Ač je tomu těžko uvěřit, základy umělé inteligence (artifical intelligence čili AI) byly položeny už před více než šedesáti lety a matematické vzorce pro její použití spatřily světlo světa v 70. a 80. letech minulého století. To, co až do dnešního dne chybělo, byl objem dat, který by umožnil jejich učení. Ta dnes produkujeme dobrovolně, zdarma a mnohdy s nadšením my všichni. Internet slouží jako jedna velká sýpka, aby se kuřátka umělé inteligence mohla dobře najíst.
Jak tedy bude svět vypadat za pět, deset či padesát let? Kdy budou inteligentní stroje schopny zvládnout vše co lidé? To nikdo neví a všichni hádáme z křišťálové koule. „Nedovedu si zatím představit dobu, kdy si umělá inteligence uvědomí sama sebe. Jádro AI není nic jiného než výpočty, je to super nekreativní materiál,“ říká Michal Pěchouček, profesor na ČVUT se specializaci na umělou inteligenci, a souhlasí s ním i Ondřej Vlček, CTO Avast. „Auta sice dnes mají technologii na to, aby jezdila sama, ale doba, kdy mne někdo nechá sednout na zadní sedadlo a číst si po cestě noviny, je ještě hodně daleko.“
„Auta sice dnes mají technologii na to, aby jezdila sama, ale doba, kdy mne někdo nechá sednout na zadní sedadlo a číst si po cestě noviny, je ještě hodně daleko.“ Ondřej Vlček, CTO Avast Antivirus
Ne že by o inspiraci k přemýšlení o obrazu budoucnosti byla nouze. Máloco tak podněcuje fantazii tvůrců jako umělá inteligence a roboti. Téma vzpoury robotů a převzetí vlády nad lidstvem je nejméně tak staré jako Čapkova hra R. U. R. z roku 1920, která varovala před pokračující industrializací. V Terminátorovi se Skynet rozhodne, že lidé jsou hrozbou jeho existence, a začne je ničit. V Matrixu umělá inteligence ovládá celou lidskou rasu a společnost. A v Minority Report pomocí AI identifikují budoucí vrahy před tím, než spáchají zločin.
Co když ale ukáže prstem na nevinného člověka jen proto, že náhodou má obličej vraha? Ve skutečném světě je umělá inteligence pořád dobrá jen tak, jak dobrá jsou data, která do ní nasypeme. A za daty stojíme my.
Míra důvěry
Podle některých, mezi něž se počítá i nedávno zesnulý britský vědec Stephen Hawking, stojíme na úsvitu éry, kdy se zrodí stroje, jejichž inteligence předčí tu naši. Pro BBC v roce 2014 dokonce řekl, že by rozvoj umělé inteligence mohl ukončit existenci lidské rasy. „Nadvlády robotů se nebojím, spíš se bojím naší závislosti na umělé inteligenci. Naše životy jsou ve velkém ohrožení, pokud by se do ní někdo naboural a využil toho, nakolik jí důvěřujeme a potřebujeme ji."
„Tam už ale jsme a těžko tento vývoj zvrátíme,“ kontruje Michal Pěchouček. Podle něj je nezbytné, aby lidé začali rozlišovat mezi slabou a silnou umělou inteligencí. „Silná AI je pořád obor na pomezí technologie a filosofie. Jsou lidé, kteří na ni věří, ale i ti, kteří na ni nevěří. Byla by schopna sama zhodnotit, co je potřeba řešit, přicházela by s vlastními vynálezy. To všechno dnes jde z člověka a myslím si, že to je natolik obecné, že v tom člověka stroje nedokážou překonat.“
Zcela jiným odvětvím je ale slabá umělá inteligence, která nám dnes mění životy. Je to ta, co dokáže sama řídit, překládat, provádět lékařskou diagnostiku nebo mít podobu humanoidního robota, který nás ráno pozdraví při příchodu do práce.
Čtěte také:
Nebezpečí umělé inteligence? Sbírá o nás data každou vteřinu
Slabá a silná umělá inteligence: Které z nich se máme bát?
Singularita: Až budou stroje chytřejší než my
I když to, co předvádí, je velmi působivé, každá z jejich aplikací je ušitá na míru specifickému úkolu, jehož výzkum a následná konstrukce samotné aplikace spolkne roky práce. Panel expertů z univerzity ve Stanfordu předpověděl, že nejmarkantnější postup uvidíme v oblasti dopravy, diagnostických metod v medicíně, fyzické asistenci starším či robotice v oblastech, o které není zájem ze strany mladé pracovní síly, třeba pro práci v továrnách.
„Po slabé AI je obrovská poptávka v průmyslu, jde do ní neuvěřitelné množství prostředků a zažívá bezprecedentní rozvoj. Důvodem je to, že je nám užitečná. V určitém výseku dokáže lidskou inteligenci zrychlit, zefektivnit a uplatnit na mnohem širší škále,“ vysvětluje Pěchouček. Důkazem je například průlomové použití AI na detekci rakovinových buněk či odhalení nejlepšího embrya pro oplodnění in vitro.