrýt je minimum, které ve většině případů bude stačit.
Upřímně, než jsem vaše video viděla, nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového může stát. Na jaké další podobné záludnosti bychom si měli dávat v dnešní době pokročilých technologií pozor?
Dnes už jsou větším problémem skryté kamery, které jsou opravdu malé. Každá kamera potřebuje zdroj proudu, proto jsou nejčastějším místem nastálo připojené elektrické spotřebiče jako požární detektory v zásuvkách, USB nabíječky a adaptéry k různým zařízením, nebo třeba bluetooth reproduktory.
Objektiv i malé kamery lze poměrně snadno najít. Když na takovou USB nabíječku se skrytou kamerou za šera posvítíte svým mobilem a budete s ním hýbat, i malý objektiv bude odrážet světlo. Na takový bod, který odráží světlo, se pak stačí podívat z blízka; čočka kamery je jasně viditelná. Vypadá velmi podobně jako přední fotoaparát vašeho mobilu.
