Je zajímavé, že hodně slavných hudebních skladatelů mělo problém se sluchem, například Bedřich Smetana, Ludwig van Beethoven či Gabriel Fauré. Překonali ztrátu sluchu a skládali dál. Ovšem aby malíř špatně viděl, přesto maloval, a dokonce byl slavný? To si asi těžko představíme. Přesto je špatný zrak spojen s mnoha slavnými jmény malířů.
Reklama
Pravda, žádný z těchto slavných malířů nebyl slepý, ale problémy se zrakem by je dnes spolehlivě dovedly do ordinace očního lékaře. Analýza jejich děl pochopitelně nemůže nahradit řádné vyšetření očařem, ale to pohříchu mnoho let po jejich smrti není možné. Ovšem nemusí to být jen rozbor toho, co namalovali.
V případě renesančního všeuměla Leonarda da Vinciho vycházeli odborníci spíš z jeho autoportrétů. Tedy celkem ze šesti uměleckých děl, na kterých je podle znalců zachycen sám da Vinci. Jde konkrétně o dvě sochy, dvě kresby a dvě olejomalby, mezi nimiž je i obraz Salvator Mundi, jenž se letos stal nejdražším veřejně vydraženým obrazem na světě, když jeho aukce v New Yorku vynesla 450,3 milionu dolarů.
Tři rozměry do dvou
Právě ten zřejmě inspiroval neurologa Christophera Tylera z City University of London, aby blíže prozkoumal posazení očí renesančního umělce. Postupoval prakticky stejně, jako to dělá optometrista, když proměřuje zrak, aby mohl přizpůsobit měřenému jeho brýle. Použil k tomu nejen výše uvedené dílo, ale i například kresbu takzvaného Vitruviánského muže nebo sochu Davida od Leonardova učitele jménem Andrea del Verrocchio, který do bronzu ztvárnil svého nadaného žáka. Christopher Tyler zjistil u Leonarda da Vinciho strabismus, tedy lidově řečeno to, že slavný umělec šilhal.
Pokud se osoba s takzvanou přerušovanou exotropií soustředí, vidí normálně trojrozměrně.
V tomto konkrétním případě se jedná o exotropii, tedy poruchu, při níž se jedna z očních bulv stáčí mírně směrem ven mimo osu pohledu. Co to pro výtvarného umělce znamená? Neurolog Tyler se domnívá, že to byla svým způsobem pro da Vinciho výhoda. „Malíř převádí trojrozměrný svět na dvourozměrné plátno.
To není snadné, protože každé oko vidí objekt jinak – jedno mírně zleva, druhé mírně zprava. Proto také hodně umělců přivírá jedno oko, aby viděli malovaný předmět ve dvou rozměrech, nikoli prostorově,“ říká Christopher Tyler. Podle něj ovšem měl pravděpodobně da Vinci svůj oční handicap pod kontrolou. „Pokud se osoba s takzvanou přerušovanou exotropií soustředí, vidí normálně trojrozměrně,“ přibližuje tuto možnost vědec. „Pokud se nesoustředí nebo má už oči unavené, může se oční bulva opět odchýlit.“
El Grecův astigmatismus
Problémy s viděním zřejmě ovlivnily i tvorbu jiného velikána mezi malíři, a to umělce zvaného El Greco. Jeho obrazy jakoby předběhly svou dobu o dobrých tři sta padesát let. Malíř se narodil někdy kolem roku 1541 na Krétě jako Doménikos Theotokópulos. V klášterech na svém rodném ostrově se naučil malovat ikony, ovšem to mu nestačilo a vydal se na Apeninský poloostrov. Byl velice ambiciózním žákem Tiziana v Benátkách, poté odjel do Říma a nakonec do Španělska, kde získal své umělecké jméno. El Greco znamená španělsky Řek. Ve Španělsku se mu v začátcích dařilo, ale nakonec odmítal v tvrdě katolické zemi náboženská témata a pohněval si i samotného krále.
Postavy, jež El Greco maloval, jsou nezvykle protáhlé, mají delší těla než nohy, často jakoby nestojí na pevné zemi.
Proč se El Grekovy obrazy tak vymykaly tehdejšímu chápání? Nebyl sice odmítnut zcela, dál dostával zakázky, ale dál maloval po svém. Nicméně další staletí na něj téměř zapomněla. Až koncem 19. století kritici začali srovnávat díla El Greca malíře s tím, co vytvořil například Paul Cézanne. Otázka, proč byla taková, jaká byla, však nenechávala spát nikoho. Obrazy opět zaujaly i oční lékaře. Podle nich trpěl El Greco astigmatismem, což je oční vada, způsobující nepřesné zaostření světla na sítnici. To znamená, že se viděné projeví jako různě velké a zakřivené plošky. Tím byly samozřejmě ovlivněny i proporce na jeho obrazech.
Na obrazech, kde malíř zobrazil sám sebe, pak odborníci rozeznávají také strabismus (šilhavost, jak už víme) na pravém oku. Zde je tedy původ onoho zvláštního podání, které španělské katolické prostředí až na krále kupodivu docela přijalo. Postavy, jež El Greco maloval, jsou nezvykle protáhlé, mají delší těla než nohy, často jakoby nestojí na pevné zemi, tvar je jim dán v jakési zkratce, barevnost vypouští jemné tóny, na pozadí šedomodré a hnědé planou plochy jasných barev, což kritikům připomíná právě fauvisty.
Van Goghovy začátky
Slavný Vincent Willem van Gogh, který namaloval za svého života přes devět set obrazů a prodal jeden jediný, byl protkán různými neduhy v různých obdobích skrz na skrz. Schizofrenie, epilepsie, maniodepresivní psychóza, úžeh, chronická otrava náprstníkem, alkoholismus, avitaminóza a následně i zánět parodontu, závislost na kofeinu, otrava thujonem, úzkostné stavy, syfilis, kapavka, otrava olovem, Meniérův syndrom – to je jako seznam chorob u pacientů velkého oddělení jedné nemocnice.
Vyšší dávky náprstníku působí na barevné vidění – ovlivňují podání modré a žluté.
Špatný zrak byl jen jedním ze zdravotních problémů Van Gogha. A možná proto byly jeho obrazy tak dobré.
Malířova životospráva by každopádně vyděsila každého dietologa – pil hodně alkoholu a kávy, jedl jen málo a kouřil. Výsledkem tedy byla i podvýživa. V noci se probouzel strachy a občas míval halucinace. Lékaři mu předepisovali bromid nebo náprstník, který měl působit proti záchvatům. Tento fakt odborníci vyvozují z pozdějších van Goghových obrazů, které jsou nápadné sytou modrou a žlutou barvou, jasné hvězdy na nebi pak na jeho obrazech mají kolem sebe zářící kola. Právě vyšší dávky náprstníku působí na barevné vidění – ovlivňují podání modré a žluté. Navíc malíř trpěl bolestmi hlavy. To mohl způsobit rovněž glaukom, zelený zákal. Jeho akutní forma se projevuje viděním zářících kruhů kolem světelného zdroje, což je například skvěle vidět na obraze Hvězdná noc, který namaloval rok před smrtí.
.................
El Greco
Portrét šlechtice s rukou na hrudi
Portrét starého muže je považován za autoportrét
Umučení sv. Maura
Pohled na Toledo jako pokus o kubistickou krajinu a la Paul Cézanne
zdroj: ScienceNews