Chris Bailey je konzultant v oblasti produktivity, který se nedávno ve svém sloupku pro The New York Times zaměřil na soustředění se na práci a na to, jak se nenechat vyrušovat. Za faktory, které nás často vytrhávají z pracovního soustředění, označuje sociální sítě, neustále se hrnoucí proud zpráv a nových informací a v neposlední řadě také klábosení s kolegy. To vše vede k nesoustředěnosti a stavu mysli ne zcela vhodnému pro práci.
Reklama
Chris tvrdí, že pokud můžeme při práci povídat s kolegy nebo číst facebook, není ta práce dostatečně složitá a není jí dost. Lidé se domnívají, že pracují na hranici možností, přitom se ale více či méně věnují i jiným záležitostem. Často prokrastinují nebo se zabývají méně důležitými a nespěchajícími jednoduchými pracovními povinnostmi. Když jim toto tempo práce stačí k tomu, aby plnili povinnosti, které jim zaměstnavatel či klient zadá, zdá se být všechno v pořádku.
Na půl plynu
Jde vlastně o vrozené lidské chování, když to jde, pracujeme na půl plynu. Někteří lidé i přesto, že je vlastně všechno v pořádku, touží po tom, aby se dostali dál. Bez toho, abyste pracovali více a aby úkoly byly složitější, toho lze dosáhnout jen těžko.
Když naše dovednosti značně překračují požadavky naší práce, nudíme se.
Komplexní úkoly vyžadují více naší „provozní paměti“ a pozornosti, což znamená, že zbývá méně mentální kapacity pro sociální sítě a podobně. Ponořit se do práce není tak jednoduché, jak si mnozí myslí. Dokončení složitějšího úkolu (třeba i na hranici možností) je výzvou a zrovna tou vítanou příležitostí věnovat se práci naplno, bez rozptylování. Když naše dovednosti značně překračují požadavky naší práce, nudíme se. To je případ rutinní práce, prováděné několik hodin denně. A naopak, když požadavky na práci přesahují naše dovednosti, přichází strach a úzkost.
Hyperfokus
Pochopení úrovně našich schopností a její zkombinování s prací, kterou provádíme, je pro spokojenost v profesním životě klíčovou záležitostí. Čím více se blížíte hranici svých možností, tím pravděpodobněji dosáhnete optimálního stavu soustředění na práci, potřeba rozptýlení a využití zbývající myšlenkové kapacity zmizí. Větší zaujetí prací znamení větší produktivitu, to je bez debat. Odborníci mluví o stavu nazývaném „hyperfokus“ – jde o režim, ve kterém jeden vybraný úkol zaujímá celou vaši pozornost.
Za hodinu práce ve stavu „hyperfokusu“ – maximálního soustředění – zvládneme to, co za půlden nesoustředěné práce
Kromě složitosti úkolů je důležité zhodnotit si i samotné množství práce. Když jí máte málo (nebo si jí málo naplánujete), opět budete mít čas na aktivity, které vás ruší a rozptylují. S tím se dá bojovat i tradičními prostředky, například vypnete telefon a internet, nebo jdete pracovat do místnosti, kde kromě vás není nikdo, s kým byste mohli klábosit. Jakmile se zbavíme rozptýlení, nezbude nic jiného, než se věnovat práci. Jedna hodina práce ve zmíněném stavu „hyperfokusu“ může nahradit celý půlden práce provázené rozptylováním se aplikacemi, zpravodajstvím či debatami s kolegy.
foto: Shutterstock, zdroj: New York Times
