fbpx

Jde o to, abychom se poučili, nebo se spíš rádi rýpeme v nedosažitelném světě celebrit?

Zveřejněno: 3. 9. 2018

Bývalý český fotbalový reprezentant, známý především svými disciplinárními prohřešky (blikance) a komplikovanými rodinnými vztahy (blikance), byl nedávno za poněkud bizarní čin odsouzen k půlroku vězení. Soud ho uznal vinným za to, že poškodil bývalou manželku falešnými erotickými inzeráty. Internet a půlka národa se baví. Ne tak už sama poškozená a její školou povinné dítě. Zajímavější než samotný obsah sporu těchto lidí je možná otázka, proč tolik čtenářů a konzumentů taková kauza „zajímá“.

Související…

S rudým hadrem na čtenáře. Mladý Španěl dráždí svými fake news
Lucie Osmanská

Když Johannes Gutenberg v 15. století vynalezl knihtisk, asi netušil, jak moc nám tím pomůže uspokojit jednu ze základních lidských „guilty pleasures“. Od domácích porno snímků slavných až po barbarské činy teroristů. Lidé prostě milují dramatické zprávy. Dnes se informace sice šíří mnohem rychleji a je jich tolik, že se je nikdo už ani nesnaží ověřovat, ani tak se ale lidstvo své fascinace skandály pravděpodobně jen tak nepustí.

Katastrofy, negativní zprávy, ale i kauzy „od sousedů“ nás prostě přitahují. Zdánlivě irelevantním zprávám, které na náš život nemají vůbec žádný vliv, věnujeme mnohem větší pozornost než informacím, které by nás zajímat měly (například jaký program má strana, kterou půjdeme na podzim volit do místního zastupitelstva). Co nás tedy na skandálních zprávách tak neskutečně láká? Je to empatie? Strach? Vzrušení? Zde je několik teorií, které se snaží na tuto otázku odpovědět.  

Instinkt přežití

Psychologové dlouho zastávali názor, že lidi přitahuje drama a horor proto, že se na primární úrovni všichni snažíme ochránit před tím samým nebezpečím. Čtete si o tom, že někomu shořela střecha nad hlavou? Možná se sami obáváte vyhoření. Zaujala vás zpráva o turistovi, kterého v Egyptě usmrtil žralok? Možná hledáte ujištění, že do této destinace opravdu jezdit nemáte. Přečteme-li si o dětské popové hvězdě a jejím potácení se mezi pódiem a alkoholovou léčebnou, možná to není proto, že máme škodolibou radost z úpadku mladého talentu, ale že se upřímně obáváme o osud vlastních dětí.

Mediální příběh nám přináší úlevu a naději, že nečestné chování bude přece jenom po zásluze potrestáno.

Bavíte se příběhem vrcholového sportovce, kterého přítelkyně navedla k útoku na bývalou manželku? Možná vám samotným ve chvílích vzteku na expartnera proběhl hlavou nápad zinscenovat podobný čin. Čteme-li si o takových věcech v novinách, možná se nevědomky chceme poučit z chyb, které před námi už udělal někdo jiný (a slavnější). Nebo možná máme ve svém okolí někoho, kdo je stejně jako Řepka ve vztahu manipulován, a takový mediální příběh nám přináší úlevu a naději, že nečestné chování bude přece jenom po zásluze potrestáno.

V podstatě za tím vším stojí snaha vyhnout se zlému ve vlastních životech. Experti to také připodobňují k našim lovecko-sběračským začátkům, kdy byly nešťastné události (např. že někoho zašlápl mamut) důležité proto, aby se z nich pralidé poučili a nepostihl je stejný osud. Podle Jill McCluskeyové, profesorky ekonomie na Washingtonské státní univerzitě, budou „lidé vždycky chtít špatné zprávy, protože nechtějí, aby se jim stalo něco podobného, třeba jako útoky žraloků v létě.“

Respekt k hierarchii

Globální fenomenon zvaný „kultura celebrit“ vedl také mnoho vědců k tomu, aby se zamysleli, proč jsme tak posedlí životy jiných lidí. Psycholog Daniel Kruger hledal odpověď zase v minulosti, konkrétně v našich primitivních tendencích pozorovat dominantní jedince ve společnosti. Podle něj celebrity sledujeme z toho důvodu, že chceme být více jako ony a také šplhat po žebříčku sociální hierarchie.

Existují další teorie, které tvrdí, že máme rádi negativní zprávy o těch, kterým ve skutečnosti závidíme.

Jako příklad můžeme uvést naši posedlost s napodobováním stylu oblékání některých „módních ikon“. Oblečení pro nás neplní pouze funkci tepelné izolace mezi pokožkou a vzduchem, jeho vhodná kombinace nám může dodat pocit úspěchu a sebevědomí.  

Je to ještě jinak?

Existují další teorie, které tvrdí, že máme rádi negativní zprávy o těch, kterým ve skutečnosti závidíme. Své sousedce bychom asi nepřáli, aby ji opustil manžel kvůli o 20 let mladší milence, když se to ale stane někomu slavnému a bohatému, koho ve skutečnosti známe jen z televize, můžeme dokonce cítit potěšení. Negativní zprávy nám navíc dodávají pocit, že nejsme sami, kdo se trápí. Náš život je sice těžký, ale jsou lidé, jejichž osudy jsou buď podobné, nebo ještě strastiplnější.

Vysvětlení existuje spousta. Ať už sledujeme celebrity proto, že se od nich chceme ponaučit, nebo se jim prostě jenom rádi posmíváme, je dobré vědět, že to jednou za čas dělá úplně každý. Udržíme-li to v nějaké rozumné rovině a nenecháme-li to přerůst v posedlost, není třeba se stydět.  

foto: Shutterstock, zdroj: wisdom pills

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...