Ekologický systém planety řve, růst naráží na svůj strop, říká Oto Klempíř

Sérii vizionářských rozhovorů na téma „jak dál ve světě po koronaviru“ jsme načali s Oto Klempířem, hudebníkem, textařem zpěvákem či spíše raperem a taky kreativcem a copywriterem. V rámci poctivosti a koronavirové krize je třeba připomenout, že rozhovor byl veden offline, konkrétně tedy po e-mailu.

Dotkla se tě nějak osobně pandemie koronaviru?

Co se kultury týče, tak skupina nehraje. Co se byznysu týče, tak utlumení aktivit klientů o padesát procent. A co se škol týče, dítě je doma. To znamená, že nemáš ventil s kapelou, pracuješ za míň peněz a za to si užiješ dostatek radosti s celou rodinou, která je stále kompletně doma. Nádhera.

Co koronavirus vypověděl o české společnosti? A co o světě jako takovém?

To nevím co o světě, ale o české společnosti takový drobný detail: Čechové rádi pomáhají, dokud se to nedotkne jejich komfortní zóny. Ušít roušky ze starých hadrů – super. Vyfotit se s bednou dezinfekcí v domově důchodců, dát to na sociální sítě – a pak jít od toho.

Pro mě nic nového. Je to všechno při starém, jen se to akcentovalo na jiné platformě. Svět je povrchní, každému jde jen o sebe. A lidí, kteří to myslí s pomocí bližním doopravdy, je mizivě málo. To jsou zázrační lidé.

Je podle tebe ekonomická krize nevyhnutelná?

Rozhodují o tom národní banky v jednotlivých zemích, tam se tvoří peníze. V rozvahách a rozpočtech národních bank. A každá z těchto bank je pod vlivem nějakých lidí a nějakých tlaků. A ty rozhodnou, co ta banka udělá – jestli natiskne peníze, koupí valuty…

Chtěl bych trošku víc lokální svět, jako podle Josefa Lady.

Je pravda, že poslední velký byznys tohoto státu je nezprivatizovaná Česká národní banka, kde leží stamiliardy, tisícimiliardy volně ložené na paletách. Kdo se toho zmocní, na dlouhá léta vyhrál. Ale kdo to bude, I don’t know...

Mohla by mít ona krize i nějaká pozitiva?

Třeba jo. Podívej se na nebe. Tam je krásné pozitivum. Mně by se líbilo, aby lidi nelítali pětkrát ročně na dovolenou. Líbilo by se mi, kdyby bylo míň aut na D1. Líbilo by se mi, kdyby se nemusela dovážet jablka z Polska a rajčata ze Španělska.

Máš nějaký recept, jak nejlépe krizi prožít?

Menší stupeň provázanosti a globalizace. Trošku víc lokální svět, jako podle Josefa Lady.

Měl by být nejvyšší prioritou společnosti návrat k prosperitě?

Já nevím, co to prosperita je. To je stejná otázka. jako „jak se ti líbí vesmír“. Líbí se mi, ale nevím, co o něm mám říct, protože o něm nic nevím. Co to je prosperita? Mít pět dovolených ročně? Mít výplatu nad 150 tisíc? Mít pro každé děcko byt, barák a auto?

Oto Klempíř

Kreativní ředitel a partner agentur Ydeal a Safranada creative shop. Rodák z Moravského Písku začínal hudební kariéru v kapele Garáž, v roce 1989 se stal jedním ze zakládajících členů J.A.R., se kterou vydal 12 alb. Se slovenským baskytaristou a producentem Oskarem Rózsou natočil sólové album, podílel se také na hudbě k několika filmům, vydal sbírku básní.

Prosperita znamená růst. A mantra růstu naráží sama na sebe, naráží na strop. Samotný ekologický systém planety začal řvát. Zařval, řve a bude řvát ještě víc. A to se mi ukrutně nelíbí, nelíbí se mi vztah člověka k přírodě. Představ si, že lidi z velkých evropských měst nikdy nebyli v lese. Jen tam, mezi těmi domy.

Na co by se tedy mělo lidstvo aktuálně nejvíc soustředit? Ekologie, demokracie nebo hospodářství?

Měli bychom se soustředit na to, abychom si všechno nezničili. Když to zničíme, tak lidstvo vyhyne. A co se stane v globálním vesmíru? Vlastně vůbec nic. Tak už vyhyňme, sakra... Proč nevyhyneme?

Na co se budeš po pandemii soustředit ty, co se týče tvojí profese?

První priorita je příští rok udělat desku s J.A.R. Druhá umělecká věc jsou nabídky různých hudebníků na duety. Třetí věc je v mentální přípravě, a to je natáčení audioknih, které chystáme s Danem Bártou. Tak tyhle tři věci jsou na pánvi a už se trochu smažej. V pracovní oblasti chceme dělat atraktivní zakázky, přičemž je pro mě důležitější, jak budou zajímavé, než kolik peněz za ně dostanu – protože času je málo a já se chci bavit. Nechci mít jen starosti a depresivní rána.

Jak podle tebe zjistíme, že už je zase dobře?

Co to je dobře? Jak se cítíš ráno, když vstaneš? Nebo že si každé ráno sedneš do jiného auta? Nebo je to psychicky dobře? Proč je tolik lidí na této planetě duševně nemocných? Je to proto, že je prostě málo válek a hodně zboží? Formulujme pojem „je dobře“ a pak odpovím. Teď nevím.

Co vzkázat lidem, aby se nebáli budoucnosti?

Starejte se nejen o sebe.