Generace Z řeší covidové problémy na TikToku. Jde o terapeutickou síť?

Britská BBC na svých stránkách popisuje příběh třiadvacetiletého Londýňana, který trpí úzkostmi, depresí a obsedantně-kompulzivní poruchou. Influencer Max Selwood léčí sám sebe na první pohled netradiční terapií: Natáčí své panické záchvaty, mluví o nich ve videích a sdílí je na svém TikTokovém účtu, který je velmi populární. Jak se totiž ukazuje, Selwood se stává hlasem generace Z (lidé narození zhruba mezi lety 1996–2009 či 2012), tedy internetových „dětí“, které se díky jemu a jemu podobným přestávají stydět za své psychické problémy a začínají je vnímat jako něco, o čem je nutné mluvit. Protože jedině tak se podle nich dá tento problém řešit a vyřešit.

Starší generace o problémech mlčí

Na rozdíl od Instagramu nebo Facebooku se tak poslední dobou zdá, že TikTok mladým jen nebere čas a zdravý úsudek, což se právě o sociálních médiích často tvrdí, ale že jim pomáhá v boji s duševními problémy, jimiž očividně trpí víc než příslušníci starších generací (nebo to alespoň tak vypadá). Lisa Strohscheinová, prezidentka Canadian Population Society a profesorka sociologie na University of Alberta, v článku BBC uvádí, že mnoho příslušníků starších generací o svých psychických problémech mlčí, protože v sobě mají zakořeněnou stigmatizaci duševních chorob jako něčeho, o čem by se nemělo mluvit, za co je třeba se stydět.

Léčba duševních obtíží na TikToku ale není léčbou v pravém slova smyslu, jedná se spíše o terapii sdílením.

To podle ní u příslušníků starší populace dokonce způsobilo horší diagnózu i míru léčby u obtíží, jako jsou úzkosti nebo nemoci, jako je deprese. Generace Z ale tomuto dřívějšímu trendu vzdoruje a využívá prostoru, který TikTok vytvořil pro otevřenou diskuzi o něčem, o čem se jejich předkové báli nebo stále bojí mluvit, aby nebyli společností odsouzeni a zavrženi.

Jak vypadá terapie na TikToku

Léčba duševních obtíží na TikToku ale není léčbou v pravém slova smyslu, jedná se spíše o terapii sdílením, jejíž model naznačuje Selwoodův příběh. Mladí natáčejí své panické či úzkostné záchvaty, mluví o potížích s obsedantně kompulzivní poruchou a dalších psychických těžkostech a sdílejí své zkušenosti, na které se dívají lidé bojující se stejnými věcmi.

Ti díky tomu vědí, že nejsou sami, že nejsou divní, jiní, že prožívat něco, jako je úzkost, chronický stres nebo deprese, je normální a není ostuda požádat o pomoc. I když se na TikToku objevují i některé skutečné online psychoterapie, to, co se na platformě děje, je v podstatě boření mýtů o duševních chorobách, vytváření otevřené diskuze upozorňující na tento problém a zbavující psychicky labilní jedince nálepky „blázen“, „šílenec“ nebo „vyděděnec“.

Pandemie jako akcelerátor

Život v pandemii se ve velké míře přesunul do online prostoru a generace Z jej využívá, aby se vyrovnala s frustrací z doby, která ji podle psychologů do budoucna velmi zasáhne, třeba jako generaci mileniálů (lidé narození mezi lety 1980–1997) zasáhlo 11. září 2001.

Strohscheinová naznačuje, že právě pandemie zvýšila u příslušníků generace Z potřebu mluvit o překážkách ve štěstí. A jako jednu z překážek vnímají právě i duševní problémy. A když jsou kvůli pandemii nuceni trávit čas v odloučení od svých vrstevníků, je jejich přesun do virtuálního prostoru v podstatě přirozený. Kde jinde mohou mluvit o tom, co je trápí, kde jinde se to mohou snažit vyřešit?

A co další generace?

Strohscheinová jde ve svých úvahách ještě dál, a dokonce vyjadřuje domněnku, že diskuze, která započala na TikToku, by se mohla rozšířit i do dalších oblastí veřejného dění, a to nejen virtuálního. Mohla by tak zasáhnout i další generace. Což by se mohlo odrazit například na tom, že zaměstnavatelé začnou duševní zdraví svých zaměstnanců vnímat jako prioritu a zavedou opatření, která sníží pravděpodobnost, že jimi budou trpět. Budou třeba nabízet různé wellness programy, více volna a podobně.

Kimberly O´Brienová, psycholožka a profesorka z Central Michigan University, si podle svého vyjádření na BBC dokonce myslí, že TikToková diskuze může časem tabu duševních chorob v moderní kultuře prolomit zcela a pomoci například i čtyřicátníkům, kteří přišli o práci, nedůvěřují si, obávají se budoucnosti a prožívají vlastně stejné pocity jako příslušníci generace Z, kteří mnohdy stojí na samém prahu života. A to je vlastně i zásadní mise Selwoodovy TikTokové iniciativy. „Na konci dne je mým cílem prostě pomoci. Pokud to vidí jeden člověk a pomůže to jednomu člověku, jsem spokojený.“