Slabá umělá inteligence nám bude sloužit, silná nás možná jednoho dne nahradí. Bude výkonnější, stabilnější, flexibilnější, humánnější... Co pak budeme dělat my, lidé?
Bylo prosluněné zimní ráno ve Vídni a konverzace mezi dámským triem u kafe se nečekaně stočila na téma umělé inteligence (AI – artificial intelligence), asi touha po intelektuálnu po třech dnech nakupování, vánočních trhů a svařených vín.
Jedna z mých kamarádek pracuje jako překladatelka pro Evropskou radu v Bruselu a zcela věcně poznamenala, že počítá se ztrátou zaměstnání v horizontu několika let. Od existenční krize ji tedy naštěstí asi zachrání sociální sítě (ne ty virtuální), které pro zaměstnance EU prozatím fungují a ještě asi chvíli fungovat budou nadstandardně, ale stejně jako tisíce dalších se bude muset porozhlédnout po jiné pracovní náplni. Toliko tedy dopady aplikace umělé inteligence v praxi, nic nového, jen to vše doposud mělo velmi abstraktní akademickou tvář, která teď nabrala rysy kamarádky Pavly.
Není jen jedna
Několik minulých měsíců jsem se v rámci výzkumu pro knížku setkávala s experty na umělou inteligenci a snažila se zjistit, jestli stojíme na začátku věku bezprecedentního pokroku, nebo sedíme na bombě, ukrývající bezprecedentně nevypočitatelnou hrozbu. Závěr je ten, že oni sami nevědí. Z debat jsem si odnesla mnoho a jednu informaci považuji za zásadní.
O AI se denně popíší stohy papíru, ale ve většině textů mi chybí zmínka, která mi poskytla základní orientační bod. Tak tedy, umělé inteligence jsou dvě. Ta, které se říká slabá, je dnes všude kolem nás, řídí letadla, třídí e-maily, pouští teplou vodu. Jde do ní ohromné množství prostředků, protože průmysl zjistil, že mu může být zatraceně užitečná, a zažívá rozvoj jako nikdy předtím. A je to ta, která připraví mou kamarádku o práci, nicméně jí dávám zelenou, protože má potenciál zvládnout to, na co člověk svými silami nikdy stačit nebude, je poměrně dobře kontrolovatelná a umí vždy jen úzce specializovanou činnost.
Ta druhá
Ta druhá, která zvedá většinu červených praporků, se jmenuje obecná nebo taky silná AI. Nevíme, jestli kdy vznikne, i když mnozí ji čekají už v roce 2050. A hlavně také nevíme, co provede s námi. Byla by schopna sama zhodnotit, co je potřeba řešit, přicházela by s vlastními vynálezy. To všechno dnes jde z člověka.
Co když jednoho dne bude chtít umělá inteligence v rámci udržení diverzity druhů zachovat vzácné mořské želvy a rozhodne se srovnat se zemí vesnice na pobřeží, protože jí výpočty ukážou, že největší hrozbou jsou právě rybářské osady a odpadky, které vypouští do moře?
Je možné, že v touze po pokroku skutečně zničíme sami sebe, zněl závěr naší vídeňské diskuse nad kávou. Paradoxně o Pavlu mám menší strach než o lidstvo, vystudovala práva a psychologii, překládá nečitelnou evropskou legislativu, a dokonce se zvládla naučit maďarsky. Jestli je někdo pracovně flexibilní, pak je to ona.
foto: Pexels.com
