Chcete být úspěšní? Podle výzkumu nemusíte být ani agresivní jako Steve Jobs

České přísloví „s poctivostí nejdál dojdeš“ se vzápětí po listopadu 1989 změnilo na „s poctivostí dojdeš leda tak na pracák a sociálku“. Divoká 90. léta skončila, ale ve společnosti i tak převládá představa, že ke kariérnímu úspěchu pomáhá lidem především agresívní a bezohledné chování. Vědci ale poukazují na to, že lidé, kteří nehrají podle pravidel slušnosti, nemají primární předpoklady k tomu, aby se k moci dostali rychleji a pohodlněji než ti slušní.

Existuje soubor vlastností, který se nazývá temná triáda. Zní to jako spojení temných sil z Hvězdných válek, ale ve skutečnosti je to vžitý psychologický termín. Označuje tři aspekty osobnosti, které nejsou pro slušné lidi přitažlivé. Osobnosti temné triády mají ve svém chování směs narcismu, vykořisťování ostatních a nízký ohled na své bližní, tedy téměř žádnou nebo žádnou empatii.

Na cestě k moci

Vědci z Princeton University provedli dlouhodobou studii skupiny lidí. Hodnotili jejich osobní i pracovní život včetně dobrých nebo špatných osobnostních charakteristik. Lidem ve studii byl po skončení vysoké školy předložen podrobný dotazník a další po 14 letech od ukončení. Kladly se otázky na postavení na pracovišti, stejně jako na firemní kulturu. Vědci se obrátili i na spolupracovníky účastníků studie a ptali se na hodnocení vlastností a chování zkoumaných osob. Zjistili, že ti, kteří byli hodnoceni jako velmi nepříjemní a sobečtí prospěcháři, neměli větší pravděpodobnost se dostat k moci a lepšímu pracovnímu postavení než jedinci, kteří byli důvěryhodní a velkorysí.

Prospěcháři se chovají agresivně, často využívají zastrašování nebo jsou politicky bezpáteřní, aby vybudovali vztahy a spojení s lidmi u moci.

Studie také pomohla identifikovat čtyři hlavní způsoby, které člověku pomůžou, aby se dostal na opravdový vrchol. Dva rysy jsou zavrženíhodné a využívají je prospěcháři. Ti se chovají agresivně, často využívají zastrašování nebo jsou politicky bezpáteřní, aby vybudovali vztahy a spojení s lidmi u moci. Slušní lidé se naopak k úspěchu dostanou díky ochotě pomáhat druhým nebo díky dobrým výsledkům svojí práce.

„Dlouho jsem si myslel, že pomocí agresivního vykořisťování ostatních se lidé nejsnáze dostávají v pracovních pozicích kupředu a nechávají za sebou slušné lidi. Náš výzkum to nepotvrdil, ale toto mínění je v oblasti managementu velmi často zakořeněné a je to chyba pro celou společnost,“ říká Cameron Anderson, autor studie. „Výzkum z minulých let nám ukázal, že prospěcháři na vyšších postech zneužívají svoje postavení a upřednostňují své vlastní zájmy, ale nikdo neodhalil, že mají stejnou šanci dostat se nahoru jako tvrdě pracující a příjemní lidé,“ doplňuje Anderson.

Výsledek studie neznamená, že by se sobečtí prospěcháři nedostávali na mocenské pozice, ale že nemají výhodu oproti poctivým lidem. Když se ovšem dostane nahoru prospěchář, vytváří toxickou pracovní kulturu a nakonec způsobí rozklad firmy. Někteří pak mají i přes své zavrženíhodné chování úspěch a současné společnosti jsou předkládáni jako vzor.

Příklad Steva Jobse

Anderson popisuje cestu za slávou Steva Jobse jako příklad ne zrovna hodný následování. Steve Jobs byl vizionář, brilantní inovátor, který silou své vůle přetvořil celá průmyslová odvětví. Vynikal svým charismatem, ale taky byl tak trochu nekorektní blbec, jak jej nazval Walter Isaacson v jeho životopise. Jobs se občas choval jako arogantní diktátor. Nebral si servítky s nikým a ničím, ale druhá strana jeho osobnosti byla geniální a mnoho lidí se jeho chováním inspiruje, avšak podle Andersona špatně.

Být nekorektní blbec byla bohužel součást jeho osobnosti, ale ne esence jeho úspěchu.

Je mnoho článků, které uvádějí život Steva Jobse jako návod, jak uspět. Rozhodně to neznamená, že inspirace Jobsem se zúží pouze do napodobování role nekorektního blbce. Steve Jobs neuspěl podle Andersona proto, že byl agresivní, ale proto, že měl tajemný šestý smysl pro to, co spotřebitelé chtěli. Být nekorektní blbec byla bohužel součást jeho osobnosti, ale ne esence jeho úspěchu. Naše společnost má podle Andersona bohužel hluboko zakořeněnou představu, že být neurvalý na svoje kolegy vede k pracovním úspěchům.

Z celé této studie vyplývá, že i když si mnoho lidí myslí, že kariéru rychleji udělají spíše egoističtí prospěcháři, není tomu tak. Je pořád většina lidí, kteří k takovým lidem necítí sympatie, a je důležité se stále chovat slušně a nenechat si vlastní pracovní morálku od takového pitomce otrávit.