Všichni vykonávají potřebu v bazénu. Tedy alespoň to tvrdí dobře informovaní vědci, kteří studují bezpečnost veřejných chlorovaných koupališť. (Fuj!) Vy to samozřejmě neděláte, ale problém je to tak či tak. Výzkumníci totiž zjistili, že když moč reaguje s chlorem, vznikají chemikálie, které jsou pro člověka nebezpečné.
Vy to samozřejmě v bazénu neděláte, ale problém je to tak či tak. Jeden člověk by nevadil, ale oni to dělají všichni.
Jakmile ucítíte tu dezinfekční vůni chlóru, víte, že jste v bezpečí a všechny bakterie zhynou jako v groteskních reklamách na čisticí prostředky. Jenže síle chemikálií se nevyplácí slepě důvěřovat. Chlor totiž reaguje s některými složkami moči a vzniklé látky mohou způsobovat dýchací obtíže, astma a jsou velmi dráždivé. Mysleli jste si, že za to, že máte po plavání červené oči, může chlor? Omyl, je to vina chlorodusíku.
Hodina chemie
„Kdyby si v bazénu ulevil jeden člověk, tak by to samozřejmě problém nebyl,“ tvrdí Ernest Blatchley, environmentální inženýr z univerzity Purdue. „Máme však důkazy, že koncentrace je v některých případech tak velká, že může být škodlivá pro lidské zdraví.“
Reklama
Dejme si teď takovou letmou hodinu chemie. Moč je tvořena různými látkami, které mohou reagovat s chlorem. Největší hrozbu však představuje kyselina močová a hrst aminokyselin – díky těmto složkám se ve vodě může tvořit trichloramin (chlorid dusitý) a chlorkyan (chlorid kyanu). Chlorodusík je olejovitá žlutá a štiplavě páchnoucí anorganická sloučenina. Pokud jde o chlorkyan, koho zajímá, jak vypadá! Hlavní je, že je vysoce toxický. Způsobuje podrážděnost, bolesti v krku, kašel, zvracení, křeče a v opravdu extrémních případech i paralýzu a smrt – ovšem abychom nepřeháněli, to byste se museli koupat v bazénu plném jen této chemikálie. Každopádně faktem je, že se kdysi uvažovalo o jeho použití jako chemické zbraně.
Problém by nevyřešilo ani více chlóru. Logicky čím víc této chemikálie, tím větší možnost reakce.
Kdy zůstat na suchu?
Problém tkví v tom, že je velmi obtížné určit, jak moc koncentrované tyto chemikálie na koupališti jsou, a závisí to na mnoha faktorech, jako například: kolik lidí je v bazénu, kdy byl naposledy vyčištěn, jaká je cirkulace vody… Množství trichloraminu může být (i když není) měřeno, ale u chlorkyanu už je to složitější. Jde o velmi dynamickou sloučeninu, která se vytváří stejně rychle, jako se zase rozpadá. Blatchley uvádí, že u většiny bazénů nepřesáhne hladina těchto chemikálií nebezpečnou mez, ale může nastat situace, kdy je to pravděpodobné, například když si přijde zaplavat hodně lidí najednou.
A jaké je řešení? Zdá se jednoduché: nemočit do bazénu. Ovšem provedení rozhodně není prosté, spíš „prostatické“ :). Tohoto zlozvyku se nějak nemůžeme zbavit a přitom škodí nám i lidem v našem okolí podobně jako cigarety. Začneme to tedy psát i na dlaždičky? To, že někdy vykonal potřebu do bazénu, už přiznal i samotný Michael Phelps. Takže si z něj v tomto směru prosím neberte příklad.
foto: Shutterstock, zdroj: Popular Science
