fbpx

Pátek Karla Křivana: Val Kilmer se na základnu už nevrátí 1 fotografie
zdroj: Profimedia

Odchod amerického herce Vala Kilmera do nebeských filmových ateliérů mnohým z nás připomněl chvíle, kdy jsme poprvé viděli filmy, ve kterých hrál. Dva z nich byly pro mě takzvaně zásadní a vzpomínka na ně mě donutila si uvědomit, jak moc se od té doby změnil svět

Zveřejněno: 4. 4. 2025

Top Gun jsem viděl ještě na video kazetě v bytě u kamaráda načerno nadabované jediným laxním hlasem, jak bylo na konci osmdesátých let zvykem. The Doors jsem pak hltal na počátku devadesátek už v kině. Muzika i hlavní hrdina souzněli se vším, co jsem tehdy od života očekával. Měli jsme na kolejích pronajatý bar a život se zdál být jedním velkým flámem, který nás přivede ke dveřím jeho tajemství.

Oba obsahem i formou tak odlišné filmy vyprávěly každý pod jiným nasvícením o svobodě. A Americe, která je jejím ochráncem, zdrojem i prostorem. V jednom příběhu to byli krásní, odvážní a odhodlaní letci, kteří byli bez otázek připraveni svoji zemi bránit, a byli tak odlišným a výrazným protipólem nám známé socialistické armády, že každé politické školení na tehdy povinné vojenské katedře pak jen zvýrazňovalo tento rozdíl.

V jiných kulisách

A druhý film byl o neexistujících hranicích svobody jako lidské představivosti, kreativity i touhy. Za oba přístupy se platí, žádný není zadarmo, ale přitažlivost svobodné Ameriky byla jasná, srozumitelná a jistá. Být součástí tohoto světa se zdálo být samozřejmou volbou.

Spojili jsme si svobodu s Amerikou a zapomněli jsme, že Evropa byla a stále je ve své západní a střední části prostorem svobody.

Střih a nyní zpoza byrokraty vykastrované Evropy zíráme na Ameriku, která se nám už ne ve filmu, ale ve skutečnosti představuje podle zcela odlišného scénáře a v jiných kulisách. Nenechme se ale mýlit. Od samého počátku byla součástí americké politiky izolacionalistická idea. Přečtěte si dopisy či veřejná vyjádření George Washingtona a mnohých dalších.

Ostatně projděte si sliby kandidátů v amerických prezidentských volbách v roce 1940. Ani Roosevelt nevyhlásil válku Hitlerovi, když napadl Francii nebo když bombardoval Británii. Byl to Hitler, kdo vyhlásil válku Americe poté, co její základny napadlo Japonsko.

V prostoru svobody

Spojili jsme si svobodu s Amerikou a zapomněli jsme, že Evropa byla a stále je ve své západní a střední části prostorem svobody, kde se tento pojem vždy promýšlel a v různých podobách realizoval. Stejně jako jsme spoléhali na americké vojáky, převzali jsme i americký příběh a sen. A nepracovali na tom svém.

Řekl-li Kennedy, že je Berlíňan, pak mnozí chápali ono propojení s Amerikou jako trvalé a jednou provždy dané. O vztah se ale musí, jak víme moc dobře ze soukromé sféry, pečovat. Státy pak opravdu nemají přátele, ale zájmy, takže o vztazích mezi nimi to platí dvojnásob.

Všude na světě jsou lidé, pro které je svoboda důležitá. Není jich moc, těch, kteří ji opravdu potřebují a prozkoumají podle svých schopností a odvahy. Svobodný život si musíme každý vyvzdorovat sám. Proti vlastní slabosti a démonům. I vůči těm, kteří se jí z rozličných důvodů bojí, a nejvíce pak nenávidí ty, kteří jim předvedou, že měli odvahu si vzít od života víc, než jim nabízel. Nyní se nestalo nic jiného, než že přišel čas zaplatit. Evropa potřebuje svůj Top Gun i Jima Morrisona. Šťastný let, Vale Kilmere.

Související…

Pátek Karla Křivana: Nerušit, vládneme
Karel Křivan

foto: Profimedia, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...