Je to takový paradox doby. Od 80. let slýcháme, že přílišné sledování televize škodí. Televize škodí stále, ale přidaly se k ní internet a sociální sítě. Podle toho, v jakém médiu se píše (či vysílá) informace o tom, co nemáme sledovat, tak se také pozná, co zrovna sledujeme. Televize je ale podle výzkumů „škodlivá“ neustále. Podle profesora psychologie Todda B. Kashdana jsou tyto výzkumy ovšem většinou povrchní a titulky jako „Televize škodí vašemu zdraví“ vlastně hloupé. Nikdo se totiž neptá, za jakým účelem televizi vlastně sledujete. Čumíte do bedny, tak je to prostě špatně.
Reklama
Kashdan tvrdí, že vědci se v těchto výzkumech neumějí ptát a čtenáři jsou zase líní je číst. Proto bývá televize prezentována jako velké špatné monstrum kazící lidské pokolení od útlého mládí až po sklonek života. Slibné sportovce mění na obézní lenochy, v dětech probouzí násilí a u stárnoucích zase přispívá k rozvoji demence.
Řada studií o televizi je přitom opepřena drsnými a efektními titulky. V říjnu 2009 vyšla například v americkém magazínu Child Development studie nazvaná Zapněte televizi a zničíte svou rodinu. V podobném duchu, jen jinými slovy, hovoří i další výzkumy. V konečném důsledku ale všechny říkají to samé: Chcete zlepšit kvalitu života? Vypněte televizi. Potřebujeme kvůli tomu takové výzkumy? Podle Todda Kashdana nikoliv.
Čtení pro asociály
Stejně jako pro zírání na televizi potřebuje člověk i při čtení takových titulků střízlivý odstup a kritické myšlení, konstatuje Kashdan. Pokud tímto odstupem a základy kritického myšlení nedisponujeme, pak se nám může brzy stát, že zanevřeme třeba i na knihy. Stačí k tomu titulky ve smyslu „Knihy jsou ďábelské! Zakažme dětem číst!“. No a podobný „headline“ pak už stačí doplnit neméně emotivním textem: „Pokud mají děti otevřenou knihu a jsou ponořeny do příběhu, tráví méně času s kamarády. Chcete, aby se z nich stali asociálové a outsideři? Pokud ne, knihu jim vezměte!“
Pokud se na televizi dívá jedinec, který jen potřebuje dobít baterky po náročném pracovním dni, co je na tom špatného?
Anebo další hrůza. „Nový výzkum prokázal, že užívání iPhonů způsobuje erektilní dysfunkci!“ Jak, co, proč? Ti odvážnější mohou číst dál. „Vědci tvrdí, že kontrola e-mailů a čtení zpráv na vašem iPhonu, zatímco partner vedle vás leží nahý, poškozuje jeho i váš sexuální výkon!“ Aha... Tak to asi jo, zvlášť když tam žádný pokus o výkon není.
Ptejme se „proč“
Pro některé zřejmé otázky typu „Škodí mobilní telefon v rukou jednoho z partnerů v posteli sexuální výkonnosti?“ zkrátka nepotřebujeme žádné studie. Potvrzují jen něco, co je naprosto zjevné. Kashdan proto tvrdí, že podstatné je umět se ptát. Co když se pár v posteli na mobilu dívá, jak si poradit s novou sexuální polohou? Co když divačka cvičí podle televize jógu? A co když čtenář na sociálních sítích objeví dávno ztraceného příbuzného?
Vědci by se tedy neměli ptát, co lidé dělají, ale zaměřit se spíš na otázku „proč“ to dělají. Pokud se na televizi dívá jedinec, který jen potřebuje dobít baterky po náročném pracovním dni, co je na tom špatného? Pokud sledování televize pomůže aktivnímu a společenskému dítěti na konci dne se uvolnit a připravit se na spánek, proč mu to zakazovat? Důvody, proč lidé televizi sledují, jsou různé. Televize může škodit, ale i pomáhat. Takže až se zase příště budete rozhodovat, jestli zapnout televizi, jestli si v deset večer zkontrolovat maily nebo jestli si přečíst článek s tím poutavým titulkem, zeptejte se nejdřív, proč to vlastně chcete dělat. A v otázce rázem najdete odpověď.
foto: Shutterstock, zdroj: PsychologyToday
