Gaslighting je zákeřná metoda psychického nátlaku. Týká se vás?

Gaslighting je manipulační technika, kdy první aktér zpochybňuje úsudek a zdravý rozum druhého s cílem vnutit mu verzi reality, která je pro něj výhodná. Často se tak děje ve vztazích, které provází násilí a mocenská nerovnost. Dlouhodobý gaslighting tuto nerovnost mezi lidmi ještě prohlubuje a podlamuje sebedůvěru oběti.

Termín pochází z divadelní hry „Gaslight“, která byla v roce 1944 adaptována do filmu s Ingrid Bergmanovou. Ve filmu vystupují manželé Paula a Sergis. Manžel usiluje ženu dostat do blázince a znesvéprávnit, aby získal moc nad jejím majetkem. Strategie, jak toho dosáhnout, je jednoduchá, ale účinná. Manipuluje v domě s předměty každodenní potřeby. Přemisťuje a schovává věci v domácnosti, které Paula hledá, anebo systematicky tlumí a rozsvěcuje plynové osvětlení („gas lights“). Paulu to zneklidňuje a svěří se manželovi se svými pocity – Sergis všechno opakovaně popírá a říká, že je to jenom „v její hlavě“. Žena čím dál víc ztrácí důvěru ve svoji paměť a vnímání reality.

Film dal název psychickému násilí a manipulaci, které se vyskytuje v toxických vztazích. Paula postupně zpochybňuje vlastní úsudek, pocity, vzpomínky a přijímá realitu manžela, který nad ní tak získává převahu.

Ve filmu byl cílem gaslightera materiální zisk, v reálném životě jde někdy jen o to vyhnout se převzetí zodpovědnosti za své špatné chování. Gaslighting ale nemusí být vždy až takové drama – k manipulaci se v životě občas uchyluje většina lidí, včetně dětí. Pokud to zpětně dokážete reflektovat a napravit, nejste žádní tyrani. Je užitečné vědět, jak se toxickému chování bránit, a sám se ho nedopouštět.

Systematické útoky na úsudek oběti

Gaslighting je nebezpečný, když je dlouhodobý, systematický. V takovém případě jde gaslighterovi o to získat nad druhým převahu, moc a kontrolu. Nemusí mít za lubem žádný materiální zisk, pro manipulátora je gaslighting zábava a power trip v jednom.

Když víte, že tento „mindfuck“ existuje, máte o něco lepší šance to zachytit dřív.

Žena popisuje svoji zkušenost: „Můj ex věděl, že jsem kdysi prodělala psychotickou epizodu. Když jsem objevila důkazy o jeho nevěře na internetu a konfrontovala jsem ho, snažil se mě přesvědčit, že jsem jenom paranoidní a blíží se další moje psychotická epizoda. Vložil se role starostlivého pečovatele o šílenou ženu před rodinou i našimi přáteli. Mezitím pokračoval v navazování vztahů s mladistvými prostitutkami. Jeho rodina si stále myslí, že je svatý.“

Říkáte si, že byste se nikdy nenechali takhle „zblbnout“? Můžete doufat. Gaslighting začíná velmi nenápadně a pomaličku se stupňuje. To, že z vás někdo dělá blázna, často zjistíte až s určitým časovým odstupem. Když už víte, že tento „mindfuck“ existuje, máte o něco lepší šance to zachytit dřív.

Zbystřete, pokud od svých blízkých uslyšíte následující věty:

„Jsi hrozně přecitlivělý, myslel jsem to jenom jako vtip.“

Když vyjádříte svou bolest nebo zklamání nad tím, co vám druhá osoba řekla (mohlo se jednat například o krutou poznámku o vašem vzhledu nebo schopnostech před vašimi přáteli), bude ji bagatelizovat s tím, že si dělali jenom legraci a vy si všechno moc berete. Sranda musí být? Když to někomu ubližuje, mohli bychom si pár vtípků odpustit.

„Patříš do blázince, všichni si to myslí.“

To, že jste se zbláznili, už vás mohlo napadnout v takovém vztahu dávno samotné. Gaslighter taky může přesvědčit vaše přátele a rodinu, že jste psychicky labilní, aby vás izoloval a zdiskreditoval. Tím pádem máte ještě méně pevné půdy pod nohama. A možná se nakonec nervově zhroutíte doopravdy. Manipulátor to taky celé může podat způsobem, že má o Vás starost, a nabídnout Vám, že odteď za vás přebere zodpovědnost a bude o všem rozhodovat. „Co kdybys mi důvěřoval a poslouchal mě, to by bylo pro všechny nejlepší“. Ne, nemyslí to s vámi dobře.

„Máš hroznou paměť, to se nikdy nestalo.“

Každý někdy zapomínáme, ale gaslighter vás málem přesvědčí, že máte první fázi alzheimera. Gaslighting může mít jednoduchou podobu popírání faktů, v pokročilé fázi vztahu s podobnou dynamikou jste ochotní nechat si namluvit kdejaký nesmysl. Třeba, že pro Vás udělal první poslední, a vy jste rozmazlení a nevděční.

„Je mi líto, že si myslíš, že jsem ti ublížil.“

Vypadá to jako omluva, ale není. Gaslighter nepřevzal zodpovědnost za svoje činy, ale všechno shodil na vaši špatnou interpretaci. A vy si pak říkáte, že on to přece tak nemyslel.

„Choval jsem se takhle, protože jsi mě k tomu vyprovokoval.“

Jediná věc, nad čím máme v životě kontrolu, jsou naše vlastní reakce. Pokud byl na Vás někdo agresivní, nenesete za to zodpovědnost, a to i kdybyste byli sebevíc otravní. Dospělí zdraví lidé se musí umět ovládat.

A dost!

Jak se gaslightingu bránit? Buďte racionální, nenechte se vyprovokovat k pocitu viny a věřte si. Reagujte s rozmyslem a bez emocionální investice. Povězte gaslighterovi, že si pamatujete věci jinak a nehodláte o tom už diskutovat. Pokud vás například partner obviňuje z přecitlivělosti, můžete odvětit: „Reaguji stejně, jako by reagoval každý, kdyby ses k němu takto choval.“

Když už si vážně nejste jistí, co je pravda a co ne, zálohujte si vaši komunikaci nebo si z ní alespoň dělejte poznámky. Ideálně trvejte na tom, abyste s manipulátorem řešili věci jenom psanou formou. Budete tak mít hmatatelný důkaz nejen pro sebe, můžete s tím manipulátora v budoucnu konfrontovat.

Pokud by opravdu nic nezabralo, odstraňte toxického člověka ze svého života anebo s ním omezte kontakt na zdvořilé minimum. Lidé, kteří vám působí víc utrpení než potěšení, do vašeho života nepatří – zbavte se jich. Vaše duševní zdraví za to stojí.