Spousta dětí má svůj blog dřív, než se narodí. Díky svým nadšeným matkám

Děti o sobě na sociálních sítích prozrazují ať už mimoděk nebo záměrně leccos. Mnohem hůř ale nesou, když jejich životy „popisuje“ na svém profilu někdo jiný. Data o svých dětech často schraňují rodiče. A děti a dospívající se to dovídají jen náhodou.

Jaké to pro dítě je, když náhodou zabrousí třeba na instagramový profil svojí matky a zjistí, že všichni sledující zde mají přímo pod nosem dokonalý přehled o jeho životě od narození až po současnost? Podle magazínu The Atlantic podobná zjištění děti většinou frustrují a takový zážitek je prý může poznamenat na celý život.

Bez souhlasu dětí

Na stránkách Washington Post se před nedávnem vyznala zklamaná matka-bloggerka, po níž její dcera žádá, aby přestala svým fanouškům sdílet podrobnosti z jejího osobního života. Matka ale namítá, že něco takového přeci udělat nemůže, protože její dcera a její život je nedílnou součástí jí samé. A o čem jiném by tedy potom vlastně měla psát, když ne o svém dítěti, kterému dala život a které nade vše miluje?

Vzpomeňte si, jak se červenáte, když vaše maminka ukazuje partnerovi rozkošnou nahatou fotečku, kterou vytáhla z vašeho dětského alba.

Takových zapálených blogujících rodičů je dnes všude spousta. A nemusí mít kdovíkolik sledujících. Uvědomují si, že za své dítě de facto činí poměrně zásadní rozhodnutí, když je vystavují nahé nebo polonahé zrakům sledující veřejnosti bez jeho souhlasu? A nesejde na tom, že dítě coby miminko ještě souhlasit nemůže. Vzpomeňte si, jak se červenáte, když vaše maminka ukazuje partnerovi rozkošnou nahatou fotečku, kterou vytáhla z vašeho dětského alba.

Není to zrovna příjemné, že? A teď si představte, že by právě taková fotka visela na Instagramu, kde by si ji bez potíží mohl prohlédnout kdokoliv, kdo profil vaší matky sleduje. Nepříjemné, že? Pro mnohé dospívající je to bohužel děsivá realita. Velké firmy musejí před zveřejněním mnohem méně kompromitujících fotografií žádat o souhlas se zpracováním osobních údajů. Rodiče takovým pravidlům nepodléhají. V některých případech by ale možná měli. Nebo by měli aspoň přemýšlet.

Čtvrtina nenarozených blogerů

AVG, antivirová společnost, která se zabývá i bezpečností na internetu, provedla před nedávnem studii, v níž se zaměřila právě na četnost sdílení rodičovských příspěvků, jež zobrazují jejich ratolesti. Ukázalo se, že téměř čtvrtina dětí začíná svůj digitální život ještě dřív, než se vůbec narodí. To se děje v případech, kdy rodiče na internet nahrají prenatální sonografové skeny. Kromě toho AVG zjistila, že až 92 procent batolat ve věku dvou let už má svou vlastní jedinečnou digitální identitu.

Takových přešlapů se ale nedopouští pouze rodiče, ale také mateřské školy a sportovní kluby.

Podle zprávy publikované právní fakultou University of Florida utvářejí rodiče digitální identitu svých dětí mnoho let předtím, než ty vůbec otevřou svůj první mail. Vystupují tak jako strážci osobních informací svých dětí a zároveň jako vypravěči jejich osobních příběhů. Nakolik ale soukromí svých dětí chrání a nakolik zbytečně odhalují to, co by mělo zůstat pouze v úzkém rodinném kruhu? Takových přešlapů se ale nedopouští pouze rodiče, ale také mateřské školy a sportovní kluby, které ve snaze přiblížit dnes nadměrně pracujícím rodičům dny jejich ratolestí nahrávají na své profily fotografie z nejrůznějších akcí, které se svěřenci podnikají.

Touha po slávě

Podle magazínu The Atlantic všechny děti na své „rodičovské profily“ nereagují špatně, některé jsou dokonce pyšné na to, že se o nich někde píše, a věří, že budou slavné. Většinou se ale stáhnou do sebe a nechtějí slyšet ani vidět nic o tom, že jejich rodiče beztrestně šíří jejich soukromí internetem.

Častým motivem dětí, aby si vytvořily profil na sociálních sítích v relativně útlém věku, tak bývá touha převzít kontrolu nad svým soukromím a omezit nevyžádané příspěvky nadšených rodičů. Mnohé základní školy se snaží na nastalou situaci reagovat a pomoci dětem orientovat se ve zmatených vodách kyberprostoru. Za tímto účelem vzniká řada speciálních digitálních programů, které mají děti naučit, jak se na internetu chovat a jak k němu „zdravě“ přistupovat.

Když dítě zažaluje rodiče

Nevznikají přitom jen programy, ale v některých zemích i zákony. Evropský soud například už v roce 2014 rozhodl, že poskytovatelé internetu musí uživatelům poskytnout „právo na zapomenutí“. Podle tohoto rozhodnutí mohou evropští občané žádat, aby se choulostivé informace z jejich minulosti, které by je mohly jakkoli poškodit, nezobrazovaly ve výsledcích Googlu či jiného vyhledávače.

Ve Francii přísné zákony na ochranu soukromí znamenají, že děti mohou žalovat vlastní rodiče za zveřejnění důvěrných nebo soukromých detailů z jejich života. Taková opatření se zdají být ve světle naší společnosti možná trochu vyhrocená. Tak snad se někteří blogující rodiče konečně zamyslí, profily dětí stáhnou a nedopustí, aby jim dítě za „roztomilé statusy“ po čase poděkovalo žalobou.