Dvě kamarádky Petra a Pavla probírají v kavárně svoje zkušenosti se sexismem. Petra se identifikuje jako intersekcionální feministka 4. vlny, Pavla jako konsenzuální normcore. Petra právě zjistila, že její arogantní kolega, který dělá stejnou práci stejně dlouho jako ona, má o 10 procent vyšší plat. „Je to kretén a určitě má malý péro,“ řekne zamyšleně Pavla. „No jo, to jsou přesně ti týpci, co si musí něco vynahrazovat,“ odtuší sarkasticky Petra. „Sice se baví o tom, jak je Ewa Farna tlustá, a přitom jim samotným přetékají špeky přes o dvě čísla menší džíny.“ V kavárně poznámku zaslechl mladík od vedlejšího stolu. Zčervenal, zatáhl břicho a tiše si povzdychl. Připomnělo mu to, že má 5 kilo navíc.
Chlapi přece nepláčou
Když zadáte do googlu výrazy jako body positivity a body image, v 90 % se obsah týká žen. Jaké to má důsledky na mužskou psychiku? Chlapci stejně jako dívky začnou řešit svůj vzhled už kolem 7 let. Koukají se na pohádky se Supermanem a Barbarem Conanem a touží být jako oni. Pokud se odchylují od „normálu“ (jsou nejmenší ze třídy, mají nadváhu nebo, nedej bože, velký nos) setkávají se s hnusnými poznámkami a se šikanou.
Narušenou sebedůvěru si mohou odnést až do dospělosti, přitom u mužů je méně pravděpodobné než u žen, že se svými úzkostmi někomu svěří, budou je řešit a vyhledají psychickou pomoc – je to důsledek sexismu, který nejlépe vystihuje název českého filmu Chlapi přece nepláčou. Ti muži, kteří se o svých problémech nakonec promluvit odváží, se setkávají s nepochopením nebo s výsměchem a dostává se jim doporučení, ať „přestanou fňukat a nechají si narůst koule“.
Ve srovnání se ženami se mužský vizuál tolik neřeší – žena s nadváhou je velryba, chlap s pivním panděrem sympatický pantáta. Narážky na vzhled ale mohou být stejně bolestivé pro oba. Polovina Čechů trpí nadváhou, a není se tedy co divit, že pro ně není příjemné se před partnerkou (nebo partnerem) svléknout. Přitom se už dávno přišlo na to, že poruchy příjmu potravy nejsou jen ženská doména.
Ideální mužské tělo má podle patriarchálního diktátu splňovat celou řadu parametrů. Musíte být urostlí a mít dlouhý, objemný a dokonale funkční penis. Malé přirození je zdrojem sebenenávisti a jeho akceptování je tabu. Podobně nepřípustná je také gynekomastie (zvětšené prsní žlázy), akné v obličeji, plešatění, malé ruce, široké boky, málo chlupatá hruď, příliš chlupatá hruď, řídké vousy a milion dalších věcí.
Mnozí muži tak v zrcadle stále vidí slabého chudáka, přestože jsou v přirozeně zdravé formě. Počet zákroků plastické chirurgie u mužů (liposukce, operace nosu, odstranění gynekomastie, lifting obličeje a pokusy o zvětšení penisu) se za poslední desítky let zvýšily několikanásobně. Nešťastní muži dnes utrácejí spoustu peněz za zázračné doplňky stravy, pěstují si závislost na steroidech a kupují si SUV auta na operativní leasing jako poziční statky. Stejně jako ženy je mnoho mužů přesvědčeno, že pokud se jim podaří přiblížit svoje tělo ideálu, zvýší se jim společenský status, budou úspěšnější, budou více přijímáni a milováni svými blízkými.
