Před lety pracoval Václav Krejčík na svém vysportovaném těle, v roce 1993 se stále mistrem republiky ve sportovním aerobiku. Poté aerobik opustil, vstoupil do světa ásán a dnes je mimo jiné lektorem jedné z nejklidnějších a nejspirituálnějších jógových praxí vůbec. Svaly přestaly hrát roli, důležité je pro Václava zdravé tělo a mysl v harmonii.
Václavovo studio, velkoryse vybudované na půdě domu v pražské Uruguajské ulici, je tiché a intimní, přestože se hromadně trousí klienti na hodiny jógy. Bavíme se o tajemství restorativní jógy, o Václavově cestě do Indie a jeho proměně v klidného muže. Má zvláštní souhru vrásek kolem očí, které se za něj smějí, i když on sám ne. Vyučuje jógu, píše knihy, natáčí instruktážní videa, vydává časopis a stíhá procházky se svým psem.
Můžete mi vysvětlit povahu restorativní jógy?
Asi před pěti lety jsem začal se svou kamarádkou jezdit do Anglie na Donnu Farhi, což je novozélandská lektorka jógy. Vede týdenní soustředění jógy nidra, tedy jógových spánků a restorativní jógy. Celý den se zdá, že nic neděláte, přesto se večer vznášíte s lehkostí a plni energie. Měl jsem rád ashtanga jógu, power jógu, nějaké zastavení v józe mě nezajímalo. Ale jezdil jsem tam a dávalo mi to něco, co jsem nedostal nikde jinde. Principem je, že zůstáváte až dvacet minut v jedné pozici, která většinou není náročná, všechno jsou to relaxační pozice typu šavásána, balásána, leh na boku. Možná nejtěžší pozice v restorativní józe je viparita karaní, lomená svíčka s bolstrem pod pánví a nohama opřenýma ve výšce o zeď. Po třech minutách vstoupíte do nekomfortní zóny, kdy tělo začne rebelovat, mysl je otrávená, říkáte si, panebože, chci pryč. To je fáze v restorativní józe, kterou je potřeba překonat. Není to bolest ve smyslu štípání nebo píchání, ale je to takové silné nepohodlí. Když to vydržíte, ucítíte vír energie, jak putuje tělem. Zachumláte se do pozice a setrváte v ní.
V první fázi jako lektor příliš lidi neinstruuju, ale řeknu jim, aby si uvědomili tělo, srovnali se v pozici, našli v ní pohodlí. Poté jim začnu řídit dech. Od deseti k jedné a naopak počítám nádech a výdech, aby se mysl zkoncentrovala v dýchání a byla uvnitř sebe sama. Pak přichází fáze vizualizační, tedy když máme, dejme tomu, nohy na stěně ve viparitě karaní, použiju element vody jako čisticí prostředek, člověk si má představit čistící stékající vodu po nohou k zemi. Tady ještě bavíme mysl, instrukce ji mají zaujmout, aby se člověk nenudil. Být sám v tichu je totiž nejnáročnější technika.
Jak probouzíte mysl?
Je potřeba zaujmout vícero smyslů, proto používám biobachovky. Člověku vsedě rozpráším nad hlavou například bylinný parfém proti stresu, pro radost a uvolnění. Člověk vůni nasaje a chvíli je jeho mysl zaujatá vůní. Pak přichází druhá, nejdůležitější fáze restorativní jógy. Držím v rukou tibetskou mísu a pomocí gongu dávám údery. Vytvářejí se tóny, které intenzivně naladí mozek, je to ohromně příjemné. Chodím po sále a gongem vytvářím tóny u hlavy klienta, nebo mu ji položím na hrudník, rezonance s tělem je intenzivnější než v prostoru. Poslední tón tibetské mísy odnese mysl lidí pryč.
Pak je nejdůležitější fáze restorativní jógy, kterou často lidé nechápou. Je ticho, nehraje hudba, nic. V pátek večer, když lidé unavení z práce přijdou na restorativní jógu, je úžasné je sledovat. Na konci sedí, neví nic a jsou v sedmém nebi. Je to stav, kdy se člověk může dostat hlouběji k sobě. Povolí různé tenze, které si do sebe nasbíráme. Nastává fáze sdílení, lidé sedí v takovém oparu, někomu tečou slzy.
To je tedy intimní lekce.
