Jsme zaplaveni romantickými filmy, reklamami a příspěvky na sociálních sítích, kde nám pohádkové žádosti o ruku, dokonalé svatby a exotické svatební cesty servírují dnes a denně. Tohle všechno v nás zanechává představu, že taková by měla být láska. Dokonalá jako v pohádkách, kde na každého dobrého člověka čeká šťastný život a láska až do smrti. Kde nic jako rozvod, hádky nebo výčitky neexistuje.
Není proto divu, že v porovnání s tím vším, co vidíme na obrazovkách a displejích telefonů, se naše životy a vztahy mohou zdát nevýrazné, nedokonalé a osamělé. Společenský tlak může vést i k tomu, že na naše partnery klademe nerealistická očekávání. Problém však často není v nich ani v nás, ale v meřítcích, která k hodnocení používáme.
Klíč ke štěstí máme v sobě
Je snadné žít ve zidealizované představě, že jakmile najdeme dokonalý protějšek, naše osamělost se rozplyne a my budeme navždy už šťastní, milovaní a v bezpečí. Podle Ruth Bettelheimové, psycholožky a párové terapeutky, je však klíčem k nalezení ideálního partnera uvědomění si, že štěstí nemůžeme hledat venku, ale uvnitř nás samých. Musíme se obrátit k našemu nitru a zaměřit se na rozvíjení vlastních schopností, abychom věděli, jak vytvářet intimní pouta a udržovat vzájemně uspokojivé vztahy.
Čím víc očekáváme, že náš život bude odrážet nereálné představy, tím méně budeme schopni rozšifrovat, co se nás opakovaná selhání snaží naučit.
S těmito dovednostmi se nikdo nenarodí. Je proto normální, že během prvních pokusů o navázání romantického vztahu si počínáme jako batolata, která se pokouší chodit nebo mluvit. A stejně jako oni si musíme projít bolestivou cestou plnou pádů a omylů. Postupně se ale zlepšujeme, získáváme zkušenosti a to, co kdysi představovalo nepřekonatelnou výzvu, se nakonec stane naší přirozeností.
Vstát a zkusit to znovu
Neměli bychom být na sebe přísní, když vztah skončí, a stejně jako bychom poskytli laskavost a povzbuzení malému dítěti, které upadne, když se učí chodit, měli bychom být stejně chápaví i k sobě samým. Na cestě k lásce se někdy ocitneme v slzách rozpláclí na zemi, ale je důležité najít odvahu vstát a zkusit to znovu.
Jediným možným způsobem, jak získat vhled do nás samotných, do našich vztahových potřeb, a jak se naučit o vztahy pečovat, je praxe a opakování. Mnoho z nás nenávidí větu: „Chybami se člověk učí!“ Ale v tomto případě je tomu opravdu tak. Potřebujeme zažít nepovedená rande, bolestivé rozchody, hádky a nedorozumění, abychom se z nich poučili a mohli zažívat i úspěšné vztahy.
Někdy to může být těžké, když zažíváme zklamání a neúspěchy stále dokola, a nevíme, co děláme špatně. Není to věc, kterou se můžeme dozvědět z knih, a už vůbec ne z pohádek a romantických filmů. Čím víc totiž očekáváme, že náš život bude odrážet tyto nereálné představy, tím méně budeme schopni rozšifrovat, co se nás opakovaná selhání snaží naučit.
Sabotujeme potenciál lásky
Strach z neúspěchu má obecně tendenci zpomalovat nás ve vývoji a ve zlepšování se. Týká se to proto i lásky a partnerských vztahů. Pokud nedokážeme snést riziko, že o lásku můžeme přijít, možná si ani nedovolíme se hluboce zamilovat. Nebo budeme milovat, ale po celou dobu se budeme bát konfliktů, žárlit a dusit v sobě to, co se nám nelíbí, ve snaze zachovat vztah za každou cenu. Vyhýbat se riziku znamená i vyhýbat se blízkosti.
Neúspěšný vztah není ten, co skončí, ale ten, co přetrvává déle, než by měl, a způsobuje, že zúčastněné osoby nejsou šťastné ve svém životě a pociťují k sobě navzájem zášť.
„Hluboce milovat je jako skákat z tisícimetrového útesu – opak bezpečí. Bez tohoto skoku nedosáhneme toho, o co usilujeme. Pocit, že jsme skutečně milovaní, se dostaví pouze tehdy, když lásku z celého srdce dáváme i přijímáme,“ říká Bettelheimová.
Redefinujte úspěch
V souvislosti s reálnými poznatky o vztazích musíme nově definovat, co v lásce znamená úspěch a neúspěch. Místo toho, abychom za neúspěšný vztah považovali ten, který skončí, měli bychom změnit naši perspektivu a považovat za úspěch takový vztah, který alespoň na chvíli učinil nás i partnera šťastnějšími a po rozchodu si z něj něco odnášíme. Pokud čas s daným člověkem posílil naše schopnosti být lepším partnerem a poskytl nám cenné životní zkušenosti, znamená to, že byl úspěšný.
Neúspěšný vztah není ten, co skončí, ale ten, co přetrvává déle, než by měl, a způsobuje, že zúčastněné osoby nejsou šťastné ve svém životě a pociťují k sobě navzájem zášť.
Přátelský rozchod je možné považovat za velmi úspěšný konec vztahu, ale to, že spolu zůstaneme ze zvyku nebo ze strachu navzdory všem neslučitelnostem, osamělosti a trápení, je neúspěch.
Výhody rozchodu
Rozejít se, když jsme kromě partnerů zároveň i rodiče, je těžké. Podle Bettelheimové ale může být i pro děti a jejich budoucí vztahy dobré, když jim ukážeme, že ukončit nešťastný vztah může být pro obě strany velmi prospěšné. Samozřejmě je ale důležité, aby po rozchodu či rozvodu nebyly děti svědky přehlídky krátkodobých partnerů.
Každý se s rozchodem potřebujeme vyrovnat jinak, ale být nějakou dobou single není nic špatného a neměli bychom se za to stydět nebo se cítit méněcenní. Čas o samotě může být cennou a nezbytnou etapou, která nás připraví pro opakované zkoumání lásky.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Psychology Today