Muži pod palbou
Následkem nespokojenosti s vlastním tělem je narušená sebedůvěra, deprese, sebedestruktivní chování a sklony k závislostem. U dospívajících toxická kultura svalovců přispívá i k agresivním tendencím a nenávisti vůči druhému pohlaví – například u incelů, kteří si mnohokrát prošli bolestným odmítnutím. V roce 2014 vyšla studie, která naznačuje, že stud za svoje tělo je u mužů přehlíženým faktorem, který podporuje sklony k sexuální agresi.
„Body - shaming je podpásovka, kterou si nezaslouží ani váš největší nepřítel.“
To, že muže někdo v minulosti urazil za malé přirození, sice není omluva za predátorské chování, ale můžeme alespoň pochopit, proč v něm takové zlo vzniklo. Za každým tyranem a predátorem se skrývá trauma. Pokud je muž výsměchu za malé přirození vystaven v mladém věku, je pravděpodobné, že to do jisté míry bude tvarovat jeho osobnost.
Nerealistický ideál muže je všudypřítomný v hollywoodských filmech, pohádkách, a dokonce i třeba v hračkářství. Pokud je herec malého vzrůstu, je film natočený tak, aby to nebylo vidět. Když Jason Momoa přibral pár kilo, bylo velké haló z toho, že začíná mít „dad bod“(tělo tatíka). Hlavní hrdina prakticky nikdy není oplácaný nebo naopak hubený a křehký, pokud to není záporný hrdina nebo komická postava.
DC a marvelovští superhrdinové sice mají spoustu jiných kvalit, ale jejich vyrýsované sixpacky, nepřirozeně široká ramena a ostře řezané čelisti působí na malé chlapce toxicky. Módní průmysl nastavuje nerealisticky vysoké standardy, přestože ideál muže tolik nepodléhá trendům jako ten ženský. Plus – size fashion se soustředí pouze na ženy – u mužů se tomu neříká „plus size“, ale jednoduše XXXL a je to bráno za normu.
Další hřebíček do rakve zatloukají sociální sítě. Nejen známí influenceři postují digitálně upravené fotky a fotí se jen z extrémně lichotivých úhlů – další z důvodů, proč muži svoje tělo vnímají jako vadné. Dokonalý vzhled přitom vyžaduje obrovské úsilí, posilovna dvakrát týdně nestačí. Paradoxem je, že když se muži přiznají, kolik do svého vzhledu investují, dostanou pejorativní nálepku narcise nebo metrosexála (či lumbersexuála, pornosexuála, neusexuála nebo jakéhokoliv dalšího sexuála – módních kategorizujících výrazů je nepřeberné množství). Je ostuda se ke své snaze vypadat dobře přiznat, jinak vám hrozí výsměch stejně, jako kdybyste zůstali tlustí. Musíte prostě vypadat dobře a navíc je potřeba vzbuzovat dojem, že jste pro to nemuseli hnout ani prstem.
Zůstaňme nohama na zemi
Pokud si přejeme spravedlnost pro obě pohlaví, měli bychom na body – shaming upozorňovat a podporovat svoje partnery, kamarády a hlavně syny, aby svoje tělo takové, jaké je, přijali. Neznamená to však, že bychom měli mávnout rukou nad dětskou obezitou. Pokud muži budou lépe přijímat vlastní tělo, nebudou se z puberťáků tolik stávat další incelové a třeba se i sníží počet mužských sebevražd. Nehodnoťme muže podle toho, jak moc naplňují ideály maskulinity, stejně jako bychom neměli soudit ženy podle jejich věku a konfekční velikosti.
Podpora realistického vnímání těla mužů směrem ke zdraví, nikoliv ke kultu superhrdinů nám pomůže vychovat vyrovnané, sebevědomé a respektující muže. Zdálo by se, že šovinističtí muži si výsměch zaslouží, ale podobnými řečmi akorát dotyční přispívají k sexistickým prasárnám ve společnosti. Body - shaming je podpásovka, kterou si nezaslouží ani váš největší nepřítel.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Autorský článek
