Pět nejčastějších fobií, které nám způsobují technologie. Trpíte některou z nich?

Většina lidí si uvědomuje, že za využívání technologií platí vysokou cenu. V lepším případě to končí pocitem naštvání, realistickým pohledem na věc a úpravou některých návyků. Ne každý ale takové štěstí má. Stále častěji sledujeme, jak se zoufalství lidí nad naší nudnou dystopií transformuje do skutečných fobií, tedy specifického druhu úzkostné poruchy, která je dostatečně intenzivní na to, aby člověku zabránila aktivně žít reálný život.

Některé nově formulované fobie se ještě nedostaly do statistického manuálu duševních poruch, tedy seznamu, který odborníci v oblasti duševního zdraví používají k diagnostice svých pacientů. Mnoho jich tam už ale najdete a některé z fobií způsobených technologiemi můžete u sebe nebo svých známých lehce diagnostikovat i sami.

1. Nomofobie

Britská pošta oslovila v roce 2008 externí výzkumnou firmu, aby provedla průzkum mezi uživateli mobilních telefonů v celém regionu. Chtěla zjistit, jak moc mobilní telefony znervózňují své majitele. Data, která pošta získala od 2163 lidí, ukázala jasný trend. Více než polovina respondentů uvedla, že pociťují určitý druh nervozity, kdykoli jejich telefon ztratí signál, je vypnutý nebo když jej mají byť na chvíli odložit.

Stále častěji sledujeme, jak se úzkostné poruchy spojené s technologiemi transformují do skutečných fobií, které člověku brání žít aktivně reálný život.

Takzvaná nomofobie se stala novodobým fenoménem a její studie potvrzují, jak úzce souvisí s dalšími problémy, jako jsou chronická deprese, poruchy spánku nebo nízké sebevědomí.

2. Skopofobie

V roce 2018 zveřejnil indický psychologický časopis případovou studii, která popisuje, jak posedlost jedné ženy digitálním soukromím poslala její život do pořádné vývrtky. Čtyřiapadesátiletá pacientka se objevila před dveřmi ordinace svého lékaře s tím, že má „značný strach o svou bezpečnost“, protože četla zprávy, jež podrobně popisují činnost hackerů, kteří kradou osobní údaje lidí. Jde o docela racionální a běžný strach, který ovšem v případě zmíněné ženy vedl k totálnímu rozpadu jejího života. Začala ignorovat důležité e-maily, protože se příliš bála kontrolovat svou doručenou poštu, a přestala platit jakékoli účty online, protože se bála používat internetové bankovnictví.

„Ačkoli je třeba brát počítačovou bezpečnost vážně, někteří lidé to přehánějí, což vede k vyhýbání se počítači,“ napsala lékařka a svou diagnózu nazvala „internetová fobie“. Toto označení se neujalo, ale někteří výzkumníci v oblasti digitálního soukromí začali místo toho používat termín „skopofobie“, což se překládá jako nadměrný strach z toho, že na vás někdo zírá. Díky globální pandemii, která nás všechny v posledních letech nutila žít většinu života v digitální rovině, jsme se teoreticky neměli šanci tomuto sledování vyhnout. Kdo by z toho nebyl paranoidní, že?

3. Radiofobie

V době, kdy divní týpci začali chrlit teorie, jež spojují 5G technologie s rakovinou a covidem-19, se již po celá desetiletí šířily neopodstatněné konspirace lidí o rádiových vlnách a radiaci. Tento specifický strach je označován termínem radiofobie, jde o stav, kdy se lidé bojí záření ve všech jeho formách. Radiofobie se poprvé dostala do povědomí veřejnosti na počátku 20. století, několik let poté, co lékaři začali u svých pacientů používat rentgen. Tehdy dávalo smysl být vůči tajemnému stroji trochu obezřetný.

Vstřebávání dezinformací například o digitálních technologiích může odstartovat rozvoj fobofobie, chorobného strachu z rozvoje fobií.

Tovární dělníci, kteří byli pověření výrobou rentgenových trubic, končili občas s radiačními popáleninami. Minimálně v jednom případě byly tyhle popáleniny tak vážné, že bylo nutno dělníkovi amputovat ruku, mnozí další ovšem neskončili o mnoho lépe. Z nějakého důvodu přetrvaly tyto obavy až do současnosti, ačkoliv bylo prokázáno, že moderní přístroje jsou skutečně bezpečné.

4. Amaxofobie a aviofobie

Tyto fobie pravděpodobně znáte pod jejich častěji používanými názvy. Jde o strach z řízení a strach z létání. Z tohoto seznamu jsou asi nejběžnější. Údaje zveřejněné v lednu 2022 uvádí, že 33 až 40 % cestujících letadlem pociťuje určitý druh úzkosti, když je čas vzlétnout. Úzkost malé podskupiny respondentů (mezi 2,5 a 5 %) je natolik silná, že je klasifikována jako plnohodnotná aviofobie. Statistiky o amaxofobii je těžší získat, ale vědci zjistili, že je úzce spojena s posttraumatickou stresovou poruchou, kterou lidé často pociťují poté, co zažili autonehodu.

Upřímně, můžete někomu vyčítat, že už potom nechce sednout za volant? Ostatně, například Tesla nám poskytla další důvody, proč panikařit. Například autonomní vozy nejsou tak bezpečné, jak bylo zprvu prezentováno. Zprávy o jejich haváriích a s nimi spojených úmrtích nepřidají na klidu o nic více než zprávy o problémech s bateriemi, které se občas samovolně vznítí.

5. Fobofobie

Fobofobie je doslova fobie z rozvoje fobií, nejlépe tedy fungují jako přídavek k těm fobiím, které už máte. A je to přesně ta fobie, kterou začnete pociťovat, když se prokousáváte desítkami článků a studií o fobiích způsobených technologiemi. Ale pozor, pokud na tom s fobiemi nejste opravdu špatně, mobily ani notebooky nevyhazujte. Nejspíš je ještě budete potřebovat.