Je to jedna z největších a nejkrásnějších neogotických síní. Obrovský, mohutnými lustry osvícený Festsaal ve vídeňské radnici není místo, kde byste očekávali, že budete mít strach z vězeňských bachařů a brutálních vyšetřovatelů. Strach ze ztráty svobody a lidské důstojnosti.
Reklama
Přesto jsem měl tu možnost prožít si v těchto opulentních prostorách takovou zkušenost. A to za přítomnosti nikoho menšího, než je Adam Michnik. Šéfredaktor listu Gazeta Wyborcza, legenda komunistického odboje, globálně známý intelektuál, zkrátka polská obdoba Václava Havla.
Strašidlo se plíží
To bylo tak. Sedíte si takhle na European Newspaper Congressu a posloucháte, jak šéfové vydavatelství a šéfredaktoři vyprávějí o digitalizaci, lamentují nad klesajícími výnosy a radí, jak snížit náklady na redakce, když čtenářů ubývá, protože přecházejí na Facebook a tak dále a tak podobně.
A pak organizátoři pozvou na pódium staršího pána v ošumělém obleku a v pantoflích, který všechny předešlé řečníky strčí díky svému charismatu do kapsy. Nemluví německy ani anglicky, ale hřímá svou rodnou polštinou na přítomné mediální experty, kteří v tlumočnických sluchátkách poslouchají, že východní a střední Evropa je zasažená nákazou diktátorství.
Jako se v době pádu železné opony šířil po Evropě od západu na východ virus svobody, šíří se dnes v Polsku, Rusku, Maďarsku, Slovensku a dalších zemích virus nenávisti a omezování demokracie. Tak pravil Adam Michnik. „Moji přátelé v Moskvě mi řekli, že v Rusku už žádná politika neexistuje. Tam už vše ovládají tajné služby,“ řekl například.
A pak organizátoři pozvou na pódium staršího pána v ošumělém obleku a v pantoflích, který všechny předešlé řečníky strčí díky svému charismatu do kapsy.
Zamračený výraz jako bůh pomsty, hluboký hlas, důrazná gesta rukou, dramatická prohlášení. Jednasedmdesátiletý Michnik neřešil marketing, design a předplatné jako jeho předřečníci. Michnik upozorňoval, jak i v Chorvatsku roste neonacismus, jak si v Itálii můžete koupit trička s Mussolinim, jak Evropou opět obcházejí strašidla různých ideologických a rasových nenávistí.
Slovenská lekce
V následné diskuzi ho doprovodil kolega novinář ze Slovenska Michal Hvorecký, přítel Jána Kuciaka, který byl – jak známo – pro svou investigativní činnost v únoru v Bratislavě zavražděn. Michal vyprávěl o velké vlně rozhořčení a také solidarity, která se po vraždě novináře na Slovensku a v jiných zemích zdvihla. O tom, že slušný čili prozápadní a prodemokratický prezident Andrej Kiska je terčem fantasmagorických očerňovacích kampaní, proti kterým je ale těžké nějak bojovat.
Stál jsem před dveřmi věznice, kde ke mně přišel bachař, a řekl mi měkce a výhružně: Vítejte u nás! Pak jsem se ocitl ve vyšetřovací místnosti, kde na mě řvali, kdo jsem a co hledám v NDR.
S Adamem Michnikem mluvili o tom, že svoboda, ve které můžeme utrácet čas mudrováním nad tím, zda máme dost sofistikovanou online strategii pro naše médium, je ve střední a východní Evropě ohrožována. Jakoby se opět zdvihala železná opona, zatím ne z drátů, ale z cenzury. Zatímco na Západě a v Česku debatujeme nad fake news a uvažujeme o regulaci Facebooku, na východ od nás Putin, Orbán, Kaczynski a spol. provádějí regulaci svobodných médií.
Vítáme vás
Pár metrů od pódia, kde hovořil Michnik s Hvoreckým, jsou stojany s brýlemi a sluchátky. Nasadíte si je na hlavu a jste rázem ve virtuálním realitě. V rámci konference zde totiž jedno z rakouských muzeí, které se specializuje na VR (virtuall reality) díla, představovalo několik působivých ukázek. Pan asistent mi na hlavu narazil takové ty masivní brýle u stojanu s nápisem „Ve vězení východoněmecké policie Stasi“. Pustil video a já jsem najednou byl uvnitř příběhu.
Diskuze o svobodě slova v Evropě se účastnil také slovenský publicista Michal Hvorecký, přítel zavražděného Jána Kuciaka
Stál jsem před dveřmi věznice, kde ke mně přišel bachař, a řekl mi měkce a výhružně: Vítejte u nás! Pak jsem se ocitl ve vyšetřovací místnosti, kde na mě řvali, kdo jsem a co hledám v NDR. Dva tajní, kouřili mi do obličeje a já měl co dělat, abych sebou netrhnul, když to vypadalo, že mi dají pěstí. Při cestě na celu jsem potkal spoluvězně, který se na příkaz bachaře musel jako otrok otočit ke stěně, zatímco se otevíraly dveře do cely. Když jsem se otočil s brýlemi za sebe, lekl jsem se, jak na mě nenávistně zírá další bachař. Všechno absolutně realistické, dokonale sehrané.
Zpátky na slunci
Sundal jsem si VR brýle a ocitl se z vězení v nějakých 80. letech zpátky v blahobytné svobodě Vídně léta páně 2018. Adam Michnik stále ještě řečnil na pódiu. Muž, který v takovém vězení, které jsem já navštívil virtuálně, pobýval několikrát reálně. Adam Michnik skončil, všichni jsme zatleskali. Vystřídal ho další řečník. Vysoký Američan z Atlanty nevzrušeným hlasem začal přednášet o tom, jakými marketingovými triky změnit názor čtenáře, který chce odhlásit předplatné novin.
Konference pokračovala dál. Za okny nádherného sálu svítilo slunce. Na obloze se honilo jen pár mráčků.
foto: European Newspaper Congress, zdroj: European Newspaper Congress
