Sloupkařka britského Guardianu Suzanne Mooreová ve svém komentáři docela trefně definuje deset „typů přístupu“ k současné epidemii koronaviru. Patříte také k epidemiologům na volné noze, ke kovidiotům nebo vyznáváte kult ekologické smrti, kterou si všichni zasloužíme? Ať tak či tak, v některém z typů se zřejmě najdete.
1. Falešně pozitivní
Na všem špatném najdete něco dobrého. Jste přece doma s dětmi, kromě své práce a starostí o domácnost je ještě zvládnete skvěle připravit na domácí výuku. Velice rádi si tak vlastně procvičíte rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, máte na to koneckonců pěkných 14 hodin denně.
Koronavirus je skvělý. Možná umíráme, ale zachraňujeme planetu před létáním, auty a zbytečným cestováním. Pracujeme jen dvě hodiny týdně a zbytek času můžeme vysazovat bylinky.
Jenže ono je to den za dnem pořád stejné. Neustále s rodinou v malém bytě, nějaké rozptýlení je v nedohlednu. Zvládáte to skvěle, snažíte se usmívat, jste pozitivní… Až do doby, kdy vám z toho definitivně nepřeskočí.
2. Grafoví fetišisté
Tady se asi najdou hlavně technické typy, které mají pocit, že ty čáry mezi osou X a Y mají nějaký smysl. My v Česku jsme tady měli mapu a na ní takzvaný semafor, dokud nám Roman Prymula neřekl, že teď už žádný semafor smysl nemá.
„Podívejte se na tu křivku! Stoupá! Podívejte se, jak to vystřelilo. Podívejte se na Německo. Podívejte se na Španělsko. Je ten graf vůbec správně?“ Pokud vaše debaty vypadají nějak takhle, jste grafoví fetišisté. Váš svět se točí kolem grafů, je to esence vědění. Pokud máte za to, že jste celou situaci pochopili, tak musíte grafy umět interpretovat a nejlépe v nich ještě odhalit chyby. Grafy jsou nejspíš to, co vás provede těžkou dobou. Až to pomine, zjistíte, že jste nepochopili vůbec nic.
3. Šmíráci
Tato skupina lidí se o své okolí zajímá už od pradávna víc, než je zdrávo. Patří sem sousedky, které musejí mít přehled o všem. Slídí vám po zahradě a kontrolují, kdo k vám jde na návštěvu. Obecně jsou to lidé podezřívaví, za vším vidí porušení pravidel, když už ne rovnou zločin.
Šmíráci jsou nyní v nové roli samozvaných detektivů pátrajících po všemožných stopách toho zpropadeného koronaviru a hlavně těch, kteří ho mohou šířit. Z české praxe se osvědčili hlavně někteří zvídaví obyvatelé venkova. Ti si na jaře počíhali na nakažené Pražáky, kteří jim „to“ přijeli šířit na jejich čistý venkov.
4. Kovidioti
Existují jinak celkem „normální“ lidé, kteří si myslí, že je chce zabít Bill Gates. A tito lidé taky osobně neznají nikoho, kdo by na koronavirus zemřel, tím pádem v něj nevěří. Je to pro ně jen chřipka, se kterou snadno zatočí alternativní medicína. Vakcínu, kdyby existovala, by si stejně dát nenechali. Když odolali neblahému působení 5G sítí, zvládnou přece už všechno.
5. Kult ekosmrti
„Koronavirus je skvělý. Možná umíráme, ale zachraňujeme planetu před létáním, auty a zbytečným cestováním. Pracujeme jen dvě hodiny týdně a zbytek času můžeme vysazovat bylinky.“ Ekolidé si najdou i na koronaviru jen to dobré. Koronavirus se nám podle nich snaží naznačit, že by si přál, abychom zemřeli. Dobře, sbohem…
6. Epidemiologové na volné noze
Přečetli si studii z USA, kde bylo uvedeno, že restaurace jsou magnetem na viry, a další studii z Japonska, kde se říká, že nesmíme hlasitě mluvit. Informace zkombinují do neskutečných závěrů. Mluví hodně o Švédsku, i když tam nikdy nebyli. Před skleničkou vína na všechny kolem pořvávají, ať se drží dál. Po skleničce vína se se všemi objímají.
7. Měl jsem to v listopadu
Řada lidí tvrdí, že měli koronavirus ještě předtím, než se objevil ve Wu-chanu. Je to stejný druh lidí, kteří říkají, že mají chřipku, když jsou nachlazení. Prostě samozvaní pacienti a lehce neinformovaní pitomci.
8. Pragmatici
Skandinávský přístup Hygge, tedy pohodový náhled na život, vyvrcholil příliš brzy. Nyní přichází zimní čas nespokojenosti. Je to tak a ne jinak. Každopádně chcete brát život, takový jaký je, je vám prostě fajn i za téhle situace.
9. Neodměnění hrdinové
Tohle lidi v první linii, jako jsou zdravotníci, ošetřovatelé nebo prodavačky, neřeknou. Tedy řeknou, ale asi jen hodně soukromě. „Dost bylo potlesku. Radši zvyšujte platy a prodlužte nám dovolenou!“
10. Existencialisté
Všichni stejně nakonec umřeme. „Neexistuje láska k životu bez zoufalství z něj,“ řekl starý dobrý Camus. A herečka Mae Westová kdysi prohlásila: „Žiješ jen jednou, ale pokud to uděláš správně, tak to jednou stačí.“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian
