Patrick Paumen, Holanďan, který se živí jako hlídač, je schopen platit „mávnutím ruky“ díky tomu, že si v roce 2019 nechal pod kůži vpravit bezkontaktní platební mikročip, který je o něco větší než zrnko rýže. Podle Paumena je instalace miniaturního čipu skoro bezbolestná, přirovnává to ke štípanci do kůže. Mikročip byl člověku poprvé implantován už v roce 1998, ale teprve v posledním desetiletí se tato technologie stala komerčně dostupnou. Pokud jde o implantovatelné platební čipy, tak prvenstvím se v této oblasti chlubí britsko-polská firma Walletmor, která je začala prodávat v roce 2021.
„Implantát lze použít k zaplacení drinku na pláži v Riu, kávy v New Yorku, kadeřníka v Paříži anebo ve vašem místním obchodě s potravinami,“ říká zakladatel a generální ředitel firmy Wojtek Paprota. „Lze jej prostě použít všude tam, kde jsou přijímány bezkontaktní platby.“
Zrnko pod kůží
Čip od Walletmoru, který váží méně než gram, se skládá z malého mikročipu a antény zapouzdřené v biopolymeru, přírodním materiálu, který je podobný plastu. Wojtek Paprota dodává, že čip je zcela bezpečný, má potřebné certifikáty, funguje okamžitě po implantaci a v těle zůstane pevně na svém místě. Vydrží prý neomezeně dlouho a nepotřebuje baterii ani jiný zdroj energie. Firma tvrdí, že doposud prodala více než 500 čipů.
Průzkum z roku 2021, vedený mezi více než 4 000 lidmi ve Spojeném království a Evropské unii, ukázal, že by o implantaci čipu uvažovalo 51 % lidí.
Technologie, kterou Walletmor používá, je komunikace přes NFC, jde o běžný bezkontaktní platební systém, který se nachází v chytrých telefonech. Jiné platební implantáty jsou založeny na radiofrekvenční identifikaci (RFID), což je technologie, která se obvykle využívá u fyzických bezkontaktních debetních a kreditních karet.
Pro mnohé z nás je myšlenka nechat si implantovat takový čip do těla děsivá, ale průzkum z roku 2021, vedený mezi více než 4 000 lidmi ve Spojeném království a Evropské unii, ukázal, že by o tom uvažovalo 51 % lidí. Hlavním problémem této technologie je pro ně invazivita, tedy ono „souznění“ čipu s tělem, a bezpečnostní otázky.
Zatím mě nesledují
Patrick Paumen tvrdí, že ho tyto starosti netrápí. „Čipové implantáty obsahují stejný druh technologií, které lidé denně používají,“ říká. „Třeba přívěsky na klíče po odemykání dveří, karty veřejné dopravy, jako je London Oyster card, nebo bankovní karty s funkcí bezkontaktních plateb. Vzdálenost pro načtení čipu je omezena malou anténní cívkou uvnitř implantátu. Implantát musí být v elektromagnetickém poli kompatibilní čtečky RFID nebo NFC. Pouze v případě magnetického spojení mezi čtečkou a transpondérem je možné implantát načíst.“
Dodává, že se neobává, že by mohl být sledován jeho pohyb. „RFID čipy se používají u domácích zvířat k jejich identifikaci, když se ztratí,“ říká Paumen. „Ale pomocí čipového implantátu je není možné lokalizovat a najít.“ Otázkou je, zda se podobné čipy nestanou v budoucnosti ještě pokročilejšími a zda nebudou přeplněné soukromými údaji. Důležité je zabezpečení dat a fakt, zda bude někdy možné osobu s čipem lokalizovat, to by se asi většině uživatelů nelíbilo.
Až se očipujeme
Expertka na fintech problematiku Theodora Lauová říká, že implantované platební čipy jsou jen rozšířením takzvaného internetu věcí. Myslí tím další nový způsob připojení a výměny dat. I když je mnoho lidí této myšlence nakloněno, protože by to urychlilo a usnadnilo placení, musejí být zvážena i rizika, zvlášť pokud by čipy nesly více našich osobních informací.
Profesorka řízení a etiky Nada Kakabadseová z Henley Business School při Reading University je také ohledně budoucnosti pokročilejších vestavěných čipů opatrná. „Tato technologie má svou temnou stránku, která má potenciál ke zneužití. Těm, kteří nemilují individuální svobodu, to otevírá svůdné nové perspektivy kontroly, manipulace a útlaku,“ říká Kakabadseová.
Kdo vlastní data a kdo k nim má přístup? To jsou dvě nejdůležitější technologické otázky, které bychom měli řešit. A je vůbec etické čipovat lidi? Profesorka Kakabadseová upozorňuje, že výsledkem čipování by mohlo být zbavení moci mas ve prospěch několika jedinců.
Dvaatřicet implantátů
Specialista na inovace a podnikání z University of Winchester Steven Northam říká, že obavy jsou neopodstatněné. Northam je kromě akademické práce také zakladatelem britské firmy BioTeq, která od roku 2017 vyrábí implantovatelné bezkontaktní čipy. Tyto implantáty jsou určeny pro osoby se zdravotním postižením, jež mohou pomocí čipů například automaticky otevírat dveře.
To sice platební čip Patricka Paumena neumí, ale umí to jeden z jeho dalších implantovaných čipů. Paumen sám sebe popisuje jako „biohackera“, jelikož si do těla vkládá kousky technologií, které mají zlepšit jeho život. Má celkem 32 implantátů včetně onoho čipu pro otevírání dveří. Bez implantátů by prý už nechtěl žít a jako biohacker si žádá pochopení a respekt okolí. S několika desítkami čipů v těle je ovšem zatím stále extrémní výjimkou potvrzující pravidlo, že lidé si do těla čipy implantovat nechtějí. I když podle výše zmíněného průzkumu už to úplně neodmítají.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: BBC
