Touha lidí nechat někoho "zrušit" či "vymazat" ze sociálních sítí, případně ze své sociální bubliny je novým fenoménem, který se hrne z Ameriky i k nám. Jde o reakce na jedince, který je z nějakého důvodu považován za špatného. Takzvaná Cancel Culture, tedy něco jako rušící kultura, není o diskuzi, ale v případě internetu spíš o hromadném nahlašování správcům sítí.
Termín Cancel Culture si obecně můžeme vykládat různě. Původně jde o hromadnou ostrakizaci (tedy vyloučení) či rovnou zrušení jedince na sociálních sítích. Proč? No protože má jiné názory než ti, kteří ho chtějí nechat zrušit. Pokud se začneme pídit po odpovědi na základní otázku, zda se dá někdo na sociálních sítích zrušit, odpověď je jednoduchá. Ano, dá. Když napíšete něco podle administrátorů sítí nevhodného a ještě k tomu si na vás ostatní uživatelé stěžují, máte to třeba na Facebooku skoro jisté.
Vyhnání ze sítí i ze společnosti
Základní otázka související s pojmem Cancel Culture tedy musí znít jinak. Měli by provozovatelé sociálních sítí někoho rušit, pokud se nepohybuje za hranou zákona, tedy pokud například nesdílí dětské porno? Měli by rušit někoho jen proto, že se skupině lidí nelíbí jeho názory?
Umělce nikdo nenutí, aby na ten Facebook lezli, ale oni přece od začátku věděli, že jde nejen o zdroj peněz, ale třeba i o kanál, kam budou sypat finance oni.
Cancel Culture lze vnímat i trochu jinak, šířeji. Začátkem července zveřejnil Harpers Magazine otevřený dopis, podepsaný mnoha osobnostmi veřejného života. Pokud se podíváme na seznam signatářů, najdeme v něm třeba Anne Applebaumovou, Noama Chomského, J. K. Rowlingovou či Salmana Rushdieho. Plus desítky příslušníků intelektuální elity, novináře, historiky a akademiky. Text vyzývá k otevřené diskuzi a volá po spravedlnosti, brojí proti Cancel Culture a online zostuzování, debata ve veřejném prostoru by měla být prý svobodná a tolerantní. To se lehce řekne a napíše, ovšem online svět není růžový háj plný pohody, ale přesně naopak.
V tomto širším slova smyslu je Cancel Culture o veřejném zostuzení a zatracení. Světoznámý zpěvák například napíše nebo řekne něco, co může být považováno za rasistické nebo prostě urážlivé. Veřejnost ho potom zatratí a je "zrušen". Je ignorován, jeho cédéčka mizí z pultů prodejen, protože s ním už radši nikdo nechce mít nic společného. Natož poslouchat jeho písničky.
Kde pěstovat nenávist
K tématu Cancel Culture vyšla v poslední době i díky dopisu Rowlingové a spol. řada komentářů v prestižních novinách a časopisech. Sarah Hagiová v časopisu Time uvažuje, k čemu z historie by se dal trend Cancel Culter přirovnat. K cenzuře nebo disidentsví? Srovnání s čímkoliv před pár lety je složité. Je jiná doba, sociální sítě nabývají na významu a třeba takové zrušení účtu může znamenat velké finanční ztráty. Jistě, umělce nikdo nenutí, aby na ten Facebook lezli, ale oni přece od začátku věděli, že jde nejen o zdroj peněz (v lepším případě), ale třeba i o kanál, kam budou sypat finance oni. A hlavně jde o otevřené kolbiště, kde nemají nic jistého, tedy kromě tutové šance, že když na ně někdo něco najde, nechá jim to pořádně vyžrat. A je vlastně jedno, zda je to pravda či lež. A pokud půjdeme ještě dál – kdo umí říci, co je pravda? A existuje absolutní pravda či lež?
Spáchat na někoho frontální útok, ať už s pravdou v zádech nebo se lží jako zákeřnou zbraní, nebylo nikdy jednodušší.
Není lepší místo k pěstování nenávisti a ostouzení než sociální sítě. Šíření pomluv a výmyslů (samozřejmě i pravdy) se na nich daří. Bez nich by bylo dost těžké někoho totálně znemožnit. Do televize se totiž jen tak nedostanete a prostor v novinách také není základním lidským právem. Spáchat na někoho frontální útok, ať už s pravdou v zádech nebo se lží jako zákeřnou zbraní, nebylo nikdy jednodušší.
Výzvy k toleranci a svobodě z úst akademiků zní krásně. Myslíte si ale, že se jejich doporučeními bude někdo řídit? Domníváte se, že se online svět (a nejen ten) najednou změní v arénu, kde se budou utkávat gentlemani, vyzbrojeni slušností, respektem a tolerancí? Že debaty budou vedené férově a nikdo nebude vrážet druhým kudly do zad? Že se nebudou shlukovat partičky, které udělají všechno pro to, aby byli jejich názoroví oponenti za každou cenu umlčeni čili zrušeni? V tom případě přeji hodně štěstí a nezrušení účtu na Facebooku, až se o to "usměrnění debaty na sociálních sítích" budete snažit.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Time
