Vztek poroste, a to nejen u nás. Irský psycholog radí, jak zvládnout druhou vlnu

John Sharry je rodinný psycholog se třicetiletou terapeutickou praxí a asistent na fakultě psychologie University College Dublin. Poukazuje na fakt, že s první vlnou koronaviru, která začala v březnu, jsme se celosvětově vyrovnali dobře. Přijali jsme výzvu boje za veřejné zdraví a celé národy se spojily, aby se postaraly o zdraví lidí. Existovala zde také vysoká úroveň altruismu a komunitního ducha, zdravotníci v první linii byli oceňováni a podporováni. Nyní, když čelíme druhé vlně koronaviru, je nálada veřejnosti horší. Jsme vyčerpaní a unavení. Přitom nás čeká náročná zima. Běžné společenské události, které nás v zimě drží v dobré náladě, jsou ohroženy. Patří mezi ně sport, koncerty, divadelní představení a koneckonců i rodinné oslavy Vánoc. Cítíme, že se nemáme na co těšit, je tu šero a s ním psychická únava. Jak se tedy vyrovnat se špatnou zimní náladou během koronavirové krize?

Je normální, že se cítíme rozrušeně, naštvaně a depresivně z toho, co se děje, a máme strach z budoucnosti. Schopnost mluvit o svých pocitech a dovolat se podpory je podle Sharryho klíčem k udržení našeho duševního zdraví. Jak jsme se přesvědčili během první vlny koronaviru, dodržovat denní rutiny je těžší. Je třeba se zaměřit na zdravou stravu a životní styl, omezit příjem špatných zpráv z médií a sociálních sítí a každý den si stanovit menší cíle, které přinesou odreagování.

Vztek ještě poroste

Důležité je naučit se zvládat naštvání a zlobu. Vzhledem k tomu, že koronavirus nás bude trápit asi ještě hodně dlouho, bude výzvou zejména zvládnutí rostoucího vzteku, který lidé zažívají ohledně omezení, jež musejí snášet. Problém hněvu spočívá v tom, že jde o iracionální emoci, kterou můžeme také nasměrovat na své blízké. Na sociálních médiích vidíme, jak snadno mohou být určité skupiny napadány za šíření viru, ať už jsou to mladí lidé na večírcích či dělníci dojíždějící za prací do továren.

Je třeba vymyslet jiné uspokojení naší kolektivní potřeby socializace.

Hněv a strach živí konspirační teorie a nebezpečné antivědecké postoje, třeba že koronavirus není o nic horší než běžná chřipka nebo že nošení roušek omezuje naši svobodu. I když je naše rozrušení z přetrvávající krize pochopitelné, je důležité ho mírnit rozumem a nasměrovat ho na správný cíl, nikoli na sebe navzájem. Jednoduše řečeno, za virus nemůže nikdo jiný než virus samotný. Spíše než bojovat jeden s druhým se musíme spojit v boji proti koronaviru. To znamená zvýšit úsilí o dodržování pokynů v oblasti veřejného zdraví a o podporu rodiny a komunit.

Žít vynalézavěji

Do budoucna je klíčem ke zvládnutí situace naučit se obstojně žít v nové koronavirové realitě. Neexistují žádná snadná řešení. Spíš než si přát, abychom se vrátili do normálu, se musíme soustředit na to, abychom v současné realitě žili vynalézavěji. S psychologického hlediska potřebujeme věci, na které se můžeme těšit. Pojďme pomocí naší kolektivní kreativity vymyslet, jak můžeme plánovat společenské, umělecké a sportovní akce, které jsou bezpečné a kterých si můžeme užívat i nyní. Místo toho, abychom nadávali lidem, kteří chodí na večírky, je třeba vymyslet jiné uspokojení naší kolektivní potřeby socializace, pozitivní a bezpečné. Musí přece existovat mnoho nových kreativních způsobů socializace, které jsou bezpečné. S blížícími se Vánocemi musíme myslet na nové rituály a události, které nám umožní obnovit naše rodinné a sociální vazby.

O tom, jak krizi zvládneme, rozhodne právě to, jak se budeme společně starat o ohrožené skupiny.

Koronavirová krize zasáhla některé skupiny lidí více než ostatní. Patří mezi ně osamoceně žijící lidé, kteří prožívají izolaci, lidé, kteří ztratili práci či jim zkrachovalo podnikání, a v neposlední řadě lidé, kterých se nemoc přímo týká. O tom, jak krizi zvládneme, rozhodne právě to, jak se budeme společně starat o ohrožené skupiny. Zatímco někteří lidé zažívají ekonomické potíže, jiní pokračují v práci a prosperují. Měli bychom podporovat spravedlivá opatření, která pomohou každému ve společnosti.

To zahrnuje jak vládní, tak celospolečenská opatření, jakož i individuální úsilí pomoci těm méně šťastným. Tento altruismus neslouží jen ve prospěch těch, kteří jsou na tom hůře, ale ve prospěch celých komunit. Jedeme v tom společně, a pokud se spojíme, pak to s největší pravděpodobností zvládneme.