Slyšeli jste někdy v hlavě ten hlas, který vám říká, že nesmíte jíst po osmé večer? Že si můžete dát jen jeden dezert denně? Že s obědem musíte počkat do poledne nebo že ke každému jídlu musíte sníst i zeleninu? Jakkoliv přesvědčivě mohou tyto myšlenky znít, zejména v naší na hubnutí zaměřené společnosti tato striktní pravidla pocházejí od takzvané potravinové policie. A nejsou ani užitečná, ani přesná. Pro server Well+Good o tom píše autorka Ashley Broadwaterová.
Potravinová policie může vypadat například tak, že řešíte, co jíte nebo na co máte chuť, máte pocit, že něco „nemůžete“ jíst, protože je to „špatné“, nebo si říkáte, že můžete jíst jen v určitou dobu. Může vás kontrolovat zvenčí v podobě člověka, který vaše stravovací návyky komentuje, ale také může být hlasem ve vaší hlavě.
Pokud na vás v jídelním lístku mrknou těstoviny, ale hlas v hlavě vám říká, že byste si místo nich měli dát salát, je to potravinová policie. Pokud máte hodinu po snídani hlad, ale říkáte si, že byste s dalším jídlem měli počkat do oběda, je to potravinová policie.
S vědomím toho, že tento kontrolující přístup není zdravý, vytvořily nutriční poradkyně Evelyn Triboleová a Elyse Reschová koncept takzvaného intuitivního stravování. Jde v podstatě o to, že nasloucháte potřebám a signálům svého těla, důvěřujete mu a na rady potravinové policie nedbáte. Tato metoda je podložená i vědecky. Jak se ale postavit potravinové policii v naší kultuře, kde je oslavováno hubnutí? Serveru Well+Good na to odpověděli registrovaní dietologové.
Sledujte potravinovou policii
Potravinová policie se k vám může plížit velmi nenápadně. Podle dietoložky Christine Byrneové, která se specializuje na poruchy příjmu potravy, znamená potravinová policie „všechny myšlenky ve vaší hlavě, které vás odvádějí od vašich vnitřních signálů a chutí“. „Pokud na vás v jídelním lístku mrknou těstoviny, ale hlas v hlavě vám říká, že byste si místo nich měli dát salát, je to potravinová policie. Pokud máte hodinu po snídani hlad, ale říkáte si, že byste s dalším jídlem měli počkat do oběda, je to potravinová policie,“ říká Byrneová. Doporučuje si tyto myšlenky zapisovat, abyste je tak lépe identifikovali. Jedině pak můžete odhalit, že vám neslouží, a ozdravit svůj vztah k jídlu, protože se naučíte svému tělu více důvěřovat. Pamatujte: Vaše tělo ví, co potřebuje, a řekne vám to.
Jídlo není „špatné“
Kultura stravování nám ráda říká, že jablko je „dobré“ a zákusek „špatný“. Může také podněcovat strach a zajít tak daleko, že tvrdí, že jsme „dobří“ nebo „špatní“ jen v závislosti na tom, co jíme. A to prostě a jednoduše není pravda. „Potravinové policii se můžeme postavit tím, že si uvědomíme, že neexistuje nic takového jako ‘dobré‘ nebo ‘špatné‘ potraviny,“ radí expertka na výživu Jillian Lampertová. „Různé potraviny poskytují různé živiny a uspokojují různé potřeby lidí,“ dodává. Naše těla koneckonců vyžadují různé druhy a množství potravin a to je v pořádku.
Inspirujte se
To, co vidíte na sociálních sítích, může mít na vaše myšlení větší vliv, než si myslíte. „Obklopte se pozitivními zprávami z médií,“ doporučuje dietoložka Supriya Lalová. „Odhlaste si odběr influencerů, kteří propagují škodlivou kulturu stravování, a naopak sledujte účty, které propagují pozitivní postoj k tělu a k jídlu,“ doplňuje.
Kultura stravování nám ráda říká, že jablko je „dobré“ a zákusek „špatný“. Může také podněcovat strach a zajít tak daleko, že tvrdí, že jsme „dobří“ nebo „špatní“ jen v závislosti na tom, co jíme. A to prostě a jednoduše není pravda.
Posedlost „zdravím“ není zdravá
Zdraví není jen o fyzickém zdraví – je také o tom duševním. A soustředění se na potravinovou policii vám bude spíš škodit. „To, co jíte, sice ovlivňuje vaše zdraví a náladu, ale dodržování rigidních pravidel a omezení může rychle přerůst v posedlost, sebetrestání a stud, což v některých případech může vést až k poruše příjmu potravy,“ varuje Lampertová. Ta pak může vést i k mnohým zdravotním problémům.
Stanovte si hranice
Možná máte přátele nebo členy rodiny, kteří drží dietu. Pokud vám jejich slova a chování ztěžují intuitivní stravování i život, možná budete muset zahájit onen nepříjemný, ale důležitý rozhovor. „Stanovte si s přáteli a rodinou hranice, jaký druh komentářů je v souvislosti s jídlem a příjmem potravy užitečný, a jaký naopak škodlivý,“ říká Lalová. Licencovaná klinická psycholožka a odbornice na poruchy příjmu potravy Cara Bohonová navrhuje použít následující formulace: „Ocenila bych, kdyby se naše rozhovory už netočily kolem jídla. Nebaví mě o tom diskutovat.“ „Každý jsme jiný a to, co funguje pro vás, nefunguje pro mě. Už se o tom nebudeme bavit.“ „Je mi nepříjemné, když o tom mluvíme. Můžeme se bavit o něčem jiném?“
Všimněte si myšlenky a nechte ji odejít
V neposlední řadě nesmíte zapomínat na soucit se sebou samým. To, že máte v hlavě hlas potravinové policie, neznamená, že se nesnažíte nebo že jste „špatný“ člověk. „Cílem intuitivního stravování, zejména na začátku, není nutně to, abyste už nikdy neměli myšlenky na potravinovou policii. Všichni žijeme v dietní kultuře, takže jsme jimi neustále obklopeni,“ podotýká Byrneová. Místo toho, abyste se odsuzovali, doporučuje Byrneová pojmenovat myšlenku tak, jak je – jako neužitečnou potravinovou policii – a nechat ji odeznít. „Můžete si ji představit jako mrak, který vám pomalu přechází nad hlavou, dokud nezmizí z dohledu,“ nastiňuje. Vyzývat potravinovou policii nakonec znamená ctít a respektovat své tělo, které toho pro vás tolik dělá.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Wellandgood.com