Aukční dům Christie’s, založený v roce 1766, servíroval na konci loňského roku největší lahůdku ve své historii. V jeho newyorské pobočce na Park Avenue se vydražil obraz Salvator mundi (Spasitel světa) italského renesančního génia Leonarda da Vinciho. Kupec vysázel 450 milionů dolarů čili nějakých 9 miliard korun.
Vypadá jako bratr Mony Lisy. Stejný upřený pohled, záhadný výraz. Bratr, nebo sestra? Podle názvu namaloval Leonardo Ježíše, ovšem nejen jeho dlouhé lokny, ale hlavně ty jemné tahy v obličeji jakoby Spasiteli dávaly ženskou podobu. Musím říct, že když jsem viděl obraz poprvé jako reprodukci ve Financial Times loni v létě, nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Je nádherný. A zároveň tak podivný.
Reklama
Svět řeší dnes s pozoruhodnou intenzitou otázku sexuální orientace na osoby stejného pohlaví, ale také samotnou změnu pohlaví, případě pohlavní nevyhraněnost. A právě teď, po stovkách let v zapomnění, se vynořilo toto dílo, které největší postavu našich dějin vykresluje poněkud androgynním způsobem.
Odsunutý Picasso
Zatím nejdražším obrazem, který zde byl prodán, byly Ženy z Alžíru (Les femmes d’Alger – Version) od španělského malíře Pabla Picassa z roku 1955. Obraz přišel na 179,4 milionu dolarů včetně poplatků. Přede dvěma lety se tak tento olej stal nejdražším obrazem na světě, který byl prodán v aukci. Teď se žebříček změnil. Důvodů je hned několik.
Leonardo da Vinci (1452-1519) za svůj život namaloval jen asi dvacet obrazů, přičemž do dnešních dnů se jich dochovalo patnáct. Navíc je tento portrét Krista v modrém oděvu, jak žehná pravicí s překříženými prsty a v levé ruce drží křišťálovou kouli, jeden z mála, který da Vinci opravdu dokončil. Zároveň kresba zůstala kompletní. Například slavná Mona Lisa, na jejímž portrétu umělec pracoval přes čtyři roky, přišla v průběhu věků údajně o dva sloupy terasy, které ji měly rámovat. Kunsthistorikové také soudí, že Leonardo da Vinci Monu Lisu jako mnoho dalších děl prodal vlastně nedokončenou.
Současná podoba obrazu Salvator mundi
Cesta jednoho obrazu
Obraz Salvator mundi Leonardo da Vinci zřejmě namaloval někdy kolem roku 1500, kdy v Itálii bojoval o Milánské vévodství francouzský král Ludvík XII. Tomu pak malíř, který původně pracoval pro zdejšího vévodu Ludovica il Moro z rodu Sforzů, svůj obraz prodal. Nejstarší historie díla se ztrácí v mlhách, ale není důvod si myslet, že by se Ludvík XII. a později jeho nástupce František I., velký příznivec umění a literatury (na svůj dvůr pozval právě i Leonarda da Vinciho, jenž s sebou přinesl Monu Lisu), obrazu zbavili.
Na portrétu Krista se podepsaly neumělé snahy o jeho restaurování (svědčí o tom i fotografie z roku 1912), a tak byl i roku 1958 obraz Cookovými dědici jako dílo Boltraffia za pouhopouhých 45 liber prodán do soukromé sbírky v USA.
Písemná zmínka o portrétu žehnajícího Krista se objevuje v soupisu pozůstalosti popraveného anglického krále Karla I. Stuarta, do jehož vlastnictví se mohl obraz dostat jako součást věna jeho manželky Henrietty Bourbonské, sestry francouzského krále Ludvíka XIII. Salvator mundi se pak dostal po restauraci Stuartovců na trůn do majetku vévody George Villierse, druhého vévody z Buckinghamu, milce krále Karla II. V roce 1783 pak dílo zpět kupuje král Jiří III.
