Možná to znáte. Při hádce, kdy se snažíte rozumně obhájit svůj názor, si váš partner „mele svou“ a na faktické argumenty nedbá. Psychologové mají pro tento jev zvláštní označení, jedná se o tzv. potvrzující efekt neboli zkreslení, kdy svým chováním vlastně popíráme realitu. Proč? Chceme věřit jen těm informacím, které potvrzují to, co si myslíme, a ostatní jednoduše vypouštíme.
V 70. letech byla na Stanfordské univerzitě provedena studie, která měla za úkol odhalit, jak flexibilní jsou lidé, co se týče změn jejich názorů a přesvědčení. Ve výzkumu byli vysokoškolští studenti rozděleni do dvou skupin, kterým byly ve zkratce dány dvě rozdílné informace. První, že dobrý hasič má mít negativní postoj k riziku, ve druhém případě byl tvrzen pravý opak, tedy že správný hasič má být schopen riziko podstoupit.
Kouzlo prvotní informace
Poté bylo účastníkům řečeno, že informace, které dostali, byly nepravdivé. Následně měli všichni vyjádřit svůj vlastní názor, jak by dobrý hasič reagoval při velkém riziku. Studenti, kteří měli původně k dispozici první informaci, věřili, že dobrý hasič by riskovat příliš neměl.
Naopak druhá skupina se shodla na tom, že správný hasič by riziko podstoupit měl. Prvotní informace tedy výrazně ovlivnily názory studentů, přestože věděli, že byly klamné. Tento výzkum jako jeden z mnoha potvrzuje šokující pravdu: nezáleží na tom, jak jsou lidé inteligentní, je pro ně těžké změnit původní mínění.
Člověk má tendenci trvat na svém původním názoru, a to i tehdy, kdy si není jistý.
Potvrzující zkreslení
Proč jsou racionální lidské bytosti v podobných situacích tak iracionální? V knize The Enigma of Reason se snaží na tuto otázku nalézt odpověď vědci Dan Sperber a Hugo Mercier. Autoři přisuzují inklinaci tvořit si předpojaté názory našemu evolučnímu vývoji. Jakožto individualitám nám přijde obtížné spolupracovat. A podle autorů nebyl náš rozum vyvinut, abychom uzavírali logické závěry, ale aby nám socializaci s ostatními usnadnil.
A tak, přestože naše mysl touží po pravdě, nakonec nás od ní odvádí. Naše tendence věřit tomu, čemu věřit chceme, se nazývá „potvrzující zkreslení“ a je vysvětlována myšlením ve stylu „přání je otcem myšlenky“. Tento jev způsobuje, že pouze selektujeme informace, díky kterým se cítíme dobře, a ignorujeme ty, které by mohly náš názor změnit.
Efekt zpětné ráže
Ve studii z roku 2002 bylo zjištěno, že účastníci, kteří obdrželi negativní materiály o jimi preferovaném politickém kandidátovi, byli na konci experimentu ještě více přesvědčeni o správnosti jej volit. Tento jev, který s potvrzujícím zkreslením souvisí, způsobuje, že pokud jsme konfrontováni s důkazy, které nejsou v souladu s našimi názory, máme tendenci na svém původním mínění ještě více lpět. Říká se tomu efekt zpětné ráže.
Navíc pokud máme na určitou věc pohled, kterému bezmezně věříme, automaticky vyhledáváme informace, které naše stanovisko potvrzují. Příkladem může být výzkum provedený v roce 2008 v USA před prezidentskými volbami. Americko-litevský výzkumník Valdis Krebs zjistil, že podporovatelé Obamy měli tendenci nakupovat knihy, které tohoto politika ukazovaly v pozitivním světle, přičemž jeho odpůrci naopak vyhledávali takové, které jej představovaly negativně.
Tato evoluční „chyba“ fungovala v minulosti, kdy lidé žili v malých skupinách lovců a sběračů. Pro naše předchůdce bylo logické uvažování jednoduše nemoderní. Bylo spíše důležité mít pravdu, aby byl zachován sociální status. Moderní doba je však odlišná. Jsme obklopeni falešnými zprávami a vzájemně si odporujícími informacemi. Samozřejmě naše kapacita mysli nemůže držet krok s rychle se vyvíjejícím světem, a proto není překvapivé, že nás tak často klame.
foto: Rebelcircus.com, zdroj: Varsity
