Zdá se, že od individualistického uvažování a svobody vůle se společnost posunula zase o krok dál k ideálu sociálního inženýrství v rukou architektů šťastné budoucnosti. Jen škoda, že převratné nápady, na nichž bezpodmínečně nutně závisí budoucnost lidstva, mají často blízko k něčemu daleko absurdnějšímu.
Reklama
„Trochu to vypadá, jako by to ve velkých firmách zavánělo stalinismem,“ uvádí Rory Sutherland, komentátor Spectatoru, a identifikuje oblasti, ve kterých se to nejvíc projevuje.
Ideologická paranoia a udávání
Sutherlandův známý byl veřejně pranýřován za rasovou necitlivost – zeptal se totiž kolegy, jestli je Žid. (Jeho samotného se na to v New Yorku ptali pořád, takže musel donekonečna vysvětlovat, že je sice ze země podobně velké jako Izrael a s podobně otravnými sousedy, nicméně pochází z Walesu.) Zní to hrozně, ale jako vždy je pro pochopení situace nutný kontext. Kdosi se u nich v práci zeptal: „Mohl bych dnes odejít trochu dřív, když je dnes Pesach?“ A známý (sám původem z Izraele) odpovídá: „Aha, vy jste Žid?“
Byl veřejně pranýřován za rasovou necitlivost – zeptal se totiž kolegy, jestli je Žid
Pokud nejste úplný blázen, pak je vám jasné, že (kromě čistě gramatické formy) není druhá věta vlastně vůbec otázkou. Je to způsob, jak nepřímo naznačit: „Nevěděl jsem to, ale právě jste mi to řekl.“ Asi tak nějak, jako když se zeptáte: „Můžu si půjčit deštník?“ „Aha, ono venku prší?“ Následoval okamžitý „bonz“ na personálním oddělení, o výsledcích kárného řízení není nic známo. Nicméně v okamžiku, kdy na vás věrnost firmě má takový vliv, že se z vás stane novodobý Pavlík Morozov, nemusíte dlouho zkoumat, odkud to přichází.
Stupidní metriky
Nikita Chruščov si jednou stěžoval na nesmyslnou velikost sovětských lustrů: přišlo se na to, že dělníci v továrnách na jejich výrobu dostávali prémie, když překročili plán – a měřilo se na váhu. Lustry se prostě vyráběly větší a větší, až se stropy začaly hroutit. Myslíte, že v kapitalismu nic takového není? To se samozřejmě mýlíte. Consultingové firmy jsou placené od hodiny, a v důsledku toho jsou i ta nejjednodušší řešení doprovázena hodinami nesmyslných rešerší.
Většina měřítek neměří opravdu „diverzitu“, ale představu střední třídy o tom, co to diverzita vlastně je
Statistiky diverzity jedou v pětiletých cyklech (podobnost čistě náhodná). Tisíce rozhodnutí přijmout/nepřijmout budou učiněny s ohledem na nastavené cíle v oblasti diverzity, aniž by se přitom jakkoliv měnila sociální mobilita. Protože většina měřítek neměří opravdu „diverzitu“, ale představu střední třídy o tom, co to diverzita vlastně je.
Open space
Manažer jedné z prestižních organizací vykazoval ve svém oddělení působivé etnické demografiky. V oddělení pracovala polovina žen, spousta z nich s indickým původem. Indický kolega se usmál: „Uvědomujete si, že všechny jsou z kasty bráhmanů?“ Z hlediska průměrného Angličana bylo oddělení modelovým příkladem meritokracie – pro Inda byly dívky zástupcem vyšší izolované kasty.
Teorie jsou důležitější než zkušenosti
Další „sovětskou“ featurou je fakt, že teorie platí víc než pozorování. Jednomu z ředitelů vynadali burzovní analytici za to, že jeho firma byla moc výdělečná – prodávali produkt za prémiovou cenu, a těšili se vysokému tržnímu podílu. Bankéři s iPhonem v jedné kapse a klíčky od BMW v druhé mu řekli, že to není konzistentní s platnou ekonomickou teorií.
Open space snižuje produktivitu práce a rozptyluje pozornost
Nebo už klasický případ open space. Léta je model komunikačně bezbariérového prostředí uváděn jako ideál lepší spolupráce, nicméně sociální inženýři zapomínají na několik základních nedostatků: výrazně snižuje produktivitu práce, rozptyluje pozornost, a je dokonce dražší než klasický, lety prověřený model. Ale vyprávějte to architektům lepší budoucnosti! Těšit vás může to, že dnes vás nikdo nezavře, maximálně vás znemožní na sociálních sítích.
S Velkým bratrem k světlým zítřkům
Přednost tvrdých dat před zdravým rozumem nás ale nemusí překvapovat, Sověti vždy věřili tomu, že lepší data a výpočetní síla mohou být hnacím motorem ekonomiky. S inkluzivními tendencemi a kvótami na všechno se dnes roztrhl pytel, a tak není divu, že opakujeme staré chyby. Nikdy nám ale nedošel zpětný důsledek: že firmy vybavené lepšími informačními technologiemi budou stále více vykazovat i sekundární příznaky ekonomiky centrálního plánování, kde se rozhodnutí činí na jednom místě, bez reflexe z reálného života, a provádí je technokraté, posedlí abstraktním uvažováním a teorií.
Pokud si dovolíte říct „technologie nejsou lék na všechno“, označí vás hanlivě za ludditu a posadí vás na letadlo do Moskvy
Co vlastně celá tato techno-byrokracie způsobí? Ekonomie s vysokou úrovní důvěry (například Velká Británie) budou přijímat paranoidní opatření, která budou negativně ovlivňovat jejich výsledky. Pokud si ale dovolíte říct „možná nejsou technologie lék na všechno“, označí vás hanlivě za ludditu a posadí vás na letadlo do Moskvy. Ideálně bez zpáteční letenky.
foto: Profimedia, zdroj: Spectator