K rukám miliardáře
Do roku 1900 se stopa obrazu ztrácí. Tehdy obraz koupil britský sběratel Sir Frederick Cook jako domnělé dílo malíře Giovanniho Antonia Boltraffia, současníka Leonarda da Vinciho a zároveň pracovníka jeho dílny. Na portrétu Krista se podepsaly neumělé snahy o jeho restaurování (svědčí o tom i fotografie z roku 1912), a tak byl i roku 1958 obraz Cookovými dědici jako dílo Boltraffia za pouhopouhých 45 liber prodán do soukromé sbírky v USA.
Zlatý řez vymezuje například žehnající ruku, umístění koule či rozměry výšivek a pochopitelně i samotnou tvář Ježíše Krista. Alan Wintermute, specialista Christie's, nazval i proto obraz "svatým grálem starých mistrů"
V roce 2005 pak obraz získalo konsorcium amerických obchodníků s uměním. Těm to ovšem nedalo, a tak pověřili kunsthistorika a znalce starých mistrů Roberta Simona, aby dílo důkladně prostudoval. Zjistil, že jemné detaily oděvu nebo odlesky na křišťálové kouli, kterou Kristus drží v ruce, by mohly odpovídat práci slavného Leonarda da Vinciho.
Než byl obraz opraven do původní podoby, měl na něm Kristus vousy
Po podrobném prozkoumání, kdy byly odhaleny všechny dodatečné přemalby (Kristovi byly například domalovány vousy), bylo dílo svěřeno do péče restaurátorce Dianne Modestini z Fondazione Roberto Longhi ve Florencii. Ta po šesti letech mravenčí práce obraz uvedla do původní podoby. Naposledy pak malba změnila majitele po londýnské výstavě, jež se konala v roce 2011.
Tehdy skončil ve sbírce kontroverzního ruského miliardáře Dmitrije Rybolovleva, jenž měl za malbu zaplatit švýcarskému obchodníkovi s uměním Yvesu Bouvierovi 127,5 milionu dolarů. Když zjistil, že Švýcar dílo koupil v Sotheby’s "jen" za 80 milionů, chtěl žalovat obě strany. Nakonec se mu ale byznys bohatě vyplatil. Loni se cena obrazu dostala téměř na čtyřnásobek.
Zlatý řez
Co je na obraze tak zajímavého, že jeho cena může vyšplhat do zázračné výše? Především je to dílo slavného umělce, o němž se soudilo, že je nenávratně ztraceno jako některá další z da Vinciho prací. Malba je na desce z ořechového dřeva a má nevelké rozměry 65,6 x 45,4 centimetru. Z ikonografického hlediska lze vyložit gesto žehnající ruky Krista jako "pax vobiscum", tedy "pokoj vám", zatímco křišťálová koule v ruce druhé by měla symbolizovat nadvládu nad nebem a zemí.
Tato symbolika je častým motivem obrazů starých mistrů, jak například dokládají rané křesťanské mozaiky v bazilice di Sant Apollinaire Nuovo v Ravenně. Mistrovsky ztvárněná křišťálová koule se objevuje na výtvarných dílech už v pohanské době, kde představovala Slunce. U rané křesťanské církve pak bývá označena řeckými písmeny Kristova jména, později i křížem. Toto znázornění, známé jako globus cruciger, bylo později přeměněno světskými vládci do podoby královského jablka, symbolu moci.
Obraz je také dokladem mistrovského zvládnutí pravidla zlatého řezu, který tak představuje velice poučnou lekci pro všechny umělce a designéry. Da Vinci ho zde využívá na mnoha místech, nejen v celkové kompozici. Zlatý řez vymezuje například žehnající ruku, umístění koule, či rozměry výšivek a pochopitelně i samotnou tvář Ježíše Krista. Alan Wintermute, specialista Christie's, nazval i proto obraz "svatým grálem starých mistrů". Zajímavé je i to, že lom světla v kouli neodpovídá realitě, což takový znalec optiky, jakým Leonardo bezesporu byl, musel vědět. Zvláštně postavené světelné body v kouli tak musí něco značit. Co přesně? O tom se zatím vedou jen dohady.
foto: Profimedia