Ano. Pro mě to je zázrak, vyčištění, vyprázdnění. Klienti popisují totéž. Kdybych mohl, cvičím jenom restorativní jógu. Lze si tím navodit stav, do jakého jsem se dostal po šesti týdnech pobytu v ášrámu v Indii. Ten klid, který jsem zažil na tréninku v Indii, kde jsem neměl žádné povinnosti. Když jsem se z Indie vrátil, málem jsem se zbláznil, moje hlava pořád toužila po onom tichu. Půl roku jsem ještě netušil, že jsem se vrátil.
Máte nějaký způsob, kterým se udržujete v harmonii?
Dělám každý den jógovu praxi doma, medituji. Ráno cvičím a deset minut dýchám pránájámu, pak jsem nastimulovaný na celý den. Večer se snažím mít 10–15 minut pro sebe na mentální očistu. Mám také loveckého psa, tak chodím každý den do lesa. Jedu do Příbrami do lesa, tam mu dvě hodiny házím míčky a to je pro mě největší meditace. Všichni vědí, že od tří nejsem v kanceláři, nikdo mi nevolá. Proto ten pes přišel do mého života.
A pak právě restorativní jóga je skvělý dobíječ. Pro večerní časy pátku je ideální. Lidé si uvědomí v tom tichu řadu věcí, na které neměli čas v týdnu. Je zajímavé pozorovat, jak jim v té nečinnosti škubají nohy, jak se dívají na hodinky. Je úžasné, že se tu nehraje na výkon.
Je možné restorativní jógu cvičit doma?
Doma to moc nefunguje. Je důležitý hlas lektora, ta milost, se kterou vás provádí, navodí atmosféru, energii, dostane vás do klidu. Vytvořím kolem klienta hnízdečko, kde se nebojí, je tam sám sebou, cítí, že začíná něco slyšet. Když mu mysl uletí, protože zaslechne něco zvenku, přivolám ho zpátky.
Zkoušel jsem restorativní jógu cvičit doma podle videa, ale nebylo to ono. Je to podobné, jako když přijdete do kostela. Taky při mši potřebujete kněze, který tam bude s vámi.
Nestane se, že lidé usnou?
Nejdřív jsem z toho měl strach, ale relaxace je činnost emocionální mozkové části, tak abych probudil klienta, musím zaujmout jeho analytiku. Takže začnu zvyšovat hlas, chodím mezi nimi, počítáme nádech a výdech, ta aktivita je vrátí zpátky. Nestalo se mi, že bych někoho nemohl probrat.
Kolik let je jóga ve vašem životě?
Patnáct. A přišla přes slovo nikdy. Když jsem před asi sedmnácti lety zvedal činky a cvičil aerobic, vyzkoušel jsem jednoho dne v Praze jógu, kde jsme seděli a hýbali zápěstím. A to když uděláte s člověkem, kterého baví tělo a zajímá se o bicepsy a tricepsy, tak se mu to moc líbit nebude. Mně se to nelíbilo a zařekl jsem se, že to už nikdy. Pak mi shodou okolností můj kolega, který žil dlouho v USA, představil jógu „for athletes“, podobnou power józe. To mě nadchlo, protože jsem byl zpocený, najednou jsem zjistil, že spoustu věcí nezvládnu, což jsem si o sobě nikdy nemyslel. Z posilovny jsem uměl kliky, ale čatarangu jsem neuměl, z toho jsem se mohl zbláznit. Bylo mi jedno, že se to jmenuje jóga, šel jsem do toho. Udělal jsem si spoustu seminářů, kurzů a od té doby jsem v tom.
Koncem minulého roku vyšla Václavu Krejčíkovi další kniha o józe. V téhle nabízí čtenářům návod, jak zahrnout každodenní cvičení jógy do života při obvyklém pracovním nasazení.
CV
Václav Krejčík
Narodil se v roce 1971 v Chrudimi, kde absolvoval sportovní ZŠ a poté gymnázium. V roce 1993 se stal mistrem republiky ve sportovním aerobiku, v roce 2003 vicemistrem světa ve fitness teamech. Je spolumajitelem Power Yoga Akademie s.r.o. Provozuje dvě jógová studia Energy, je lektorem jógy s mnoha zahraničními certifikáty a poradcem zdravého životního stylu. Píše knihy a natáčí DVD s tématikou jógy a detoxikace, vydává časopis Jóga dnes.
foto: Archiv Václava Krejčíka
